I Švédové dokázali vyvinout na přelomu 50. a 60. let silný zbraňový prostředek. Bandkannon 1(BK 1) představovala ve své době špičkovou houfnici či kanon, který zdobila především rychlost palby a také následný devastační efekt. Ve službě sloužil téměř čtyři dekády.
Během své služby patřil Bkan 1 objektivně mezi nejvýkonnější 155mm dělostřelecké systémy na světě. Jeho historie se začala psát koncem 50. let, kdy švédská armáda poptávala houfnici, která měla mít schopnost rychlého rozmístění na určenou pozici, rychle vypálit veškerou dostupnou munici na nepřítele a následně hbitě opustit pozici a na bezpečném místě opět nabít.
Vývoj
Jako základ pro Bkan 1, za jehož vývojem stály společnosti Bofors, Volvo a Landsverk, sloužil upravený podvozek z bezvěžového tanku Strv 103, kterému byla zvětšena délka trupu a přidán sedmý válec. Posádku houfnice tvořilo pět lidí.
Prototyp Bk 1 spatřil světlo světa v roce 1963, o šest let později byla zahájena sériová výroba, nicméně nakonec bylo vyprodukováno jen 26 kusů. Původní plán však počítal s výrobou 7 kusů, nicméně se nerealizoval kvůli škrtům, respektive snížení obranného rozpočtu na konci 60. let. To nicméně v praxi znamenalo, že byly postaveny pouze dva prapory. Pohonná jednotka byla kombinovaná, skládala se ze spalovacího motoru a turbíny.
Výjimečná rychlost palby
Švédská houfnice proslula především ničivou silou a výjimečnou rychlostí palby. Hlavní zbraň tvořil 155 kanon m/60, sekundární protiletadlový kulomet ksp 58 ráže 7,62 mm. Bk 1 totiž dokázal vypálit neuvěřitelných 15 ran za necelou minutu. Dostřel činil 28 km. Bk 1 Odpaloval tříštivo-trhavé střely. Zásobník pak bylo možné pomocí vestavěného jeřábu znovu nabít přibližně za 2 minuty. N
Myšlenka atomového děla
Není jistě bez zajímavosti, že si Švédové pohrávali s myšlenkou, že by Bk 1 odpaloval také jaderné granáty. Nicméně tyto plány vzaly poměrně rychle za své. USA totiž daly najevo, že export granátu W48, jediného vyrobeného 155 mm s jadernou hlavicí, nepřipadá v úvahu. W48 tvořil součást amerického arzenálu v letech 1963-1992.
Nevýhodou houfnice byla její nízká maximální rychlost, na silnici dosahovala pouze 28 km/h, v terénu 9 km/h. Věž také nebyla plně otočná. Problém představovala rovněž příliš velká hmotnost. Činila 53 tun a některé silniční komunikace vozidlo prostě neunesly.
V letech 1987-1988 prošly Bk 1 modernizací, byl změněn systém řízení palby, navýšila se o jednu tunu bojová hmotnost, benzinový motor nahradil vícepalivový. Nový motor pak snížil náklady na údržbu. Švédská armáda, která si BK 1 oblíbila, vyřadila pásová samohybná děla Bkan 1 z provozu až v roce 2003, po dlouhých 36 letech.
Zdroj: Topwar.ru
Autor/Licence fotografie: By User:Johan Elisson. – Photo taken by myself, User:Johan Elisson., CC BY-SA 3.0