Vztahy mezi Spojenými státy a Kanadou procházejí nejhlubší krizí za posledních sto let. Prezident Donald Trump v posledních týdnech eskaloval obchodní spor s Ottawou, opakovaně zpochybnil kanadskou suverenitu narážkami na „51. stát“ a začátkem září 2026 sdílel na síti Truth Social mapu zobrazující americkou vlajku rozprostřenou přes Kanadu, Mexiko, Grónsko i části Karibiku.
Ačkoliv Bílý dům netvrdí, že jde o formální politický záměr, symbolika i praktické dopady na severoamerickou bezpečnostní spolupráci jsou podle analytiků reálné.
Od obchodní války k diplomacii „falešných map“
Napětí mezi Washingtonem a Ottawou eskalovalo v průběhu roku 2026 sérií vzájemných cel a ostrých veřejných výroků. Ministr financí Scott Bessent opakovaně bagatelizoval kanadskou schopnost čelit americkému tlaku.
Mezitím Trump a jemu blízcí politici označovali kanadského premiéra hanlivým titulem „guvernér“. Podle profesora mezinárodních vztahů Roberta E. Kellyho z Pusan National University jde o nejhorší stav vzájemných vztahů od kanadské nezávislosti na Británii.
Symbolickým vyvrcholením se stala Trumpova mapa zveřejněná 7. září 2026, tedy o Labor Day. Snímek vytvořený umělou inteligencí ukazoval americkou vlajku překrývající téměř celý severoamerický kontinent včetně Grónska, autonomního území Dánska, a řady karibských států jako Kuba, Jamajka nebo Bahamy.
Podobným krokům předcházelo přejmenování Mexického zálivu na „Gulf of America“ a snaha přejmenovat jezero Ontario na „Lake America“.
Kartografie jako politický a mocenský nástroj
Podle geografa Ryana Weichelta z University of Wisconsin–Eau Claire má Trumpova fascinace mapami hlubší kořeny než aktuální spor s Kanadou. Merkatorova projekce opticky zvětšuje severně položené státy jako Kanada či Grónsko, což podle něj hraje do karet politické rétorice zaměřené na jejich „přivlastnění“.
Geograf Karl Offen tuto praxi shrnuje tezí, že pojmenovávat území znamená si na ně činit nárok, což je jev, který provází kartografii od jejích počátků.
Bílý dům oficiálně odmítá, že by šlo o formální politiku, a mluvčí administrativy interpretuje kroky jako výraz „amerického exceptionalismu“. Politologové však upozorňují, že mlčení spojenců by mohlo být vykládáno jako tichý souhlas, což komplikuje probíhající obchodní jednání i bezpečnostní spolupráci v regionu.
Proč je spolupráce s Kanadou pro USA strategická
Podle Kellyho analýzy má úzká americko-kanadská spolupráce pro Washington zásadní strategickou hodnotu, kterou současná rétorika riskuje:
- USA nemusí střežit více než 8 800 kilometrů dlouhou severní hranici,
- odpadá nutnost obávat se přeshraniční infiltrace či destabilizačních aktivit,
- podél severní hranice prakticky neoperují gangy, kartely ani pašerácké sítě ve srovnání s jižní hranicí USA,
- armáda nemusí držet jednotky doma k obraně proti severnímu sousedovi, a může je tak nasazovat v zahraničí,
- Kanada a USA dlouhodobě spolupracují na radarové detekci a protiraketové obraně v rámci systému NORAD.
Tato bezpečnostní architektura umožňuje Spojeným státům projektovat vojenskou sílu do zahraničí, aniž by musely řešit hrozby ve vlastním sousedství. Kelly připomíná i historickou dimenzi spolupráce, kdy Kanada výrazně pomohla USA po teroristických útocích z 11. září 2001, což dnešní napjatou rétoriku staví do ještě ostřejšího kontrastu.
Riziko, že se Kanada naštve
Podle otevřených zdrojů převážná většina kanadské veřejnosti anexi odmítá, populace přes 40 milionů obyvatel by navíc znemožňovala jakékoliv vojenské řešení bez rozsáhlého konfliktu, který by byl v USA hluboce nepopulární. Reálným rizikem tak není ztráta území, ale ztráta spolupráce.
Pokud by Kanada začala otevřeně hledat alternativní partnery a distancovat se od Washingtonu, USA by podle Kellyho musely nasadit vojenské a zpravodajské kapacity přímo v regionu. Vypracovat novou strategii pro celou západní polokouli a počítat s tím, že podobný tlak na Mexiko povede k větší kanadsko-mexické spolupráci namířené proti USA
Vývoj vztahů mezi Washingtonem a Ottawou tak zůstává tématem, které bude mít dopad i na širší diskuzi o bezpečnostní architektuře severoamerického kontinentu.
Skutečným rizikem je erozivní efekt na dosud bezproblémovou bezpečnostní spolupráci, která Spojeným státům dlouhodobě umožňovala soustředit vojenské kapacity mimo vlastní kontinent. Vývoj vztahů mezi Washingtonem a Ottawou tak zůstává tématem, které bude mít dopad i na širší diskuzi o bezpečnostní architektuře severoamerického kontinentu.
Zdroj: 19fortyfive, Politico
Autor/Licence fotografie: Donald J. Trump (@realDonaldTrump)