Rusko a USA prý podepíší dohodu o tunelu přes Beringův průliv, říká Kirill Dmitrijev, ředitel Ruského fondu přímých investic. Dmitrjev poznamenal, že tunel spojující ruskou Čukotku a Aljašku přes Beringův průliv by mohl být postaven za méně než osm let a jeho náklady by nepřekročily 8 miliard dolarů. Podle ředitele fondu budou obě země pokračovat v návrhu tunelu mezi Ruskem a USA, který bude prý jedním z hlavních infrastrukturních projektů mezi Ruskem a Spojenými státy.
Na celé Čukotce dnes v podstatě neexistuje veřejná železniční síť napojená na ruskou železniční soustavu. Je to jeden z mála regionů Ruska, kam se vlakem vůbec nedá dostat!
Historická paralela
Na počátku 20. století se na stránkách světového tisku objevily zprávy, které zněly jako technická pohádka. Carské Rusko a Spojené státy americké prý uvažují o vybudování mostu či tunelu přes Beringovu úžinu a spojit tak Sibiř s Aljaškou.
První náznaky se objevily už v roce 1905, kdy car Mikuláš II. dal předběžný souhlas ke zkoumání technických možností přemostění či podzemního propojení východní části ruského impéria a Severní Ameriky. Myšlenka zapadala do širší vize globální železniční sítě, která by spojila Petrohrad, Moskvu a Vladivostok s New Yorkem a San Franciskem. Stavba měla navázat na dokončenou Transsibiřskou magistrálu a protáhnout její trať na Čukotku, odkud by pokračovala přes Beringovu úžinu do Aljašky a dále do Kanady a USA.
Technické návrhy počítaly spíše s tunelem než s mostem, a to především kvůli silným mořským proudům, pohybujícím se ledovým krám a extrémnímu klimatu. Beringova úžina byla sice relativně mělká, ale stavba by vyžadovala překonání náročných geologických i klimatických podmínek. Odhadované náklady dosahovaly stovek milionů zlatých rublů, což pro carské Rusko představovalo astronomickou částku. Přesto byly roku 1906 podniknuty konkrétní kroky k založení konsorcia a k získání koncesí. Projekt byl představen jako symbol technického pokroku a mezinárodní spolupráce a také jako ekonomická příležitost, která by urychlila obchodní spojení mezi Evropou, Asií a Amerikou.
Konec prvního projektu
Na jaře 1907 ruské úřady projekt definitivně zastavily. V carském rozpočtu nebyl prostor pro investice takového rozsahu a státní priority směřovaly k posílení vojenského námořnictva po debaklu ve válce s Japonskem a k vnitřním reformám. Myšlenka gigantického spojení, které by umožnilo cestovat vlakem z Londýna nebo Petrohradu až do New Yorku bez jediného přerušení, se rozplynula stejně rychle, jako vznikla.
Myšlenka ale přežila i pád carského režimu a později se znovu objevovala v různých podobách, ať už v sovětských studiích 20. let, v amerických koncepcích 40. a 70. let nebo v moderních ruských úvahách o „mostu přátelství“ mezi Sibiří a Aljaškou.
Sny starých mužů a Čukotka bez železnic
Nyní se tato myšlenka vlakového tunelu objevuje znovu během jednání ekonomického fóra v Petrohradě, kde o ní znovu mluvil právě Kirill Dmitrijev. Problémem ale může být to, že na ruské straně nejsou žádné infrastrukturní prvky s výjimkou letiště ve vesnice Ugolnyje Kopi u zálivu Anadyr, kam se v létě létá přibližne 3x týdně v létě a v zimě pouze za vyhovujícího počasí.
Existovaly a místy stále existují jen krátké úzkorozchodné průmyslové tratě u dolů a těžebních podniků, například v okolí osad Ugolnyje Kopi, Beringovskij nebo bývalého dolu Iultin. Ty ale neslouží běžné dopravě osob ani nákladů mezi městy. Vlaky tam tedy zcela chybí a je velkou otázkou, kam by pak šlo z tunelu pokračovat.
Zdroj: X.com, „San Francisco to St. Petersburg by Rail!“, 2. 9. 1906, The New York Times, „For Bering Strait Bridge“, 2. 8. 1906
Autor/Licence fotografie: Ilustrační obrázek tunelu Čukotka – Aljaška, Filip Klasna, obrázek vytvořen pomocí umělé inteligence (Gemini), Creative Commons Attribution 4.0 International (CC BY 4.0)