Dějiny se v jiných podmínkách opakují, to ostatně není žádná novinka. Americký prezident Donald Trump se vtělil do hlavního představitele britského appeasementu Nevilla Chamberlaina a chce přinutit Ukrajinu ke kapitulaci, kterou však honosně nazývá mírovým plánem. Ve skutečnosti je mu Ukrajina ukradená a jde mu o to, aby jej svět obdivoval jako mírotvůrce.
Na světě je 28bodový mírový plán, který je podle Bílého domu výhodný pro Rusko i Ukrajinu. O plánu by měl jednat Trump s jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským. Je třeba říct, že tentokrát je Kyjev ještě pod větším tlakem než kdykoli předtím, protože pokud podle Washingtonu nepřistoupí na tento plán, tak mu přestane poskytovat zbraně a také zpravodajské informace. Trump se ve skutečnosti proměnil v britského premiéra Nevilla Chamberlaina, hlavního představitele ústupků Hitlerovi, aby se Evropa vyhnula válce. Jak to dopadlo, všichni víme. Trump k tomu ještě přidal nezastřené vyděračství.
Kapitulace, ne mír
Zásadním problémem totiž je, že se o žádný mírový plán nejedná, ale o kapitulaci napadené země. Některé body si i vzájemně odporují. Například v 1. bodě je deklarováno, že bude potvrzena suverenita Ukrajiny, nicméně v bodě 26 je psáno, že velikost ukrajinských ozbrojených sil bude omezena na 600 000 lidí. To je samo o sobě odnětí svrchovaného práva státu na svobodné budování své armády podle vlastních představ. Pokud by byla Ukrajina někdy v budoucnu znovu napadena silnějším nepřítelem, nemusí tento počet zdaleka stačit na účinnou obranu.
Vyvinění agresora
I další body jsou opravdu „pozoruhodné“. V bodě 26 se uvádí, že všechny strany zapojené do války dostanou za své činy amnestii a souhlasí také s tím, že v budoucnu nebudou uplatňovat žádné stížnosti. Takže Rusko za své prokazatelné válečné zločiny nebude potrestáno? Mávneme rukou před masakrem v Buči, bombardováním divadla v Mariupolu, záměrnými útoky raket na dětské nemocnice a další civilní cíle? Podle Trumpa je toto asi v pořádku. V „mírovém“ plánu se pak nepíše nic o reparacích za válečné zločiny. Jinými slovy je řečeno, že se vyplatí napadat jiné země a agresor nejenže bude vyviněn, ale ještě za to bude dokonce odměněn.
I bod s pořadovým číslem 25 je ústupkem ruskému agresorovi. V tomto bodě se píše, že Ukrajina uspořádá volby do 100 dnů. Je jasné, že Rusko hraje na to, že nenáviděný Zelenskyj bude smeten a nahrazen úslužným představitelem, který půjde Moskvě na ruku. Od začátku bylo ostatně jasné, že Vladimir Putin se nechce se Zelenským nikde při žádném mírovém jednání setkat. Osobně jím pohrdá a nebere jej jako svého rovnocenného partnera.
Územní kapitulace
Co se týče území, tam jde plán zase vstříc Rusku. Krym, Luhansk a Doněck budou uznány jako de facto ruské, což uznají i USA, Cherson a Záporoží pak mají být „zmrazeny“ podél kontaktní linie. Ukrajinská armáda se stáhne z části Doněcké oblasti, kterou momentálně kontroluje. Tato zóna stažení bude považována za neutrální demilitarizovanou nárazníkovou zónu, která bude mezinárodně uznaná jako území patřící Rusku. Ruská armáda do této demilitarizované zóny nevstoupí. Rusko se vzdá jiných dohodnutých území, která kontroluje mimo těchto pět regionů. Ale jakých území? A vzdá se jich Rusko skutečně?
Neexistující nacistická ideologie
V bodě 20 je uvedeno, že veškerá nacistická ideologie musí být zakázána. O jaké nacistické ideologii se zde hovoří však není jasné. Na Ukrajině žádná taková není. V ukrajinském parlamentu nejsou žádné pronacistické strany, ty jsou marginální, v učebnicích není žádná státem zakotvená nacistická ideologie, ukrajinští vedoucí politikové žádnou takovou ideologii oficiálně nehlásají ani nevyznávají. Nicméně Putin stále říká, že na Ukrajině vládne nacistický režim, který musí být svržen. Problém je však v tom, jak Moskva volně nakládá s tímto pojmem. Za nacisty Rusko označuje obvykle své názorové oponenty a kritiky režimu.
Bod 16 stanovuje, že Rusko si ve svém právu osvojí politiku neútočení vůči Evropě a Ukrajině. Pro Moskvu však může být tento bod pouhým cárem papíru. V Budapešťském memorandu z roku 1994 se zavázala k tomu, že poskytne společně s USA a Velkou Británií bezpečnostní záruky a územní celistvost Ukrajině za to, že se vzdá jaderných zbraní. Rok 2014 a anexe Krymu, obsazení části východní Ukrajiny s rozporu s mezinárodním právem a především 24. únor 2022, kdy Rusové provedli invazi na Ukrajinu, tuto dohodu učinily zcela bezcennou. Jak tedy máme věřit tomu, že Rusko opravdu v budoucnu na Ukrajinu nebo jiný stát nezaútočí?
Nedostatečné bezpečnostní záruky Ukrajině
Klíčové je samozřejmě poskytnutí bezpečnostních garancí napadené zemi. Ani tady to pro Kyjev nevyznívá příznivě. 5. bod říká, že Ukrajina dostane „spolehlivé bezpečnostní záruky“, ale už je blíže nekonkretizuje. Další navazující body totiž těmto zárukám odporují. V bodě 7 je totiž stanoveno, že Ukrajina v budoucnu nevstoupí do NATO, což má mít zakotveno i ústavně. Do EU naopak vstoupit může, ale ta jí sotva poskytne nezbytné bezpečnostní záruky.To jinými slovy znamená, že Rusko, které se mezitím dozbrojí, může opět na Ukrajinu pod malichernými či neexistujícími důvody vojensky zaútočit.
Zmíněný mírový plán je ve skutečností kapitulací napadené země a odměnou agresorovi na druhé straně. Pokud nechce Ukrajina přijít o svou suverenitu a nedostat se do postavení československé Druhé republiky, která byla po mnichovských událostech 1938 vydána na milost a nemilost nacistické Třetí říše, tak musí tuto hanebnou americkou propozici odmítnout.
Autor/Zdroj fotografie: Donal Trump s Putinem, Public Domain