Grónsko má pro Američany velký vojensko-strategický význam. Nachází se zde jejich vesmírná základna Pituffik, největší mimo americké území. V Grónsku rovněž najdeme i radar včasného varování, jenž je však podle řady odborníků zranitelný vůči hypersonickým střelám.
Grónsko se stalo středobodem amerických zájmů již za probíhající studené války, kdy v 50. a 60. letech USA plánovaly vybudovat tajnou síť raketových základen, které by byly ukryté pod hustou vrstvou ledu. Příliš ambiciózní Projekt Iceworm nakonec úspěch neslavil, představoval totiž až příliš technicky náročnou výzvu, proto musel být zrušen. Několik dekád poté má však Grónsko pro USA i nadále neopomenutelný význam.
Radar a obrana poplatná době minulé
V Grónsku je umístěn radar AN/FPS-132 (UEWR – Upgraded Early Warning Radar), který je určen k detekci balistických střel letících po predikovatelných drahách. Tento radar sleduje objekty ve vesmíru a ve vysokých vrstvách atmosféry, obvykle nad 1 000 km. Nicméně problém nastává v detekci nízko letících hypersonických střel či hypersonických kluzáků (ruský Avangard nebo čínský DF-ZF). Ty totiž letí nízko, například ve výšce 30-70 km, a mohou navíc manévrovat, proto jsou obtížně zjistitelné.
Radar má tak zjistitelnost těchto druhů střel značně omezenou, soudí odborníci. Podle nich také nejsou americké radary dostatečně chráněny. Jedním z expertů, kteří poukazují na existující problémy, je i Troy Bouffard, ředitel Centra pro arktickou bezpečnost a odolnost na University of Alaska. „USA v Grónsku postrádají v současné době stálou integrovanou vrstvu protivzdušné a protiraketové obrany,“ míní Bouffard. Podle něho představují hypersonické střely s plochou dráhou letu novou aktuální hrozbu a stávající obranný systém, který mají Američané k dispozici, se proti ní nedokáže účinně bránit.
Právě Bouffard se svými kolegy napsal článek v magazínu Small Wars Journal, v němž autoři plédují pro vybudování komplexního systému protiraketové obrany pro Grónsko. Autoři přicházejí s konkrétními doporučeními, jak vyztužit protivzdušnou obranu a chránit přitom radar včasné výstrahy.
Na taktické úrovni je podle nich žádoucí vrstvená protivzdušná obrana, která by využívala systémy krátkého a středního doletu, přizpůsobené arktickým podmínkám. Vrstvené uspořádání by pak doplňoval systém Patriot pro pokrytí středního doletu, respektive velké výšky. Systémy protivzdušné obrany NASAMS by se mohly použít pro pokrytí středních či nízkých výšek, protiletadlový raketový komplet SHORAD pak pro obranu v poslední linii.
Na každý pád si USA problém uvědomují a investují značné finanční prostředky do programů Ballistic Tracking Space Sensor (HBTSS) a Overhead Persistent Infrared (OPIR). Jedná se o klíčové prvky nového amerického systému varování a sledování hypersonických a balistických hrozeb z vesmíru. Pokud hovoříme o HBTSS, zaměřuje se na sledování hypersonických a balistických střel v reálném čase. Co je ale možná nejdůležitější, je schopen sledovat hypersonické střely letící v nízkých výškách.
OPIR představuje druhou stěžejní složku systémů, které jsou vzájemně provázané. Jde o infračervené satelity, které jsou navrženy pro globální detekci odpalu raket, a na druhou stranu včas varují před potenciálními útoky. OPIR je založen na infračervených senzorech, jež detekují tepelné stopy při odpalu nepřátelských raket a dalších hrozeb. HBTSS a OPIR jsou tak technologicky vyspělé systémy, které mohou vyplnit chybějící americkou kapacitu, která činí Grónsko a jeho radary zranitelnými.
Zdroj: Defense News, Small Wars Journal
Autor/Licence fotografie: Ilustrační fotografie, The National Guard, CC BY 2.0