S nástupem staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa se zjevně mění dosavadní světové pořádky. Pán Bílého domu už nebere Evropu jako partnera, ale jako svého obchodního konkurenta, respektive nepřítele. Trump svou agresivní rétorikou a vytyčením některých drzých územních požadavků vrací Ameriku na počátek 20. století, k politice „velkého klacku“, dělových člunů či dolarové diplomacie.
Donald Trump nenechává od svého nástupu nikoho na pochybách, že chce do puntíku realizovat své ústřední heslo „America First“. Zavedením cel a rozpoutání nesmyslné obchodní války, v důsledku které budou kromě Evropy a dalších tratit americké firmy i běžní Američané, jsou jen jeho průvodním, byť důležitým jevem.
Trump však přidává i některá opatření, která jsou v rozporu s obecně demokratickým pojetím svobody. Například slavná Harvardova univerzita může přijít o možnost přijímání zahraničních studentů, jestliže se nepodřídí Trumpovým požadavkům. Už dříve bylo rozhodnuto o zastavení financování této slavné vzdělávací instituce. To je jen předpolí pro to, aby Trump závazně nakazoval i ostatním institucím, jak se mají chovat a co mají dělat, aby to bylo v souladu s „neomylnými“ rozhodnutími Trumpovy administrativy.
Návrat politiky „velkého klacku“
A co hůř, Trump opouští tradiční pole diplomacie a praktikuje nátlakovou a agresivní politiku vůči ostatním, jako jsme toho byli svědky v případě nedávné schůzky s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Bílém domě, která byla předem zinscenovaným ponížením hlavy státu. Ale i v dalších případech – Trump chce získat Grónsko či Panamský průplav, v případě Grónska pak nevyloučil ani použití vojenské síly.
Tyto metody však Ameriku vrací do konce 19., respektive 20. století, politiky „velkého klacku“ nebo dělových člunů, které jsou svébytně, ale utilitárně kombinovány s „oživenou“ Monroeovou doktrínou z roku 1823. Jsou to nástroje, které se zdály být až do ledna tohoto roku jako zcela přežilé, nepoužitelné, nicméně Trump je v novodobých podmínkách resuscitoval a používá je jako beranidlo vůči ostatním.
Americké vychýlení z demokratického normálu
Zároveň tato politika až nebezpečně vychyluje USA z trajektorie demokratických civilizovaných zemí, které preferují standardní diplomatické cesty jednání a nepraktikují nátlakové způsoby. Trump si zřejmě neuvědomuje, že touto politikou nejen zrazuje tradiční americké hodnoty, které jí byly dány do kolébky, ale rovněž nahrává autoritářským či totalitním režimům, které smýšlejí podobně, čili v intencích územního expanzionismu.
To vše pak otevírá zásadní otázky změny světového řádu a nového rozdělení sfér vlivu. O to především usiluje ruský prezident Vladimir Putin. Jeho plán je jasný a vlastně se jím nijak netají. Chce rozvolnit či rozdrolit západní jednotu, dosáhnout nového rozhraničení sfér zájmů s USA tak, aby mohl ruský vliv primárně hlouběji a účinněji pronikat do států střední a jihovýchodní Evropy, tedy někdějšího sovětského bloku. Usiluje vytvořit vládu světového duumvirátu s USA, kde by bylo vytyčeno, kdo má jaké území ve své vlivové sféře a další partner by nemohl vstoupit na „píseček“ toho druhého.
Neomylný „mírotvůrce“
Donald Trump se až chorobně touží zapsat do amerických dějin jednak jako mírotvůrce, který ukončil válku na Ukrajinu, jednak jako politik, jenž zajistil Americe nový blahobyt. Je zřejmé, že toto všechno se za použití specifických nástrojů může stát jen na úkor někoho jiného, tedy zejména Evropy, což uvidíme na příkladu již zmiňovaných cel, respektive protekcionismu. Americký prezident, nepředvídatelný egomaniak bez širšího rozhledu, se skutečně zapíše do amerických dějin, ale jako politik, který vrátil jím vedenou zemi do začátku 20. století, ochudil ji, rozpoutal bezprecedentní obchodní válku, a jenž se ve vnitřní politice chová jako neomylný autoritář.
Licence fotografie: CC BY-SA 2.0