Válka na Ukrajině ani po více než třech letech nekončí, boje pokračují dál. Ruský agresor nemá ve skutečnosti zájem o příměří, tím méně o mír, zatímco Ukrajina ústupek v podobě akceptování míru přijala, a to už v březnu tohoto roku. Je tedy jasné, kdo je zde válkychtivý a kdo nechce v ničem ustupovat.
Konec války na Ukrajině je zatím v nedohlednu. 11. března 2025 se v Džiddě dohodla Ukrajina a Američané na tom, že Kyjev akceptuje příměří, míček byl tedy na ruské straně. Kreml pod různými mlhavými a malichernými záminkami nechtěl a nechce příměří přijmout, odmítá na rozdíl od Ukrajiny jakékoliv ústupky a stále trvá na maximalistických požadavcích. Dále zasypává raketami a bombami ukrajinská města. Nepovedená ruská šaráda z Istanbulu, kam Kreml vyslal k jednáním třetiligovou garnituru, pak jasně dokazuje, že příměří není pojmem, s nímž by nějak v Moskvě reálně pracovali.
Trump nic nedojedná
Donald Trump sice stále trvá na tom, že je v jeho moci dojednat příměří na Ukrajině, respektive mír, ale v tom se zásadně mýlí, protože jedna strana konfliktu odmítá jakékoliv ústupky, jak už bylo řečeno. Americký prezident, který do této doby tlačil na slabšího, nyní trpce zjišťuje, že dojednat něco s Vladimirem Putinem znamená v podstatě přistoupit na jeho požadavky, z nichž nikterak nesleví. V Rusku by byl Putin brán jako slaboch a špatně by prodával doma skutečnost, že silnější slabšímu z něčeho vůbec ustupuje.
Trumpova páka na Čínu
Přitom páky na Rusko Washington určitě má, jenže je nevyužije, alespoň tedy v té míře, která by agresora skutečně ekonomicky zabolela. Například odstřižení od systému SWIFT či uvalení mimořádného cla ve výši několik stovek procent na země, které dovážejí ruské nerostné suroviny, především ropu.
Trump je pragmatik, jehož sotva zajímají nějaké hodnoty, a potřebuje právě Rusko jako mocenskou páku na Čínu, která je jeho největším politickým a obchodním rivalem, jak sám ostatně několikrát podotkl. Americké hlavní zájmy leží nyní jinde, především v indo-pacifické oblasti, kde se sráží pozornost mnoha zemí.
Z oběti je agresor
Ve stínu všech objektivních faktů je opravdu paradoxní, že se z Ukrajiny dělá agresor, který chce válčit, přitom jako oběť se pouze brání nevyprovokované agresi silnějšího. A brání se hlavně proto, že nechce být loutkovým státem, druhým Běloruskem, které by poslušně plnilo kremelské rozkazy. Proto je důležité Ukrajinu neopustit a nadále ji vojensky podporovat, protože Rusko nemá žádný zájem o ukončení bezprecedentní agrese a nadále vede genocidní a destruktivní válku.
Autor/Licence fotografie: DonkeyHotey, CC BY-SA 2.0