Když Rusko v únoru 2022 zahájilo rozsáhlou invazi na Ukrajinu, jedním z nejčastějších předpokladů vojenských analytiků bylo, že ruské letectvo rychle získá vzdušnou převahu. Moskva disponovala stovkami moderních bojových letounů, rozsáhlou flotilou bombardérů i početní převahou nad ukrajinským letectvem. Realita na bojišti však vypadala zcela jinak.
Více než čtyři roky od začátku války se ukazuje, že Rusko sice ve vzduchu stále představuje významnou sílu, nikdy však nedokázalo získat plnou kontrolu nad ukrajinským vzdušným prostorem. Právě tento neúspěch výrazně ovlivnil průběh konfliktu a donutil ruské velení změnit způsob vedení vzdušné války.
Stovky ztracených letadel
Přesný počet ruských ztrát zůstává předmětem sporů. Ukrajinské úřady dlouhodobě uvádějí vyšší čísla, zatímco nezávislé projekty monitorující ztráty na základě fotografií a videí bývají opatrnější. Většina odhadů se však shoduje, že Rusko přišlo o stovky letadel a vrtulníků.
Konzervativní odhady hovoří o ztrátě přibližně 250 až 300 letadel s pevnými křídly. Ukrajinské zdroje uvádějí čísla blížící se hranici 400 strojů. Ať už je skutečný počet jakýkoli, jde o ztráty, které nelze považovat za zanedbatelné.
Mezi nejčastěji zasažené typy patřily útočné letouny Su-25 a frontové bombardéry Su-34. Právě Su-25 byly během prvních měsíců války mimořádně zranitelné, protože operovaly v malých výškách poblíž frontové linie, kde se dostávaly do dosahu ukrajinských přenosných protiletadlových kompletů.
Ani modernější Su-34 se nevyhnuly ztrátám. Tyto stroje tvoří páteř ruských vzdušných úderů a jejich nasazení bylo během konfliktu mimořádně intenzivní. Podle dostupných údajů Rusko přišlo o několik desítek těchto letounů, což představuje citelný zásah do relativně omezené flotily.
Ukrajinská protivzdušná obrana změnila pravidla hry
Jedním z hlavních důvodů, proč Rusko nezískalo vzdušnou převahu, byla efektivní ukrajinská protivzdušná obrana. Už v prvních dnech války se ukázalo, že Moskva podcenila schopnosti ukrajinských obránců.
Významnou roli sehrály nejen sovětské systémy, které Ukrajina zdědila po rozpadu Sovětského svazu, ale také moderní západní technologie dodané v průběhu konfliktu. Systémy Patriot, NASAMS či IRIS-T výrazně zvýšily schopnost Ukrajiny zasahovat ruské letouny i na větší vzdálenosti.
Výsledkem bylo, že ruské letectvo muselo postupně omezovat rizikové operace nad ukrajinským územím. Na rozdíl od amerických nebo aliančních kampaní v Iráku či Srbsku se Rusku nikdy nepodařilo vytvořit prostředí, ve kterém by jeho letadla mohla operovat bez větších obav z protivzdušné obrany.
Přechod na útoky z bezpečné vzdálenosti
Jak se válka prodlužovala, ruská strategie se začala měnit. Namísto hlubokých průniků nad nepřátelské území začalo letectvo stále více využívat zbraně dlouhého dosahu.
Klouzavé bomby, střely s plochou dráhou letu a další přesně naváděná munice umožnily ruským pilotům útočit na cíle bez nutnosti vstupovat do nejnebezpečnějších oblastí. Letouny tak mohly operovat ve větší vzdálenosti od frontové linie nebo dokonce nad vlastním územím.
Tato taktika sice vedla ke snížení ztrát, zároveň však představovala nepřímé přiznání, že Rusko není schopno plně ovládnout ukrajinské nebe. Místo dominance se muselo spokojit s opatrnějším způsobem vedení vzdušných operací.
Nenahraditelná ztráta bombardérů
Zvláštní kapitolu představují strategické bombardéry. Jejich počet není vysoký a některé typy již Rusko nedokáže vyrábět.
Největší pozornost poutají bombardéry Tu-95 a Tu-22, které byly během války poškozeny nebo zničeny. Tyto stroje vznikaly ještě v období studené války a představují důležitou součást ruských schopností provádět útoky na velké vzdálenosti.
Zatímco moderní stíhačky a bombardéry řady Suchoj lze stále vyrábět, obnova ztracených Tu-95 je prakticky nemožná. Každý vyřazený stroj proto znamená trvalé oslabení ruského strategického letectva.
Situaci navíc komplikuje stáří celé flotily. Rostoucí nároky na údržbu a omezená dostupnost náhradních dílů nutí Rusko využívat některé letouny jako zdroj součástek pro ostatní stroje. To může v dlouhodobém horizontu dále snižovat počet provozuschopných bombardérů.
Operace Pavučina jako symbol nového typu války
Jedním z největších překvapení posledních let se stala ukrajinská operace Pavučina. Při této akci byly na několik ruských leteckých základen dopraveny malé útočné drony ukryté v nákladních automobilech. Následný útok vedl k poškození nebo zničení více než desítky letadel.
Nešlo pouze o materiální škody. Operace ukázala, že ani vzdálené základny uvnitř Ruska nejsou zcela bezpečné. Moderní technologie a kreativní taktika umožňují zasahovat cíle hluboko v týlu protivníka za zlomek nákladů, které stojí výroba strategických bombardérů.
Pro ruské velení šlo nejen o vojenskou, ale také psychologickou ránu. Mnozí odborníci označili útok za nejvýznamnější jednorázovou ztrátu ruského letectva od druhé světové války.
Válka, která změnila pohled na vzdušnou převahu
Válka na Ukrajině ukázala, že ani početně silné a technologicky vyspělé letectvo nemusí automaticky získat kontrolu nad bojištěm. Rusko sice disponuje větším počtem letadel než Ukrajina a stále představuje významnou vzdušnou sílu, ale jeho možnosti jsou výrazně omezeny hustou protivzdušnou obranou protivníka.
Právě schopnost Ukrajiny bránit svůj vzdušný prostor se stala jedním z klíčových faktorů celého konfliktu. Rusko tak vstoupilo do války s očekáváním rychlé dominance ve vzduchu, ale po letech bojů musí své letouny nasazovat mnohem opatrněji, než si většina analytiků dokázala na začátku konfliktu představit.
A právě tento fakt může být jedním z nejdůležitějších vojenských poučení celé války.
Zdroj: National Security Journal
Autor/Licence fotografie: Su-34, Oleg V. Belyakov, CC BY-SA 3.0