Kroky Donalda Trumpa nutí Evropu čím dál více přemýšlet, jak zajistit sama sobě účinnou bezpečnost, když by se USA ze starého kontinentu nakonec vojensky „dezinteresovaly“. Francouzský prezident Emmanuel Macron chce nyní otevřít debatu o možném rozšíření jaderného deštníku o evropské partnery. V současné situaci, kdy se dramaticky zhoršilo bezpečnostní klima, by tento návrh mohl v dlouhodobější perspektivě dávat smysl.
Za administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa nelze vyloučit skutečně nic. Už nyní sledujeme bezprecedentní změny ve stávající bezpečnostní architektuře. Nepředvídatelný politik může v krajním případě zavelet k odchodu USA z NATO, čímž by se bezpečnostní záruky pro Evropu dramaticky snížily. Ruská hrozba by na druhé straně pronikavě vzrostla.
Vzhledem k chování rozpínavého Ruska v posledních letech se tak na stůl dostává otázka kolektivní jaderné obrany, již otevřel francouzský prezident Macron. A je to tak dobře, protože pokud by se USA stáhly z NATO, respektive z Evropy, pak by starý kontinent opravdu potřeboval skutečně účinný deterent proti Rusku. Některé členské země NATO už uvítaly francouzskou nabídku, například Polsko, Lotyšsko nebo Litva.
Nesmíme zapomenout ani na historické reminiscence či kontext. Vývoj francouzského jaderného prostředku je odvozen z historicky přetrvávající „opatrné“ důvěry k americkému spojenci. Ta sahá až do Suezské krize v roce 1956, kdy Washington vyvinul tlak na Francii a Británii, aby upustily od snah o znovuzískání Suezského průplavu. Právě neúspěch v případě Suezu přiměl Francii k vyvinutí vlastního jaderného prostředku, aby napříště ochránil „životně důležité zájmy národa“.
Francie má sice „jen“ 290 jaderných hlavic, přičemž Rusko vlastní přibližně 5 600 a USA 5 200, Země galského kohouta má však i s mnohonásobně menšími kapacitami více způsobů rozmístění takových zbraní, a tedy i více prostředků k odstrašení. Je tedy více flexibilní v potřebách. Francie je schopna například vybavit některou ze svých stíhaček jadernými raketami, aby vyslaly cílenou zprávu a v případě potřeby zmařily potenciální ruský útok. Tyto stíhačepak mohou být umístěny v jiných zemích, například v Německu.
USA umístily své jaderné zbraně na 6 základnách v 5 zemích NATO, Německu, Nizozemí, Belgii, Itálii a Turecku. Potenciálně by mohly být vyměněny za francouzské. Ty mají nepopiratelnou výhodu na rozdíl od ruských, jsou totiž daleko modernější, Rusko „vítězí“ pouze v kvantitě.
Pokud by Francie rozšířila svůj jaderný arzenál k ochraně Evropy, mohl by následovat efekt domina. Vyvolalo by to pravděpodobně tlaky na Velkou Británii, aby učinila to samé jako Francie. Zůstává otázkou, jak by reagoval premiér Keir Starmer. I Velká Británie je vlastníkem jaderných zbraní, má jich o něco méně než Francie, 225. Rozšíření francouzského jaderného deštníku by každopádně přispělo ke konceptu kolektivní jaderné evropské obrany a představovalo by ve světle oslabených amerických záruk a stále probíhajícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině dostatečnou garanci bezpečnosti svých interesentů.
Licence fotografie: vytvořeno pomocí AI