Podle očekávání nepřineslo setkání amerického prezidenta a jeho ruského protějšku na Aljašce zatím významné výsledky. Čím dál víc je přitom pravděpodobnější, k čemu může dojít a nikdo to nechce říct nahlas. Totiž k nové obdobě Mnichovské dohody a dalekosáhlým ústupkům ruskému agresorovi, které budou zahrnovat i zrušení velké části sankcí. Aljašská schůzka nicméně jedno důležité poznání přinesla – americká hlava státu legitimizovala na nejvyšší úrovni válečného zločince, který se sice ohání mírem na všechny strany, ale denně kvůli němu umírají desítky nevinných Ukrajinců.
Připomeňme si základní fakta: 11. 3. 2025 kývla Ukrajina v saúdskoarabské Džiddě na uzavření třicetidenního příměří, čekalo se jen na souhlas Ruska. Ten však pod různými záminkami nepřišel a Rusko tak celému světu jasně dokázalo, kdo je ve skutečnosti válkychtivý a kdo o žádné příměří nestojí. Když se přeneseme o necelý půlrok do současnosti, není už na stole příměří, ale rovnou mír. Na Aljašce se setkali Donald Trump a Vladimir Putin a byla to spíše „oťukávací“ schůzka, která skončila bez hmatatelného výsledku. Dalo se to ostatně v této fázi čekat.
Nicméně přece jen jedno sdělení přinesla – americký prezident totiž legitimizoval na nejvyšší státnické úrovni válečného vraha, na něhož byl vydán Mezinárodním trestním soudem v Haagu zatykač. Vraha, který se nezdráhá se stále větší silou decimovat ukrajinský národ pod vyfabulovanými záminkami.
Od Aljašky k novému Mnichovu?
Aljašku musíme vnímat jako další krok k tomu, co dnes nechce nikdo slyšet, a to jsou podmínky, které mohou být Ukrajině s možnými korekcemi velmocemi – Ruskem a USA – nakonec nadiktovány. Evropa do konečné podoby mírových uspořádání významněji nezasáhne, protože na to jednoduše nemá sílu. Vladimir Putin už drze stanovil jednu z absurdních podmínek, kdy se má Ukrajina stáhnout z vlastních území, z Doněcké a Luhanské oblasti, tedy regionů, nad nimiž nemá Rusko dosud absolutní kontrolu. Nicméně právě tento požadavek se zřejmě stane určujícím činitelem pro další jednání, které Ukrajinu pod tlakem mohou dovést až k finálnímu ústupu. Jinými slovy to znamená, že Kyjev by se musel vzdát svých vlastních území, a je v tomto případě jedno, zda de facto, či de iure. Pokud odmítne, bude označen za stranu, kdo prodlužuje válku a nemá zájem uzavřít mír.
Agresorovi může invaze projít
Na druhé straně Rusko může být tou stranou, které hlavní díl vojenské invaze před mezinárodním společenstvím projde. Je totiž nanejvýš pravděpodobné, že Putin bude požadovat kromě území, na který nemá žádný právní nárok, také zrušení podstatné části sankcí, jež se negativně otiskují do ruské ekonomiky. A nejen to, mezi požadavky bude také s největší pravděpodobností omezení ukrajinské armády na určitý počet.
Je to tedy v tomto ohledu velmi obdobná situace jako v září 1938 v případě Československa, kdy byl agresor, v tomto případě nacistické Německo, vyviněn. Pro Volodymyra Zelenského, který rezolutně odmítá obchodovat s ukrajinským územím, by to byla každopádně pohroma, a v zemi svíranou ruskými agresory, by mohl nastat prudký politický převrat. K moci by se mohly v krajním případě prodrat defétistické síly, které se budou chtít s Ruskem za každou cenu domluvit a především mu neklást žádný účinný odpor.
Mír nesmí být kapitulací
To, že je mír po dlouhých vyčerpávajících bojích potřeba uzavřít, je samozřejmě nutností. Válku chtějí pouze psychopaté a další narušení jedinci. Nicméně mír nelze zaměňovat za kapitulaci, a to je přesně scénář, který Ukrajině hrozí. Kreml se ho snažil prosadit už v Istanbulu v roce 2022, který proruští a dezinformační činitelé stále vydávají za jakýsi skutečný mír, přitom opak je pravdou, protože by ve svých důsledcích přinesl zásadní omezení ukrajinské politické a vojenské suverenity.
Ukrajina především potřebuje bezpečnostní garance, aby už v budoucnu nemohla být nikdy Ruskem napadena. Jedinou účinnou garancí v tomto ohledu je vstup Ukrajiny do NATO, jenže to je nepřijatelné pro Rusko, současně to však nejnověji odmítl i Trump. Podle agentury Reuters, která cituje německého kancléře Friedricha Merze, jsou USA připraveny stát se součástí bezpečnostních záruk pro Ukrajinu. Podle nejnovějších informací, které poskytl Trumpův vyjednavač Steve Witkoff, Putin souhlasí, aby USA i Evropa Ukrajině poskytly záruky, které by se měly podobat článku 5 smlouvy o NATO. Bezpečnostní garance a jejich účinnost jsou z ukrajinského hlediska klíčovou komponentou mírových rozhovorů a musí se za ně USA a sekundárně Evropa skutečně zaručit.
Ukrajina z mírových summitů, které nás čekají, nesmí na každý pád vyjít jako stát, který ztratí svou suverenitu a nezávislost. Pokud by k tomu přece jen došlo, jednalo by se o zvlášť nebezpečný precedens, že hranice států se mohou měnit vojenskou silou, a že agresor na invazi vždy vydělá. To by ostatně byla pozvánka i pro další země, které mají expanzionistické choutky. Pokud se USA stále považují za vůdce svobodného a demokratického světa, je jejich morální povinností nové Mnichovské dohodě zabránit, nebo popřou hodnoty, na kterých vznikly.
Autor/Licence fotografie: Trump White House Archived, Public Domain