Jednou z důležitých otázek bylo ještě nedávno téma možného vstupu Ukrajiny do Severoatlantické aliance. Rusko jej kategoricky odmítá, Ukrajina v něm naopak vidí záruku, aby se již nemohl nikdy opakovat vojenský vpád agresora. Staronový americký prezident však v tomto směru přejímá ruské noty.
Nejnovější slova Trumpova spolupracovníka a zmocněnce pro Ukrajinu Keitha Kellogga vzbudila pozornost. V otázce šíření NATO Kellogg prohlásil, že obavy Ruska z expanze Aliance na východ jsou oprávněné. Navíc USA nemají zájem na tom, aby se Ukrajina do NATO začlenila. Je trochu s podivem, že to říká právě Kellogg, který naopak ještě před časem vystupoval vůči ní vstřícně, což ovšem na druhé straně nesl Trump nelibě.
Buď jako buď se možné členství Ukrajiny v Severoatlantické alianci značně zkomplikovalo a napadená země tak nebude mít bezpečnostní záruky do budoucna. Americký prezident hovořil ve svém mírovém plánu o „robustních“ bezpečnostních zárukách, nicméně je nikterak nerozvedl a skutečně „robustní“ mohou být jen tehdy, když se Ukrajina stane plnohodnotným členem Aliance. Přeloženo do srozumitelného jazyka to tedy znamená, že i když uzavře mír s Ruskem, to může pod jakoukoliv záminkou Ukrajinu znovu napadnout a nadále ji drancovat a ukrajovat další území, které mu nepatří.
Co tím ale dál Kellogg vlastně říká? Že stát(y), který se oprávněně obává ruských imperiálních výbojů, nemá svobodné právo vstupovat do organizace, která je může proti agresorovi účinně ochránit. Tím USA bohužel opět zohledňují ruské zájmy, ať už vědomě či nevědomě.
Kellogg nyní prohlásil, že USA jsou s Ruskem připraveny právě o nerozšiřování NATO na východ jednat. Jak takové rokování může vypadat, těžko predikovat, ale nikdo nemůže nakazovat Moldavsku či Gruzii, tedy zemím, které mohou být další na řadě, pokud by Ukrajina padla, do jakých bloků mají či nemají vstupovat. Je to jen další ze série mnoha ústupků státu, který v roce 2022 vojensky napadl svého souseda a vede likvidační válku s hekatombami mrtvých.
A jinou otázkou pak zůstává, kam jsou USA schopny ve svém novodobém appeasementu vůči Rusku až zajít. Možná ještě horší je skutečnost, že nám může vzniknout jakási obdoba Svaté aliance, tentokrát o dvou členech, kteří budou bdít nad dodržováním tradičního řádu, nyní však změněného nástupem Trumpa do funkce amerického prezidenta.
Tento duumvirát, USA a Rusko, by pak mohl z velmocenské pozice rozhodovat v podstatě bez opozice o nejdůležitějších geostrategických a bezpečnostních otázkách. Koneckonců Trump už to ukázal jasně Volodymyru Zelenskému při jeho návštěvě Bílého domu. Tomu musel jistě Putin v Kremlu hlasitě tleskat. Americký prezident tak dal najevo, že Evropa pro něho není jako celek partnerem, ale bude podle aktuálních potřeb jednat jen s lídry velkých států, Německem či Francií. Ostatní budou jen do počtu.
Chování USA vůči Rusku pod vedením nepředvídatelného a těžko čitelného politika tak může vážně poškodit americkou prestiž, nejen v očích evropských spojenců, které Trump bere už spíš jako obchodního rivala a vlastně jakýsi nechtěný přívěsek. Jeho pragmatismus v mezinárodní politice musí mít nějaké limity, jinak zrazuje tradiční americké hodnoty. Jenže Trump je schopen i tyto hodnoty zobchodovat, což také dělá.
Autor/Licence fotografie: Free for use under the Pixabay Content License