V létě roku 1944 se situace německých ozbrojených sil dramaticky zhoršovala. Spojenecké letectvo ovládalo vzdušný prostor nad většinou bojišť a stíhací bombardéry útočily prakticky na vše, co se pohybovalo po silnicích i v týlu fronty. Zvláště nebezpečné byly americké letouny P-47 Thunderbolt a britské Hawker Typhoon, které ničily tanky, nákladní automobily, zásobovací kolony i železniční dopravu.
Tankové jednotky Wehrmachtu proto stále naléhavěji požadovaly mobilní prostředky protivzdušné obrany, které by dokázaly držet krok s obrněnými svazy i v těžkém terénu. Tažené protiletadlové kanony byly při rychlých přesunech nepraktické a jejich obsluha byla při palbě zranitelná. Řešením se staly tzv. Flakpanzery, tedy protiletadlové tanky kombinující mobilitu obrněného vozidla s vysokou palebnou silou protiletadlových zbraní.
Od Möbelwagenu k modernějšímu řešení
První pokusy představoval Flakpanzer IV Möbelwagen, který nesl 37mm protiletadlový kanon na otevřené plošině chráněné sklopnými pancéřovými deskami. Přestože šlo o účinnou zbraň, její obsluha byla během boje jen omezeně chráněna a reakce na rychle se objevující cíle nebyla ideální.
Německé velení proto požadovalo vozidlo s plně otočnou věží, která by poskytovala lepší ochranu i rychlejší zaměření cílů. Vývoj nového stroje překvapivě nedostal žádný z velkých zbrojních koncernů, ale útvar Panzer Ersatz und Ausbildungs Abteilung 15 sídlící v tehdejším městě Sagan (dnes polská Zaháň). V rámci tohoto útvaru vznikla konstrukční skupina Kommando Ostbau Sagan, která připravila dva nové protiletadlové tanky, Wirbelwind a pozdější Ostwind.
Vznik „Větrné smršti“
Technická dokumentace nového vozidla byla dokončena v srpnu 1944. Armáda nejprve objednala 80 kusů, ale vzhledem k rostoucím ztrátám a potřebě mobilní protivzdušné obrany byla objednávka rychle navýšena na 200 vozidel. Oficiální označení znělo Flakpanzerkampfwagen IV (2 cm Flakvierling 38) Sd.Kfz. 161/4, do historie se však stroj zapsal pod mnohem známějším jménem Wirbelwind, tedy „Větrná smršť“.
Výroba probíhala formou přestaveb starších tanků Panzer IV verzí Ausf. G, H a J. Z použitých tanků byla odstraněna původní bojová věž a na její místo byla instalována nová protiletadlová věž vyráběná společností Deutsche Röhrenwerke.
Charakteristická věž
Nejnápadnějším prvkem Wirbelwindu byla otevřená devítiboká věž tvořená skloněnými pancéřovými deskami o síle 16 mm. Věž byla v zadní části mírně prodloužena a poskytovala posádce lepší ochranu než předchozí konstrukce.
Otevřený strop nebyl konstrukčním nedostatkem, ale vědomým kompromisem. Obsluha potřebovala co nejlepší výhled na oblohu, aby mohla včas zpozorovat blížící se nepřátelské letouny. Posádka navíc často využívala i zvuk motorů k odhalení útočících strojů.
Nevýhodou samozřejmě byla zranitelnost vůči střepinám, dělostřelecké palbě a útokům shora.
Čtyři hlavně proti letadlům
Hlavní výzbroj tvořil čtyřhlavňový komplet 2 cm Flakvierling 38. Šlo o sestavu čtyř automatických kanonů Flak 38 ráže 20 mm, které společně vytvářely mimořádně hustou palebnou clonu. Teoretická kadence dosahovala až 1 800 ran za minutu, praktická rychlost střelby se pohybovala přibližně mezi 720 až 800 ranami za minutu. Vysoká kadence byla zásadní při střelbě na rychle manévrující letadla pohybující se vysokou rychlostí v malé výšce.
Celá věž se mohla otáčet o 360 stupňů a zbraně měly rozsah náměru od -10° do +100°. Díky tomu bylo možné vést účinnou palbu nejen proti letadlům, ale také proti pěchotě, lehce obrněným vozidlům či nechráněným pozemním cílům. Doplňkovou výzbroj představoval trupový kulomet MG 34 převzatý z původního tanku Panzer IV.
Na palubě bylo uloženo přibližně 3 200 nábojů ráže 20 mm a 1 350 nábojů pro kulomet MG 34. Přesto mohla být zásoba munice během intenzivního boje vyčerpána překvapivě rychle.
Wirbelwindy byly nasazovány především u tankových divizí Wehrmachtu a Waffen-SS. Jejich úkolem bylo chránit obrněné kolony během přesunů i bojových operací. V praxi se však často ukázalo, že spojenecká letadla byla stále odolnější a rychlejší, zatímco ráže 20 mm již na konci války přestávala být ideální.
Posádku tvořilo pět mužů. V přídi seděl řidič a radista, zatímco ve věži pracovali střelec a dva nabíječi. Každý nabíječ obsluhoval dva kanony, což při vysoké rychlosti střelby představovalo fyzicky velmi náročnou práci.
Úspěšný, ale opožděný projekt
Přestože byl Wirbelwind považován za jeden z nejpovedenějších německých protiletadlových tanků druhé světové války, přišel příliš pozdě. Výroba probíhala od léta 1944 do počátku roku 1945 a celkový počet dokončených vozidel se podle různých zdrojů pohybuje mezi 86 a 105 kusy.
Zkušenosti z bojů navíc ukázaly, že proti stále robustnějším spojeneckým letadlům by byla vhodnější silnější výzbroj. Proto vznikl navazující Flakpanzer IV Ostwind, vyzbrojený jedním kanonem ráže 37 mm. Wirbelwind přesto zůstává symbolem snahy německé armády reagovat na drtivou převahu spojeneckého letectva. Jeho charakteristická otevřená devítiboká věž a čtveřice rychlopalných kanonů z něj dodnes činí jeden z nejznámějších protiletadlových tanků druhé světové války.
Zdroj: Tank Encyclopedia, Wehrmacht History
Autor/Licence fotografie: Flakpanzer IV Wirbelwind, By Unknown – Facebook, Public Domain