Útočná rétorika, kterou se americký prezident Donald Trump prezentuje, vyvolává někde údiv, někde zděšení a někde i nevěřícné kroucení hlavou. Na každý pád Trumpovy projevy připomínají v nejednom ohledu zavedenou praxi ruského prezidenta Vladimira Putina.
Slovní kanonáda, kterou nás Donald Trump zásobuje snad každý den, vyvolává řadu zásadních otázek. Především v tom smyslu, že ve své podstatě zpochybňuje základní americký étos svobody tak, jak jej známe z naší středoevropské perspektivy.
Trump to názorně dokladuje na přístupu k Ukrajině, kterou jeho předchůdce Joe Biden vyhraněně podporoval. USA například nesouhlasily v OSN s rezolucí, která označuje Rusko jako agresora. Nakonec prosadily svou, sice modifikovanou, respektive rozmělněnou, která stejně jde vstříc ruským okupantům, protože nepojmenovává explicitně agresora. Trump tak vlastně popírá jasná fakta, že tím, kdo napadl Ukrajinu, je Rusko.
Trump není demokratem
Trump však ve vnitřní politice také není žádným demokratem. Během svého prvního mandátu vznikl seznam zakázaných slov, která nemají zaznít na univerzitách či ve veřejném prostoru. A podobný systém vzniká také nyní, což nechvalně připomíná cenzuru a tedy i komunistickou praxi u nás před rokem 1989. Americký prezident se sice stylizuje do role jakéhosi světového morálního majáku, ve skutečnosti však svou rétorikou degradoval sám sebe na podobné pozice jako Vladimir Putin. Trump se ve skutečnosti nechová jako demokrat, odkojený americkou svobodomyslnou tradicí, ale spíše jako autoritář, který je prozřetelností vyvolen k tomu, aby zaváděl nové pořádky, protože ty staré jsou již nefunkční, respektive nevyhovují jeho vidění světa či aktuálním potřebám.
Americké mistrování Evropy
A rozhodně nemá na druhé straně mistrovat Evropu prostřednictvím svého viceprezidenta J. D. Vance, že v ní jsou postupně ukrajovány svobody. Ať si Trump zamete před vlastním prahem a vzpomene si, jak agresivně vyzýval k útoku na Kapitol. Mimochodem jeho účastníky posléze omilostnil, což asi nikoho nepřekvapí. Americký prezident, který zjevně najel na autoritářskou kolej, se bude chovat superpragmaticky, což jinými slovy znamená, že vlastně neguje tradiční hodnoty, na kterých byly USA založené. A to je varující memento, které je současně vzkazem pro ostatní svět, protože demokratická Evropa stále sdílí hodnoty, které jsou jasně nastavené a zahrocené proti autoritářským a diktátorským režimům.
Trump jako inspirace pro autoritářské režimy
To ovšem nemusí platit donekonečna, protože starým kontinentem začínají nebezpečně prostupovat síly, které chtějí naopak zavést autoritářský způsob vládnutí po ruském vzoru. Takový způsob považují za svrchovaně demokratický. Je jasné, že liberální demokracie, jak ji chápeme my, pak musí být na druhé straně těmito silami označena za nežádoucí. Tedy přesně v trumpovském stylu.
Současná americká hlava státu tak není rozhodně patentovaným demokratem, na který si s oblibou hraje, ba naopak. Jeho způsob vládnutí, který je viditelným ztělesněním autoritářských pořádků, může Evropě velmi uškodit, protože jej mohou přijmout za svůj řada států.
Licence fotografie: CC BY-SA 2.0