Marcel Petiot (17. ledna 1897 – 25. května 1946) byl francouzský lékař, politik a sériový vrah, jehož životní příběh je jedním z nejtemnějších v dějinách Francie. Jeho zločiny během druhé světové války otřásly veřejností a dodnes fascinují historiky i kriminalisty.
Vysoká inteligence a násilnické tendence
Petiot (celým jménem Marcel André Henri Félix Petiot) se narodil v Auxerre v severní Francii. Již v dětství projevoval známky vysoké inteligence, ale také znepokojivého chování. Ve třech letech se pokusil utopit domácí kočku a nakonec ji udusil. Trpěl nočním pomočováním a inkontinencí stolice až do jedenácti let. Tyto symptomy jsou dnes považovány za součást tzv. „Macdonaldovy triády“, která může naznačovat sklony k násilnému chování v dospělosti.
Během školních let byl několikrát vyloučen kvůli nevhodnému chování a krádežím. V sedmnácti letech byl zatčen za krádež poštovní schránky, ale soud ho prohlásil za duševně nezpůsobilého k trestnímu stíhání.
V roce 1915 dokončil vzdělání na speciální akademii v Paříži. Následující rok se dobrovolně přihlásil do francouzské armády během první světové války. Byl zraněn a otráven plynem během druhé bitvy na Aisně. Během služby byl několikrát obviněn z krádeží, ale díky psychiatrickým posudkům byl prohlášen za duševně nemocného a propuštěn s invalidním důchodem.
Lékařská a politická kariéra
Po válce využil program určený pro veterány a během osmi měsíců dokončil lékařské studium. V roce 1921 získal diplom a začal pracovat jako lékař v městečku Villeneuve-sur-Yonne. Zde si rychle získal popularitu, zejména mezi chudšími obyvateli, kterým poskytoval levné nebo bezplatné služby. Nicméně jeho praxe byla poznamenána neetickým chováním, včetně předepisování návykových látek a provádění nelegálních potratů.
V roce 1926 se stal starostou města, ale jeho funkční období bylo poznamenáno finančními skandály a obviněními z krádeží. V roce 1931 byl suspendován a následně rezignoval. Přesto se dokázal o několik týdnů později dostat do místní rady, ale v roce 1932 byl definitivně zbaven všech veřejných funkcí kvůli krádeži elektřiny.
V roce 1933 se přestěhoval do Paříže, kde si otevřel lékařskou praxi na Rue de Caumartin. Zde pokračoval v neetických praktikách, včetně opětovného předepisování návykových látek a provádění nelegálních potratů. V roce 1936 byl krátce internován kvůli kleptomanii, ale brzy jej propustili a mohl dál pokračovat ve své praxi.
Zločiny během druhé světové války
Během německé okupace Francie využil Petiot situace k vlastnímu obohacení. Nabízel lidem, zejména Židům a dalším pronásledovaným únik z Francie přes Portugalsko do Jižní Ameriky. Za tuto službu požadoval vysoké částky, například 25 000 franků za osobu. Oběti přesvědčil, že před cestou musí podstoupit očkování, při kterém jim však místo vakcíny aplikoval smrtelnou dávku kyanidu. Následně si přivlastnil jejich majetek a těla likvidoval různými způsoby – spalováním, rozpuštěním v nehašeném vápně nebo jejich pohřbením na svém pozemku.
V březnu 1944 si sousedé všimli podezřelého zápachu a kouře vycházejícího z Petiotova domu na Rue Le Sueur v Paříži. Při zásahu objevila policie v jeho sklepě pozůstatky nejméně 23 těl. Petiot tvrdil, že oběti byli kolaboranti, které zabila odbojová skupina, a že on pouze pomáhal s likvidací těl. Tato tvrzení však byla brzy vyvrácena a Petiot uprchl.
Soud a poprava
Po několikaměsíčním skrývání byl Petiot zatčen 31. října 1944. Během procesu v roce 1946 byl obviněn z 27 vražd, z nichž jej soud usvědčil ve 24 případech. Petiot byl odsouzen k trestu smrti a 25. května 1946 popraven gilotinou ve věznici La Santé v Paříži. Před popravou pronesl: „Pánové, prosím, nedívejte se. Nebude to pěkné.“
Marcel Petiot, přezdívaný „Doktor Satan“, zůstává symbolem zneužití důvěry a lidského utrpení během válečných let. Jeho příběh byl zpracován v několika knihách a filmech, včetně románu La Tête sur les épaules od Henriho Troyata a filmu Docteur Petiot z roku 1990. Petiotův život a zločiny slouží jako varování před tím, jak může inteligentní a charismatický jedinec zneužít své postavení k páchání hrůzných činů.
Zdroj: National Library of Medicine, Britannica
Autor/Licence fotografie: Marcel Petiot, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication