Bitevní loď São Paulo třídy dreadnought byla spuštěna na vodu v roce 1909 ve Velké Británii. Byla jednou ze dvou jednotek brazilské třídy Minas Geraes. Při svém uvedení do služby symbolizovala ambice Brazílie stát se významnou regionální námořní mocností.
Stárnoucí obr
Již před zahájením 1. světové války ale její technická úroveň rychle zastarávala a Velká Británie odmítla nabídku Brazílie na zařazení obou sesterských lodí pod velení Royal Navy. V poválečném období prošla v letech 1918-1920 modernizací v USA a také poprvé ve své kariéře vystřelila z děl hlavní ráže 12 palců. Ve 30. letech již byla bitevní loď v tak zoufalém stavu, že byla schopna dosáhnout rychlosti pouhých 10 uzlů místo projektovaných 21,5 uzlu. Proto se z ní stala loď pobřežní ochrany a v této roli starý dreadnought přežil 2. světovou válku. Po jejím skončení nebyla oprava ekonomicky ani technicky přijatelná. V roce 1951 se proto brazilská vláda rozhodla loď vyřadit a odprodat k sešrotování v Británii, tedy na místě, kde v roce 1909 vklouzlo plavidlo na vodu.
Poslední plavba
São Paulo měla být odtažena přes Atlantik v závěsu dvou remorkérů Dexterous a Bustler. Na její palubě zůstala jen malá bezpečnostní hlídka tvořená několika brazilskými námořníky, kdy archivní záznamy hovoří o šesti až osmi členech posádky během poslední plavby. Jejich úkolem bylo kontrolovat stav lodi a reagovat na případné problémy během vlečení. Vše nasvědčovalo hladkému průběhu, dokud se bitevní loď nedostala do oblasti asi 280 kilometrů od Azorských ostrovů.
Přichází bouře
Dne 6. listopadu 1951 zasáhla lodi prudká bouře. Remorkéry bojovaly s extrémně vysokými vlnami i silným větrem, zatímco São Paulo bez vlastního pohonu a se zchátralým trupem byla zcela vydána napospas živlům. Vlečná lana nevydržela tlak, až se nakonec přetrhla během manévrů, které měly zabránit srážce remorkérů, jež válčily s vlnami a obrovskou hmotou São Paula. Remorkéry se v rozbouřeném moři nedokázaly vrátit k bitevní lodi, která se rychle vzdalovala a brzy zmizela i s mnoha nešťastníky na své palubě.
Posádky remorkérů předpokládaly, že São Paulo nabrala vodu a potopila se, okamžitě informovaly britské a americké úřady, což odstartovalo rozsáhlou pátrací operaci za účasti amerických létajících pevností B-17 a britských letadel.
Marné hledání
V následujících dnech prohledávaly široký úsek Atlantiku britské a americké letouny, lodě i obchodní plavidla v okolí posledního známého kurzu São Paula. Pátrání se soustředilo na oblast mezi Azory a britskými ostrovy, ale nepřineslo jediný důkaz, žádný vrak, trosky ani nafukovací člun. Zmizela nejen samotná bitevní loď, ale i všechni námořníci, kteří na ní zůstali. 10. prosince byla operace oficiálně ukončena a případ uzavřen jako ztráta lodi v bouři.
Až do dnešních dnů zůstává přesné místo posledního odpočinku brazilského dreadnoughtu neznámé a jedinou jistotou je, že někde na dně Atlantiku leží ztracená bitevní loď, která kdysi symbolizovala námořní ambice Brazílie.
Zdroj: jcsnavy, laststandonzombieisland
Autor/Licence fotografie: Bitevní loď São Paulo, By Brazilian Navy, Public Domain