Link‑16, původně známý pod názvem JTIDS (Joint Tactical Information Distribution System), se začal vyvíjet v 70. letech v USA jako nástupce datalinků Link‑11 a Link‑4. Cílem bylo vytvořit rychlejší, robustnější komunikační prostředek schopný odolávat rušení během případného válečného konfliktu v Evropě. Nejprve se Link-16 primárně týkal vojenských letadel.
V 90. letech se systém rozšířil mezi námořními a leteckými platformami (AWACS, F‑14, F‑15). Na přelomu milénia a dále se stal Link-16 klíčovým prvkem konceptu network‑centric warfare – centralizované výměny dat mezi různými silami NATO.
Co zajišťuje Link‑16
Taktický obraz bojiště – fúze radarových dat, identifikace přátel/ nepřátel (BFT, IFF), sdílení pozic, cílů a stavu sil.
Textová a hlasová komunikace – texty, obrázky, hlas (2,4 kbps nebo 16 kbps).
Řízení bojových operací – přenos povelů, navigačních příkazů, cílových dat, dat pro protivzdušnou obranu (např. Patriot), řízení střelby a koordinaci úkolů mezi propojenými jednotkami.
Interoperabilita napříč silami – spojení letadel, lodí, pozemních jednotek, radarů, C2 center a satelitního přenosu díky protokolům jako JREAP, SIMPLE/JREAP, TCP/IP.
Odolnost proti elektronickému boji
Link‑16 exceluje v odolnosti vůči rušení díky kombinaci technologií, jako jsou frekvenční skoky (frequency‑hopping), tedy změna frekvencí cca 77 000krát za sekundu napříč 51 kanály v pásmu 960–1215 MHz nebo TDMA, což je vysílání v přesně přidělených časech pro předejití kolizím v rušeném prostředí. Šifrování dat a synchronizace klíčů zabraňují odposlechu a neautorizovanému přístupu.
Decentralizovaná struktura bez centrálního uzlu umožňuje, aby síť fungovala i při částečném odpojení jednotlivých terminálů. Tyto vrstvy dělají z Link‑16 robustní řešení, které je výrazně odolnější než běžné rádiové přenosy, přesto není zcela imunní vůči sofistikovaným protiopatřením elektronického boje (EW).
Neustálá modernizace
Link-16 není statický projekt, a proto prochází postupnými modernizacemi, hlavně v oblastech hardware, kdy získal postupně schopnost satelitní komunikace a dochází k jeho neustálé miniaturizaci. Zároveň probíhá i vylepšování o nové funkce v rámci softwarové, kdy se zrychlují přenosy dat, umožňuje se více spojení v reálném čase a další optimalizace.
Letoun F‑35 používá Multifunction Advanced Data Link (MADL) jako primární stealth síť pro komunikaci mezi F‑35, ale z důvodu interoperability zůstává Link-16 jako „legacy“ síť pro spojení s ostatními platformami jako např. letouny včasné výstrahy (AWACS), F‑15, baterie Patriot atd.
Bojiště na Ukrajině a Link‑16
Ukrajina začala testovat svou platformu „Delta“ kompatibilní s Link‑16 již od roku 2018 v rámci cvičení NATO (CWIX) a potvrdila si schopnost výměny dat s 10 státy a 15 systémy zahrnující NATO technologie.
V červnu 2025 došlo k začlenění Ukrajiny do Link‑16, což umožnilo přímé propojení ukrajinských F‑16 a systémů Patriot s aliančními radary, zrychlilo se koordinační cesty, snížilo riziko přátelské palby a zlepšila schopnost odezvy na nebezpečí. Ale není vše tak příznivé, jak se zdá. V USA se někteří experti obávají, že by Rusko mohlo využít situace a získat hlubší poznatky o této technologii a vytvořit účinná protiopatření přizpůsobením EW na Link-16.
Přestože je Link‑16 odolný, není imunní a v prostředí hloubkového EW, jaké praktikuje Rusko, je stále zranitelný, nicméně díky mnohovrstevné ochraně a decentralizaci má výraznou výhodu. Ukrajina kombinuje technologická řešení se složitou taktikou (redundance sítí, kombinace systémů).
Link‑16 představuje pro Ukrajinu technologický skok. Otevírá dveře ke sdílenému bojišti s NATO, propojení sil, větší efektivitě a snížení rizik na bojišti.
Zdroj: Northrop Grumman, Janes
Autor/Licence fotografie: AWACS S 100 B Argus by Gnolam – Own work, CC BY-SA 3.0