Překvapivý izraelský útok na Írán odhalil i nové souvislosti. Kromě prokázané zranitelnosti íránské protivzdušné obrany začínají podle serveru Defence Blog ruští obranní analytikové pochybovat o vlastní zranitelnosti protivzdušných systémů. Íránské systémy protivzdušné obrany jsou totiž vesměs založené na ruských technologiích, Moskva Teheránu navíc tyto prostředky sama dodává.
Osirak 2025
Izraelský úder na Írán byl velice účinný a Teherán se nezmohl na účinný odpor. Izrael měl v hledáčku likvidaci jaderných zařízení a vojenské infrastruktury. Útok zahrnoval více než 200 izraelských letounů, které dokázaly zasáhnout asi 100 cílů včetně jaderných zařízení v Natanzu a Fordo a vojenských základen v Hamadánu a Parčínu. Údery pronikly navíc hluboko na íránské území.
Jak uvádí dobře informovaný web Defence Blog, izraelská operace nyní přidělala vrásky na čele Rusku. Obranní analytikové začínají zpochybňovat spolehlivost vlastních systémů, protože íránské systémy protivzdušné obrany jsou založené právě na ruských technologiích, a ty nebyly schopné poskytnout účinnou ochranu proti izraelským leteckým úderům.
Moskva dodala mimo jiné Teheránu systémy S-300PMU, jejichž dosah činí až 200 km nebo Tor-M1, který byl poskytnut Ruskem v roce 2007. Kromě toho disponuje Írán i vlastními prostředky, většinou odvozenými právě od ruských systémů. Hovoříme například o Bavar-373, který byl inspirován ruským S-300 a S-400. Podle íránských zdrojů, jež ovšem musíme brát s rezervou, má dosah až 300 km.
Dále se v íránské výzbroji nachází Khordad-3 či Khordad-15. Posledně jmenovaný systém, jenž byl představen v roce 2019, má dosah až 120 km. Je to jeden z nejmodernějších prostředků protivzdušné obrany, které Teherán provozuje. Nicméně zde je nutné říct, že oproti izraelským systémům Arrow-3 nebo Davidově praku se jedná stále o „chudého příbuzného“.
Mezery v obraně
Ale zpět k tématu. Izraelský útok na Teherán ukázal zřetelně na zranitelnosti íránské protivzdušné obrany. Server Defence Blog uvedl, že v návaznosti na to ruští vojenští pozorovatelé začali otevřeně zpochybňovat spolehlivost vlastních systémů. Izraelská úspěšná operace navíc zasela poměrně velkou dávku nejistoty do ruských schopností odolat případnému koordinovanému útoku technologicky vyspělého protivníka, jakým je například Severoatlantická aliance.
Defence Blog cituje v této souvislosti i jednoho nejmenovaného komentátora, který prohlásil, „že pokud by se k útoku odhodlalo NATO, to samé by se stalo i Rusku.“
Izraelské útoky tak odhalily nejen iránské slabiny protivzdušné obrany, ale zároveň i ruské. Pokud vztáhneme celou situaci také na Ukrajinu, Rusko zde samo počítá poměrně velké ztráty svých systémů protivzdušné obrany. Podle nizozemského webu Oryx ztratil agresor od února 2022 nejméně 335 systémů protivzdušné obrany. Mezi ně se zařadily S-350, S-400, Pancir-S1 nebo Tor.
Není lepší PVO než ta ruská, říkají ale jen Rusové
V této souvislosti rovněž připomeňme, že Rusko opakovaně hlásá účinnost svých protivzdušných systémů, jako je například již zmiňovaný S-400. Na druhé straně byla odhalena jeho zranitelnost zejména vůči americkým salvovým raketometům HIMARS. Takže ruské tvrzení o vlastní efektivitě S-400 a dalších systémů je v bezprostřední konfrontaci s realitou zcela nepravdivé.
Rusku však izraelská operace může na druhou stranu pomoci. Úder jasně demonstroval, čeho je schopná moderní koordinovaná letecká síla dosáhnout proti zastaralejší protivzdušné obraně. Moskva se tak může z izraelské lekce sama poučit a pracovat na odstranění zranitelností svých systémů, které propaguje jako mimořádně účinné a obtížně zničitelné.
Zdroj: Defence Blog
Autor/Licence fotografie: Bavar-373 by Fars Media Corporation, CC BY 4.0