Americko-venezuelské vztahy procházejí vážnou krizí, o tom nemůže být pochyb. Donald Trump obviňuje Caracas z toho, že ve velkém na svých člunech pašuje na americké území drogy. Washington si tak osobuje právo tato plavidla potápět. Nicméně v případě Venezuely jde Washingtonu o více než jen o samotné drogy.
Napětí mezi Washingtonem a Caracasem povážlivě stoupá, jak už jsme informovali v našem starším článku. Americká „protidrogová kampaň“ již vyústila v nejméně 13 útoků a 57 mrtvých v Karibském moři a východním Pacifiku. Trump důsledně spojuje venezuelské drogové kartely s vládou Nicoláse Madura. Prezident prohlásil, že jeho dny jsou sečteny, americká vojenská přítomnost v Karibiku, kam USA poslaly i svou letadlovou loď USS Gerald R. Ford, obojživelná plavidla či torpédoborce, je nyní více než hmatatelná. Od srpna tohoto roku USA soustředěně navyšují své vojenské síly právě v Karibiku.
V politické rovině pak připomeňme základní fakta: za první Trumpovy administrativy americký prezident oficiálně neuznával Madura jako legitimní hlavu státu. Nicméně postoje USA k Venezuele doznaly znatelných korekcí za Joea Bidena. USA sice nadále formálně neuznávaly Madura jako legitimního prezidenta, ale zároveň obnovily omezené diplomatické kontakty. V současné době USA sice hovoří o Venezuele navenek jako o nelegitimním režimu, nicméně mezi oběma zeměmi probíhá spolupráce ohledně repatriace migrantů či v oblasti bezpečnostní kooperace.
Drogy jako zástěrka?
Nicméně otázkou zůstává, proč by kvůli pašování drog do USA takovým způsobem zesilovaly svou přítomnost v Karibiku? Trump současně v nejnovějších výrocích zpochybnil, že by Washington šel do přímého vojenského střetu s Venezuelou. Svržení Madura by bylo navíc možné uskutečnit jen za cenu rozsáhlého vojenského zásahu. Důsledky by mohly být pro Washington kontraproduktivní. Trump se sám stylizuje do role mírotvůrce, který konflikty zásadně urovnává, nikoliv vyvolává. V tomto případě by tedy popřel sám sebe.
Útok na Venezuelu by pak vyvolal v prvé řadě negativní reakci Kuby, jejíž poradci pro zpravodajské služby a vnitřní bezpečnost jsou dlouhodobě zapojeni do venezuelských ozbrojených sil. A následovaly by další nesouhlasné reakce z Ruska, Íránu, blízkého venezuelského spojence, ale i z řady zemí západního společenství. To by se muselo přesvědčit o tom, že USA neměly jinou možnost než provedení vojenského zásahu proti Venezuele, která je bezprostředně ohrožuje. A takový důvod objektivně neexistuje.
A čistě hypotetickou otázkou zůstává, zda by potom mohly USA dosadit do vedení země opozici, kterou chtějí nepochybně vojenským nátlakem na Madura povzbudit. Opozice je ale velmi slabá, roztříštěná a navíc čelí silným represím. Jako vždy v podobných případech by musel nastat velký rozkol v bezpečnostních složkách či armádě, které by se postavily po bok opozice proti Madurovi. V tuto chvíli ale není o čem hovořit, protože tyto síly jsou venezuelskému prezidentovi loajální.
Trump zřejmě tedy nesází na přímé použití síly, ale na dlouhodobé živení napětí mezi oběma zeměmi, které má mít v určitém okamžiku za následek destabilizaci venezuelského režimu, což by mohlo způsobit v budoucnu jeho možný pád. To vše v provázanosti s existujícími, zejména ekonomickými problémy, kdy inflace se pohybuje v řádu 150-200% ročně, dochází k dramatickému poklesu HDP a v obchodech chybí základní potřeby, hlavně potraviny a léky. Washington tak „hraje“ na to, že se venezuelský režim může sám zhroutit a americký nátlak k tomu může významněji přispět.
Američtí plánovači mohou narazit
Nicméně kalkulace amerických plánovačů mohou tvrdě narazit. Maduro obviňuje USA z toho, že využívá obchod s drogami jako záminku ke svržení venezuelského režimu, protože mají zájem o tamní ropu. Současně burcuje obyvatelstvo, mobilizuje zemi, jež vyzbrojuje své milice, které jsou ochotny jít s Američany do konfrontace. Navíc Maduro údajně mobilizuje miliony členů Národní bolívarovské milice, která byla vytvořena před 20 lety, a je složena z oddaných civilních dobrovolníků.
Americký tlak na Venezuelu se tak jeví kontraproduktivně, protože Venezuelany spíše ještě více sjednotí v boji proti společnému nepříteli. Maduro sice není od začátku své vlády v roce 2013 tak populární jako jeho předchůdce Hugo Chávez, ale stmelit zemi proti nepříteli svými prostředky dokáže, zvlášť pokud by boj s Američany vykreslil jako existenční.
Kolaps režimu není pravděpodobný
Postupný kolaps venezuelského režimu, na který ve Washingtonu zřejmě sází, tak není pravděpodobný. Jen vojenský nátlak, byť dlouhodobý, nemůže k tomuto cíli přirozeně vést, zvlášť když Maduro ve vlasteneckém duchu mobilizuje zemi proti „zavilému“ americkému nepříteli. Nicméně napětí se může dál vyhrotit. Na druhou stranu současná situace objektivně nahrává Madurově politické pozici.
Zdroje: The Conversation, The Guardian
Autor/Licence fotografie: Donal Trump na palubě letadlové lodi USS Gerald R. Ford, D. Myles Cullen, Official White House, Public Domain