Během ruské občanské války sehrály československé legie klíčovou roli nejen na železnici, ale také na velkých ruských řekách. Jedním z nejvýznamnějších momentů jejich působení na vodě byly operace na Volze v létě roku 1918, které vyvrcholily dobytím strategicky i politicky důležité Kazaně a získáním kontroly nad ruským státním zlatým pokladem.
Vznik legionářské říční flotily
Postup legií po Transsibiřské magistrále je postupně přivedl do oblasti povodí Volhy, kde se ukázala nutnost ovládnout říční dopravu. Řeky zde představovaly hlavní zásobovací a manévrové trasy a bolševické jednotky na nich disponovaly vlastními ozbrojenými plavidly.
Legionáři proto vytvořili improvizovanou bojovou flotilu, složenou z rekvírovaných či ukořistěných civilních lodí. Ty byly dodatečně vyzbrojeny a přizpůsobeny bojovým úkolům, podobně jako tomu bylo na Bajkalu. Základem legionářských sil na Volze byly parníky Methodij a menší Amur, dále osobní parníky Karamzin a Vasilij Lapšin. Flotilu doplňovaly také nákladní lodě, na jejichž palubách byla instalována polní děla a kulomety.
Ochrana lodí byla zcela improvizovaná. Motorové prostory a kormidla byly obkládány pytli s pískem, zatímco posádky chránily balíky slámy a provizorní kryty. Přes jednoduchost těchto opatření se ukázala jako účinná proti lehkým zbraním. Velení lodního oddílu převzal podpraporčík pěchoty Pech, který koordinoval činnost plavidel během bojových operací.
Bitva o Kazaň a ruský zlatý poklad
Dne 7. srpna 1918 se legionářská flotila aktivně zapojila do bojů o Kazaň, tehdy město s přibližně 150 000 obyvateli. Útok z říční osy byl klíčovým prvkem celé operace, neboť umožnil obchvat a palebnou podporu pozemních jednotek.
Hlavní útočnou roli sehrál parník Karamzin, na jehož střeše byly umístěny kulomety, v dobové terminologii označované jako „strojní pušky“. Legionářské lodě svedly několik úspěšných střetnutí s bolševickými plavidly, která byla na Volhu přesunuta až z oblasti Finského zálivu, což svědčí o významu, jaký bolševici bojům na řece přikládali.
Jedním ze senzačních výsledků dobytí Kazaně však byl zisk zlatých rezerv ruské říše, které byly během první světové války přesunuty do Kazaně z bezpečnostních důvodů. Po dobytí Kazaně poslal ruský velitel Bílých Kappel telegram veliteli 1. legionářské divize Stanislavu Čečkovi:
„Po dvoudenních bojích, 7. srpna, byla Kazaň dobyta spojenými silami Samarského oddílu Lidové armády a Čechoslováků spolu s Říční flotilou. Trofeje jsou nespočetné, dobyli jsme zlaté rezervy Ruska, 650 milionů. Ztráty mého oddílu 25 mužů, vojáci bojovali dobře.“
Po splnění bojových úkolů se legionářská říční flotila stáhla do přístavu Lajševo na řece Kama. Odtud se později přesunula po přítoku Volhy, řece Bělé, do oblasti Ufy, kde legie pokračovaly v operacích po boku dalších protibolševických sil. Říčních operací se zároveň účastnily i tři obrněné vlaky 2. pluku Jiřího z Poděbrad, což podtrhuje kombinovaný charakter legionářských akcí, propojení železniční a říční mobility.
Osud ruského zlata
Podle Williama Henryho Chamberlina se toto zlato později dostalo do vlastnictví sibiřského diktátora Alexandra Kolčaka, část byla utracena za nákup munice a dalších zásob v zahraničí, část různými způsoby unikla ze země, když Kolčak padl. Určitý podíl zlata získaly zpět rudí.
Zdroj: Československá obec legionářská, Válečné hroby, VHU
Autor/Licence fotografie: Parník Methodij, Neznámý autor, Volné dílo