Rusko opět vystavilo svůj nejambicióznější námořní projekt, jaderný torpédoborec třídy Projekt 23560 Liděr. Na vojenském fóru Armija-2026 v Kronštadtu se znovu objevil pečlivě zpracovaný model – lesklý, impozantní a fotogenický. A stejně jako při každé předchozí prezentaci, čistě hypotetický. Příběh ruského jaderného tropédoborce je učebnicovým příkladem toho, jak může mediální obraz vojenského programu zcela zastínit jeho skutečný stav.
Parametry na papíře: Obří loď s jaderným srdcem
Projekt 23560, jehož první koncepty vznikaly kolem roku 2009 a ministerstvo obrany jej schválilo v roce 2013, slibuje velkolepé parametry. Šest obrovských lodí s jaderným pohonem, každá přibližně 200 metrů dlouhá a s výtlakem až 19 000 tun. Výzbroj, jak se prezentuje na výstavách je také mimořádně ambiciózní. 64 raketových sil pro střely Kalibr, Onyx a Zirkon, námořní verze protiletadlového systému S-500, torpédomety Paket-NK a dva vrtulníky.
Projekt byl navržen jako platforma schopná nahradit hned několik tříd lodí ruského námořnictva. Pokud by byla námořní verze systému S-500 skutečně dokončena, mohla by výrazně zvýšit schopnosti protivzdušné a protiraketové obrany lodi a představovat ruskou alternativu k americkému systému Aegis.
Cena jednoho kusu torpédoborce se odhaduje na zhruba 1,5 miliardy dolarů, celá flotila šesti lodí by tedy vyšla přibližně na devět miliard dolarů podle webu Army Recognition. Řada analytiků však považuje tento odhad za příliš optimistický. Loď této velikosti bude stát znatelně víc, než jsou ruské odhady.
Problém je jediný, leč zásadní. Ke stavbě žádné z těchto lodí dosud nedošlo. Přestože se hovořilo o tom, že kýl první lodi by mohl být položen již v roce 2023, k roku 2026 se nic nezměnilo. A pokud to takto půjde dál, uvidíme na vodě dříve bitevní loď třídy Trump.
Opakované odklady a zmrazení projektu
Projekt byl schválen v roce 2013 a konstrukce lodi byla svěřena Severnímu konstrukčnímu úřadu. Zpočátku se uvažovalo o stavbě dvanácti lodí, později se počet zredukoval na šest. V dubnu 2020 byl projekt veden jako pozastavený, nicméně v srpnu 2025 admirál Alexandr Moisejev, vrchní velitel námořnictva, prohlásil, že vývoj stále pokračuje.
Situaci komplikuje celkový stav ruského vojenského loďařství. Stavba fregat třídy Admiral Gorškov (Projekt 22350) probíhá výrazně pomaleji, než původní plány předpokládaly, a tato třída měla být teprve odrazovým můstkem pro výstavbu torpédoborců třídy Liděr. Projekt torpédoborce 23560, hojně propagovaný v polovině druhého desetiletí tohoto století, se nepodařilo realizovat, přitom jeho bojový potenciál by poskytl plnohodnotnou náhradu za jaderné bitevní křižníky Projektu 1144 Orlan ze sovětských dob.
Agrese Ruska na Ukrajině pak ruské rozpočtové i průmyslové priority změnila zásadním způsobem. Velké námořní projekty ustoupily do pozadí před naléhavými potřebami konfliktu, mezi které “blue water navy” rozhodně nepatří.
Strategická komunikace místo skutečné výstavby
Bylo by příliš jednoduché vidět v opakovaných prezentacích jaderného torpédoborce pouhou ruskou organizační neschopnost. Rusko podobné projekty vědomě využívá jako nástroj strategické komunikace vůči Západu. Stačí se podívat na stíhačky Su-75 nebo MiG-41, které jsou rovněž pravidelně prezentovány jako soupeři budoucích západních letounů nové generace. A ani jeden z těchto strojů neexistuje alespoň v prototypu.
Oba případy sledují podobnou logiku, tedy udržovat na Západě dojem, že Rusko disponuje technologiemi, které teprve přijdou a jsou pokročilejší než cokoliv na Západě. Ruský prezident pro tento přístup vynalezl sousloví “Nět analoga”. Takový přístup je výrazně méně nákladný než skutečný vývoj, a z hlediska mediální pozornosti je překvapivě účinný.
Propaganda má svůj životní cyklus. Čím déle Lider existuje pouze jako výstavní model, tím obtížnější bude udržovat dojem, že jde o funkční program. Propast mezi kronštadtskými reflektory a skutečným stavem ruských loděnic nelze zakrývat donekonečna.
Zdroj: Army Recognition, Modern Warships Wiki, Vietnam.vn
Autor/Licence fotografie: Projekt 23560, LeAZ-1977 – Own work, CC BY-SA 4.0