Stíhací letoun páté generace YF-23, známý jako „Black Widow II“, byl v mnoha ohledech technologicky pokročilejší než jeho konkurent YF-22, který se nakonec stal sériovým strojem F-22 Raptor. Přesto YF-23 společnosti Northrop v roce 1991 prohrál klíčovou soutěž programu Advanced Tactical Fighter. Důvody jeho neúspěchu sahají mnohem dál než jen k čistě technickým parametrům.
YF-23 nedoceněný stroj budoucnosti
Nabízel špičkovou stealth technologii, vysokou cestovní rychlost bez přídavného spalování (tzv. supercruise), dlouhý dolet a výrazně sníženou infračervenou stopu. Konstrukce byla zaměřena na schopnost proniknout hluboko do nepřátelského vzdušného prostoru, udeřit a zmizet dříve, než jej vůbec radar zachytí. To byl koncept přizpůsobený éře moderního boje mimo vizuální dohled, kdy rozhoduje senzory řízený boj na velké vzdálenosti, nikoli obratnost v dogfightu.
Problém byl, že americké letectvo na počátku devadesátých let stále hledalo stroj s vynikající manévrovatelností. YF-22 s vektorovatelnými tryskami nabízel lepší obratnost, což vyhovovalo tehdejšímu myšlení velení US Air Force. A to navzdory tomu, že reálná potřeba přímého souboje na krátkou vzdálenost už byla na ústupu. Lockheed navíc disponoval silnější politickou podporou a díky úspěšnému programu F-117 měl pověst spolehlivého dodavatele. Northrop naopak nesl stigma problémů z posledních projektů, což vyvolávalo pochybnosti, zda dokáže další náročný projekt zvládnout bez zpoždění a eskalace nákladů.
Moc radikální
Rozhodnutí US Air Force tedy nebylo jen technické. YF-23 byl považován za příliš radikální konstrukci, jejíž dlouhodobá rozšiřitelnost nebyla v očích velení dostatečně ověřená. Výběr YF-22 byl vnímán jako „bezpečnější volba“, kdy letoun nabízel dostatečnou úroveň stealth a rychlosti, a navíc disponoval obratností, kterou američtí generálové vyžadovali. Politické rozložení výroby mezi více států USA také hrálo ve prospěch Lockheedu a jeho partnerů Boeing a General Dynamics.
Testovací piloti, kteří létali na obou prototypech, často upozorňovali, že YF-23 nebyl v žádném případě horší než YF-22 a v mnoha ohledech jej dokonce převyšoval. Nabízel rychlejší přesuny na dlouhé vzdálenosti, menší radarovou i infračervenou stopu a velmi stabilní chování při vysokých úhlech náběhu. Přesto tento stroj skončil v muzeu jako připomínka promarněné příležitosti.
Ideální protivník čínského J-20 Mighty Dragon
Jak by si YF-23 vedl dnes, v době rostoucího napětí v Indo-Pacifiku? Právě tam, kde hraje klíčovou roli schopnost pronikat přes husté vrstvy protivzdušné obrany a překonávat velké vzdálenosti, by jeho koncepce v konkurenci čínské J-20 zazářila. Letoun navržený pro vysokorychlostní stealth průniky by se ideálně hodil k operacím proti sofistikovaným systémům A2/AD, které buduje například Čína. Zatímco Raptor byl univerzálnějším stíhačem, Black Widow II konstruktéři od počátku navrhovali jako útočného predátora na dlouhé tratě. Byl rychlý, těžko zachytitelný a méně závislý na předsunutých základnách.
Dnešní realita ukazuje, že americké letectvo potřebuje stroje s delším doletem, nižší zjistitelností a schopností udeřit z dálky. Což jsou přesně ty vlastnosti, které YF-23 nabízel už před více než třiceti lety. V koncepci „hit-and-run“ operací by dokázal rychle reagovat na situaci na bojišti a minimalizovat riziko svého odhalení radary či infračervenými senzory. Je pravděpodobné, že kdyby byl YF-23 zaveden do výzbroje, stal by se minimálně nyní v Indo-Pacifiku neocenitelným aktivem amerického letectva.
Chyběla strategie a chystalo se na minulou válku
Spojené státy po skončení studené války neměly jasnou strategii, jak podobné letouny dlouhodobě financovat a udržet ve větších počtech. Technologický náskok sám o sobě nestačí, potřebuje i stabilní podporu vlády, rozumné výrobní objemy a vůli čelit nákladům spojeným s udržováním špičkové flotily. Navíc americký obranný průmysl funguje velmi silně na bázi lobbingu, kde společnost Lockheed dlouhodobě nad svými protivníka vyniká.
Příklad YF-23 dokazuje, že nejlepší technologie může selhat, pokud chybí odvaha vsadit na budoucnost místo na osvědčené konvenční řešení.
Zdroj: National security journal, Aviation Geek Club
Autor/Licence fotografie: NASA/DFRC, Public Domain