Jednou z obětí komunistického režimu se stal kněz Josef Toufar, kterého umučili vyšetřovatelé Státní bezpečnosti, konkrétně Ladislav Mácha. Toufar si musel před smrtí vytrpět neskutečná muka, ve stavu, který už bezprostředně ohrožoval jeho život, mu komunisté odmítli poskytnout nezbytnou lékařskou péči. Dne 25. února 1950 muž na následky zranění zemřel.
Komunistický režim se po únoru 1948 vypořádával postupně se svými domnělými či skutečnými oponenty. Jedním z nich byla i katolická církev, kterou noví vládci země chtěli jako ideologického protivníka zdiskreditovat jejím napojením na Vatikán a „americké imperialisty“, nepohodlné hodnostáře pak exemplárně odsuzovali v politických procesech. Nejednalo se však jen o římskokatolickou církev, ale i řeckokatolickou a jiné.
Perzekvovaná církev
Koncem 40. a začátkem 50. let proběhly největší monstrprocesy s církevními činovníky, jmenovat zde můžeme například biskupa Štěpána Trochtu, římskokatolického kněze Otu Mádra, katolického kněze Víta Tajovského či Štefana Barnáše a mnohé další. Všichni z nich byli odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody. V komunistické síti pronásledování uvízl nakonec i číhošťský farář Josef Toufar. V malé obci na Ledečsku si brzy získal oblibu nezištnou pomocí potřebným a osobní skromností. Jenže jeho působení v Číhošti se nakonec proměnilo v noční můru, protože se stal další obětí StB. Ta s největší pravděpodobností vykonstruovala tzv. Číhošťský zázrak.
V pasti
Co se 11. prosince 1949 stalo? Během Toufarova kázání se několikrát rozkýval dřevěný oltářní křížek, sám farář „zázrak“, tedy vychýlení křížku neviděl, ale asi 20 přítomných ano. Brzy se zpráva o události rozkřikla nejen v samotné Číhošti, ale i jinde. A do obce přijela brzy i StB, aby místo ohledala a události vyšetřila. O Číhošť se také začal zajímat i Alexej Čepička, zeť Klementa Gottwalda, ale i samotný komunistický prezident.
V lednu 1950 jej příslušníci StB zatkli, což se nicméně zdařilo až na několikátý pokus. Gottwald měl velký zájem na Toufarově potrestání a osnovatelé připravovaného procesu s ním chtěli vyfabrikovanými důkazy prokázat, že to byl právě farář, kdo hýbal křížkem. Ministr vnitra Václav Nosek, který měl na případu také eminentní zájem, chtěl za každou cenu z Toufara dostat přiznání. Podle archivních dokumentů prohlásil, „že když to z něj nemůžou dostat, ať mu dají na prdel.“ Toufar trávil dny ve valdické trestnici, aniž by věděl, kde vlastně je. Byl vystaven fyzickému trýznění, bylo mu odpíráno jídlo, pití, nemohl se vyspat. Přiznání z něho měl dostat komunistický fanatik, vyšetřovatel StB Ladislav Mácha.
Fanatický vyšetřovatel
Teprve 26letý muž hodlal z Toufara dostat výpověď všemi prostředky, dobovými termíny řečeno „zostřenými metodami výslechu“. Ty zahrnovaly baštonádu či nepřetržité tříhodinové bití gumovým obuškem. Jeden z kolegů Máchy pak v úředním záznamu vzpomínal: „Já sám jsem tam zašel asi po 1 hodině, a když jsem viděl, že Mácha má Toufara položeného na lavici se zavázanýma očima a nemilosrdně jej tluče hlava nehlava, tohoto jsem upozorňoval, že jmenovanému může způsobit takové zranění, že jej nebudeme moci postavit před soud.“ Mácha podle dochovaných archivních dokumentů přestal, až když jej bolela ruka.
Číhošťský farář se totiž nepřiznal, protože nebylo k čemu. Toufar totiž „zázrak“ ani neviděl, jak jsme zmínili na jiném místě. Výslechy však pokračovaly dál. 20. února 1950 opět Toufara surově zbil a zhroucený muž se mu částečně doznal. Dne 23. února 1950 byl zbědovaný Toufar odvezen zpět do Číhošti, aby se účastnil natáčení propagandistického snímku Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení. Tam farář názorně ukázal, jak měl podle StB manipulovat křížkem. Nakonec se zhroutil a vystřídat jej musel komunistický vyšetřovatel. Při zpáteční cestě se Toufarovi udělalo nevolno a zvracel. To se už blížily poslední dny či hodiny jeho života.
Smrt jako vysvobození
Mácha ani další si neuvědomovali, jaké fyzické útrapy křehkému muži způsobili. Teprve 25. února byl v kritickém stavu Toufar převezen do pražského státního sanatoria. Tam byla přítomna i StB, která vše hlídala. Během operace přišel také Mácha, který se až nyní začal obávat, že Toufar na následky zranění zemře. Měl jej totiž původně jen „připravit“ na politický proces, a ne jej sprovodit ze světa.
Jenže nebohý muž skutečně několik hodin po operaci zemřel a scénář připravovaného procesu se jeho osnovatelům zhroutil jako domeček z karet. Do úmrtního listu se musela na příkaz StB napsat jako příčina smrti prasklý žaludeční vřed, v žádném případě tam nemohlo být zaneseno, že Toufar prodělal nekonečné hodiny mučení. Ten byl pohřben pod jménem Zouhar a jeho příbuzným se jeho smrt oznámila až po dlouhých čtyřech letech.
Zodpovědnost za smrt číhošťského faráře měl nade vší pochybnost Mácha. Zatvrzele odmítal svou vinu, a to i po roce 1989, kdy došlo k demokratické přeměně společnosti. V roce 1998 jej soud uznal vinným ze zneužití úřední moci a těžkého poškození na těle a verdikt poslal někdejšího fanatického vyšetřovatele na pět let vězení. O rok později Městský soud potvrdil jeho vinu, nicméně snížil trest odnětí svobody na dva roky. Mácha byl jedním z komunistických prominentů, kteří si alespoň odseděli část trestu. Po roce byl po uplynutí poloviny trestu podmínečně propuštěn. Zemřel v roce 2018 ve věku 95 let.
Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, ebadatelna.cz
Autor/Zdroj fotografie: Jklamo – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0