„Jsem velmi nespokojený ze svého hovoru s prezidentem Putinem. Chce jen dál zabíjet lidi, a to není to dobré,“ řekl v pátek Donald Trump. Rozčarovaný americký prezident popsal své pocity po telefonátu se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem. Že by Trump konečně začal střízlivět z člověka, který zavelel v únoru 2022 k bezprecedentní invazi na Ukrajinu?
Když se Donald Trump již podruhé vrátil do Bílého domu jako nejmocnější státník světa, mezi jeho prioritami bylo i zastavení války na Ukrajině, které tak halasně proklamoval. Chtěl se zapsat do světových dějin jako uznávaný mírotvůrce, který dokázal jako jediný sblížit dříve znesvářené strany. V březnu tohoto roku souhlasila Ukrajina v Džiddě s uzavřením třicetidenního příměří, obránce před ruskou invazí tak projevil ochotu k ústupku. Ne tak Rusko, které si vodí od března amerického prezidenta, který doufal, že lehce přiměje Moskvu ke stejnému kroku, za nos. Je tedy jasné, kdo je válkychtivý a kdo je naopak schopen alespoň dočasného ústupku.
Trumpovo rozčarování
Po telefonátu Trumpa s Putinem byl americký prezident značně rozladěn. Prohlásil, že je velmi nespokojen s výsledky hovoru a dodal, že Rusko chce jen dál zabíjet lidi. Trump nevyloučil ani nové sankce. Zajímavé je, že mu začíná docházet, o co Putinovi jde, až nyní, po několika měsících marných apelů adresovaných Moskvě, aby přistoupila konečně na příměří jako Ukrajina.
Trump se totiž s až blahovolnou naivitou domníval, že Rusko lze diplomatickou cestou pohnout k uzavření příměří. V tom se však zásadně mýlil a Putinovu vůli k ústupkům značně přecenil. V praxi se tedy ukázala skutečnost, že ani Trump nemá na Putina žádné účinné páky, jak jej přimět k ústupkům. Ale to nemá vlastně nikdo. Trumpovo přerušení vojenské pomoci Ukrajině nevedlo vůbec k tomu, že by Putin ustoupil, ba naopak, ještě více ho povzbudilo ve válečných choutkách.
Ruské maximalistické požadavky trvají
Putin pak stále trvá na maximalistických požadavcích a odmítá byť jakýkoliv menší ústupek, který by mohl být v Rusku vykládán za projev slabosti vůči nepřátelskému Západu jako celku. Navíc předkládá takové požadavky, které jsou z podstaty věci pro Kyjev nesplnitelné, protože agresor chce v prvé řadě odstranit příčiny konfliktu. Jenže jeho (konfliktu) skutečnou příčinou je právě Rusko, nikdo jiný, ne žádný neexistující nacistický režim na Ukrajině nebo neexistující útlak ruskojazyčné menšiny na Donbasu či jiné zástupné a vyfabulované důvody.
Žádné důkazy o genocidě se ostatně nikdy nenašly, tolik Ruskem propíraný jazykový zákon z roku 2012, byl sice spornou záležitostí, ale rozhodně ruskojazyčnou menšinu neutlačoval, a to ani její práva, protože ruština se používala jak v běžném, tak úředním styku dál. Mimochodem zákon byl zrušen v roce 2018, Ústavní soud jej prohlásil za protiústavní a zneplatnil jej.
Putin uznává jen sílu
Trump tedy možná opravdu dochází k názoru, že na Rusko diplomacie, jak o ni tak rád hovoří viceprezident J. D. Vance, neplatí a putinovský režim uznává pouze sílu. Jako vždy ve svých dějinách. Těžko říct, jaké budou další kroky americké hlavy státu. Trump si nechce znepřátelit Rusko, pokud by ale znovu obnovil dodávky vojenské pomoci Kyjevu, které nevyloučil, mohlo by to Putina rozladit. Současně je třeba říct, že pokud jedna strana konfliktu uznává jen sílu jako prostředek k dosažení svých cílů, je dostatečné vyzbrojení napadené strany nejlepším řešením, jak agresora odstrašit, aby už nikdy v budoucnu nepodnikl žádný ozbrojený vpád.
Je jasné, že za současné konstelace sil, kdy Rusko odmítá uzavření alespoň příměří, musí i nadále válka pokračovat. Evropa nemůže adekvátně nahradit výpadek americké vojenské pomoci a je tedy nucena sama navýšit své zbrojní kapacity, aby pomohla Ukrajině se účinně bránit invazi ruských hord. Jiná cesta je pak synonymem další ruské expanze v Evropě, která je reálnou bezpečnostní hrozbou.
Autor/Licence fotografie: DonkeyHotey, CC BY-SA 2.0