Tragédie na parníku Sultana, popisovaná jako „americký Titanic“, se stala necelé tři týdny po skončení občanské války a jen den poté, co voják Unie zabil vraha prezidenta Abrahama Lincolna, Johna Wilkese Bootha.
Klid před ohnivým infernem
Sultana byl 260 stop dlouhý dřevěný parník, postavený v Cincinnati v roce 1863, který pravidelně přepravoval cestující a náklad mezi St. Louis a New Orleans po řece Mississippi. Dne 23. dubna 1865 loď zakotvila ve Vicksburgu, aby vyřešila problémy s kotlem během rutinní plavby z New Orleans. Během pobytu v přístavu si americká vláda najala loď na přepravu bývalých válečných zajatců Unie z věznic Konfederace, jako byly Andersonville a Cahaba, zpět na severní území.
Na palubě Sultany s údajnou kapacitou 376 cestujících a posádky tak bylo na její poslední plavbě přepravováno zhruba 2 300 lidí, tedy šestinásobek své povolené kapacity. Vojáci Unie propuštění z konfederačních zajateckých táborů tvořili drtivou většinu seznamu cestujících.
Přeplněné paluby kapitána a spolumajitele Sultany J. Casse Masona příliš neznepokojovaly. Masona motivovaly dolary, konkrétně tehdejší politika ministerstva války, která platila soukromým provozovatelům parníků 5 dolarů za každého poddůstojníka a 10 dolarů za důstojníka, kterého během války přepravili.
Mason, dychtivý opustit Vicksburg v Mississippi a dostat lukrativní výplatu, také nařídil, aby dělníci spěchali s opravou netěsnícího kotle. To nebyl jediný signál hrozících problémů. Dřevěná loď byla tak přeplněná lidmi, že se její tři paluby začaly prohýbat, dokud je posádka neposílila.
Konečným cílem Sultany bylo Cairo v Illinois, ale tak daleko se přeplněná loď nikdy nedostala. Zhruba 2 a půl dne po opuštění Vicksburgu parník explodoval asi osm mil severně od Memphisu v Tennessee. Kotle nevydržely takové přetížení nákladem a svůj vliv mělo i jarní tání a tedy rychlé vody Mississippi.
Boj o život, kdy živí záviděli mrtvým
Všechno se zdálo být klidné, když 27. dubna 1865 na parníku Sultana spal vojín armády Unie komodor Smith. Smith, který byl na spodní palubě lodi, ale nespal dlouho. Explodovaly tři kotle, na místě zabily stovky cestujících a loď vzplála. Smith později vzpomínal, že se zpočátku sotva mohl hýbat. Pokrývali ho mrtví a zranění cestující spolu s různými částmi těl a kusy z horních palub Sultany. Jakmile se vyprostil, Smith a ostatní čelili srdcervoucímu rozhodnutí.
„Loď hořela a zranění nás prosili, abychom je hodili přes palubu, a raději zemřeli, než aby byli upečeni k smrti,“ vyprávěl Smith ve zprávě zveřejněné na webových stránkách Muzea katastrofy lodi Sultana. „Zatímco naše srdce vyjadřovala soucit s našimi trpícími a umírajícími kamarády, plnili jsme svou smutnou, ale slavnostní povinnost,“ líčil Smith.
Sultana byla zasažena plameny a přeživší cestující se zoufale snažili zachránit, mnozí však neuměli plavat. Sultana měla pouze jeden záchranný člun, na který se pokusilo vylézt tolik lidí, že se okamžitě potopil. Údajně bylo na palubě 76 záchranných kruhů, což ale zdaleka nestačilo. Trosky Sultany plavaly v rozvodněné řece a poskytovaly další možnosti, jak přežít.
Někteří, včetně vojína Daniela Williama Lugenbeala, přežili jen díky svému rychlému myšlení. Po výbuchu, který Sultanu ochromil, si Lugenbeal vzpomněl, že na palubě viděl aligátora jako domácího mazlíčka. Plaza probodl bajonetem, pak vzal krabici, ve které byl, a hodil ji přes palubu. Skočil za krabicí do řeky a použil ji jako záchranný prostředek. Ostatní si toho brzy všimli.
„Když se nějaký muž dostal dostatečně blízko, skopl jsem ho, pak jsem se co nejrychleji otočil a kopl do někoho dalšího, aby mě nechytil,“ řekl Lugenbeal podle Muzea katastrofy lodi Sultana. „Křičeli: ‚Nekopejte, topím se,‘ ale kdyby mě chytili, utopili bychom se oba.“
Dělový člun vytáhl Lugenbeala z vody. Jiní takové štěstí neměli. První odhady uváděly počet mrtvých okolo 1 700, ale další později zemřeli na následky zranění. Lidé vytahovali těla z vody celé týdny. Tragédii vyšetřovaly tři vojenské komise, včetně možnosti, že explozi způsobila bomba Konfederace. Tuto teorii vyloučily a místo toho mezi oficiální příčiny exploze uvedly přeplněnost a vadnou opravu kotlů.
Kapitán Sultany Frederick Speed byl postaven před vojenský soud a obviněn ze zanedbání povinnosti. Byl shledán vinným, ale tato obvinění byla nakonec zrušena. Ačkoli tragédie pomohla utvářet předpisy pobřežní stráže o námořní bezpečnosti, nikdo nebyl shledán vinným za nejsmrtelnější námořní katastrofu v historii Spojených států.
To byla malá útěcha pro přeživší, kteří nikdy nezapomněli na okamžik, kdy kotle vybuchly.
„Výbuch přišel s hlukem, který překonal jakékoli dělostřelectvo, jaké jsem kdy slyšel, a u Gettysburgu jsem slyšel i velmi silné dělostřelectvo,“ řekl vojín Unie Benjamin Johnston.
Zdroj: We are the Mighty, Battlefields.org
Autor/Licence fotografie: Parník Sultana, Public Domain