Válka na Ukrajině se po více než čtyřech letech změnila v konflikt s rozměrem, který nemá v moderních dějinách velmocí obdoby. Nová analýza Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) odhaduje, že součet ruských a ukrajinských vojenských ztrát a tedy padlých, raněných a pohřešovaných, již překročil hranici dvou milionů lidí. Drtivá většina tohoto krvavého účtu připadá na Rusko.
Podle CSIS utrpěly ruské ozbrojené síly od února 2022 do června 2026 zhruba 1,4 milionu ztrát. Z toho mohlo zahynout 400 až 450 tisíc vojáků. Ukrajina měla přijít přibližně o 125 až 150 tisíc padlých, zatímco celkové ukrajinské ztráty se pohybují mezi 525 a 625 tisíci lidmi. Jde o odhady, nikoli definitivní statistiku: obě strany rozsah ztrát tají a metodiky jednotlivých institucí se liší. Trend je však nezpochybnitelný, válka se stala opotřebovávací, a lidská síla se v ní spotřebovává rychleji než v prakticky jakémkoli konfliktu po roce 1945.
Čtyřikrát více než všechny americké války po roce 1945
Nejvíce šokující je historické srovnání. CSIS uvádí, že samotný počet ruských padlých na Ukrajině je více než čtyřnásobkem všech amerických bojových úmrtí ve válkách vedených Spojenými státy od konce druhé světové války dohromady. Do tohoto srovnání spadají Korea, Vietnam, Perský záliv, Irák, Afghánistán i další menší operace.
Ruské ztráty tak už dávno překročily cenu, kterou Sovětský svaz zaplatil v Afghánistánu. Tam Moskva během téměř desetileté války přišla asi o 15 tisíc vojáků. V první a druhé čečenské válce šlo dohromady o desítky tisíc padlých. Ukrajina je však pro Rusko zcela jiná kategorie konfliktu. Podle CSIS jsou nynější ruské ztráty na životech více než devětkrát vyšší než součet sovětských a ruských vojenských úmrtí ve všech konfliktech od druhé světové války.
Paradox války spočívá v tom, že Rusko za tuto cenu nezískalo strategický průlom. Fronta se sice posouvá, ale pomalu a za cenu obrovského množství lidí. Ruská armáda často útočí v malých pěších skupinách, které mají postupně vyčerpávat ukrajinskou obranu, odhalovat palebná postavení a vynucovat si spotřebu munice. Takový postup ale naráží na kombinaci minových polí, dělostřelectva, FPV dronů, průzkumných bezpilotních prostředků a přesných úderů do týlu.
Válka se tím zásadně liší od klasických ofenziv studené války, Rusko nikdy neovládlo oblohu nad Ukrajinou. Tanky a obrněná vozidla stále hrají důležitou roli, ale bezpilotní prostředky proměnily bojiště v permanentně sledovaný prostor. Pohyb větší jednotky je rychle odhalen a každá chyba může znamenat ztrátu celé útočné skupiny. Rusko přesto pokračuje v taktice, která vyměňuje lidské ztráty za pomalé obsazování vesnic, lesních pásů a několika kilometrů území.
Kreml se drží klasického “Nás mnogo” a zatím dokáže ztráty doplňovat
Přestože čísla působí katastrofálně, ruský systém se zatím nezhroutil. Kreml kombinuje finanční náborové bonusy, regionální mobilizační kvóty, verbování vězňů, tlak na migranty a průběžné doplňování jednotek. Vysoké ztráty proto automaticky neznamenají okamžitý kolaps fronty. Znamenají však dlouhodobý problém pro kvalitu armády.
Zkušené jednotky, důstojníci, specialisté, tankové posádky, dělostřelci a operátoři dronů se nenahrazují stejně snadno jako pěchota. Čím déle válka pokračuje, tím více se ruská armáda opírá o personál s kratším výcvikem a menší zkušeností. To omezuje její schopnost provádět složitější kombinované operace a tlačí ji k metodě, která je sice brutální, ale organizačně jednodušší. Nepřetržitý tlak malých útočných skupin podporovaných dělostřelectvem, klouzavými pumami a drony.
Ukrajina platí méně, ale nemá rezervy a ztrácí území
Ukrajinské ztráty jsou podle odhadů výrazně nižší než ruské, ale Kyjev má mnohem menší populační a mobilizační základnu. Pro Ukrajinu proto není klíčové pouze to, kolik vojáků ztratí Rusko, ale zda dokáže udržet vlastní jednotky doplněné, vycvičené a vybavené.
Převaha v bezpilotních systémech, přesné dělostřelecké palbě a útocích na ruské zázemí může zvyšovat cenu ruských útoků. Sama o sobě však neřeší ukrajinský problém s lidmi, rotací vyčerpaných jednotek a protivzdušnou obranou měst i kritické infrastruktury. Válka tak zůstává závodem dvou odlišných modelů vyčerpání. Rusko sází na množství a toleranci ke ztrátám, Ukrajina na technologii, obranu a schopnost proměnit každou ruskou ofenzivu v co nejdražší podnik.
Ruské ztráty na Ukrajině: Ne zcela jasná čísla
U podobných statistik je nutná opatrnost. Kategorie „casualties“ neznamená pouze mrtvé, ale zahrnuje také raněné, pohřešované a někdy vojáky dlouhodobě vyřazené ze služby. Zdroje navíc používají různé definice a často pracují s neúplnými daty. Nezávislé projekty založené na jménech a veřejně dohledatelných úmrtích zpravidla potvrzují jen část skutečného počtu padlých, protože nezachytí všechny případy.
Přesto je nový odhad důležitý. Ne proto, že by nabízel poslední slovo o přesném počtu mrtvých, ale protože ukazuje měřítko konfliktu. Rusko se pokusilo získat rozhodující převahu válkou opotřebení. Výsledkem je však armáda, která za omezené územní zisky zaplatila ztrátami, jež nemají v poválečné historii velmocí srovnání.
Zdroj: National Security Journal, CSIS, The Guardian
Autor/Licence fotografie: Ilustrační fotografie, Creative Commons Zero (CC0) license