Ve druhé polovině 30. let patřil lehký obrněný automobil BA-20 k základním průzkumným vozidlům Rudé armády. Přestože byl relativně levný a jednoduchý na výrobu, jeho největší slabinou byla omezená průchodnost terénem. Vozidlo využívalo dvounápravový podvozek osobního automobilu GAZ-M1 s pohonem pouze zadní nápravy, což výrazně omezovalo jeho schopnosti mimo zpevněné komunikace, kterých byla v Sovětském svazu většina.
Sovětské velení proto začalo hledat způsob, jak zvýšit mobilitu lehkých obrněných automobilů bez nutnosti vývoje zcela nové konstrukce. Jedním z řešení se stal projekt BA-21, který měl využít nový třínápravový podvozek GAZ-21 s uspořádáním kol 6×4.
Vývoj na podvozku GAZ-21
Vývoj BA-21 probíhal v letech 1937–1938. Konstrukce vycházela z již zavedeného BA-20, avšak byla osazena na experimentální třínápravový podvozek GAZ-21. Ten používal řadu komponent z automobilu GAZ-M1, ale díky dvěma zadním hnacím nápravám měl poskytovat nižší měrný tlak na půdu a lepší průchodnost v blátě, sněhu či na nezpevněných cestách.
Sovětští konstruktéři se snažili zachovat co nejvíce prvků z BA-20, aby případná sériová výroba byla jednoduchá. Vozidlo proto převzalo základní tvar korby i věž s kulometem DT ráže 7,62 mm. Novinkou byl druhý kulomet umístěný v čelní části korby, který měl zvýšit palebnou sílu při čelním střetu.
Silnější ochrana za cenu vyšší hmotnosti
Konstruktéři využili větší nosnost nového podvozku k posílení pancéřové ochrany. Svařovaná korba byla vyrobena z válcovaných pancéřových plátů o síle až 11 mm. Oproti BA-20 tak vozidlo nabízelo lepší ochranu proti střelám pěchotních zbraní i střepinám.
Posádku tvořili řidič, velitel a střelec. Pohon zajišťoval čtyřválcový benzínový motor GAZ-M1, jehož výkon však nebyl vzhledem k vyšší hmotnosti vozidla zcela ideální. Maximální rychlost na silnici se pohybovala kolem 50 km/h.
Zkoušky odhalily slepou uličku
Přestože BA-21 skutečně vykazoval lepší průchodnost terénem než BA-20, jeho budoucnost byla úzce spojena s osudem podvozku GAZ-21. Ten se však do sériové výroby nedostal. Rudá armáda i sovětský průmysl postupně dospěly k závěru, že další vývoj na této platformě nemá smysl.
Výsledkem bylo, že vznikl pouze jediný prototyp BA-21. Ten absolvoval zkoušky, ale nikdy nebyl přijat do výzbroje. Sovětští konstruktéři následně pokračovali ve vývoji dalších obrněných automobilů, mimo jiné projektu LB-23, který využíval podobnou koncepci, avšak s výkonnějším motorem. Ani ten se však sériové výroby nedočkal. Jediný vyrobený exemplář se dochoval a je součástí sbírek tankového muzea v Kubince.
Zdroj: War Wheels, Ruwiki
Autor/Licence fotografie: BA-21 v Kubince, АААЙошкар-Ола – Self-photographed, CC0