Stíhací letoun F-22 Raptor společnosti Lockheed Martin je tím nejdokonalejším strojem pro získání vzdušné převahy, jaký kdy vzlétl. Díky nepřekonatelné kombinaci vlastností stealth, super manévrovatelnosti, schopnosti letět rychlostí 1,5 Mach bez použití přídavného spalování a zbraním, které nese, je stroj nejlepším predátorem ve světě vojenských letadel.
Ani to ale nezabrání jeho postupnému vyřazování z provozu v americkém letectvu. V případě F-22 to patrně bude dokonce dříve, než skutečně zasáhne v nějakém leteckém souboji, aby své přednosti potvrdil. Dokonce i legendární letoun F-14 Tomcat sloužící v americkém námořnictvu zaznamenal několik sestřelů, například dvě libyjské Su-22 v roce 1981 a dva MiGy-23 v roce 1989.
Moderní stíhací letouny ale nejsou stavěny jen k tomu, aby sbíraly vzdušná vítězství. Jejich hlavní úkol je zajistit, aby k soubojům vůbec nedošlo. F-22 Raptor, F-35 Lightning II nebo F-15E Strike Eagle během své služby nezaznamenaly žádný přímý sestřel nepřátelského letounu. Jejich existence sama o sobě však plní odstrašující roli, kdy si protivník velmi dobře rozmyslí, zda pošle vlastní letouny do vzduchu, pokud ví, že proti nim stojí špičkové americké stroje a síť výkonných senzorů. F-22 Raptor tedy zůstane zapsán do historie pouze jako ničitel čínských špionážních balónů z roku 2023.
Strojů F-22 bylo vyrobeno 195 kusů, z čehož bylo 8 prototypů a testovacích strojů, produkčních 187.
Podcenění budoucí geopolitické situace
Výrobní linka F-22 byla uzavřena v roce 2012, a to poté, co bylo zkompletováno pouze 187 operačních letadel, což je mnohem méně, než byl původní plán letectva na 750 Raptorů.
Oficiálním vysvětlením uzavření výrobní linky byly finanční náklady. V roce 2012, kdy americká armáda stále dominovala po celém světě, Pentagon dospěl k závěru, že stíhací letoun páté generace nepředstavuje efektivní využití omezených finančních zdrojů. V té době se Spojené státy angažovaly ve dvou válkách na Blízkém východě a více se soustředily na boj proti povstalcům než na nastolení vzdušné dominance nad téměř rovnocenným protivníkem, který v té době pro USA neexistoval.
S tím, jak zmizely vyhlídky na velkovýrobu, cena F-22 za kus prudce vzrostla. Navíc v průběhu roku 2010 vedlo zaměření Pentagonu na drony, boj proti terorismu a víceúčelový stíhací letoun páté generace Lockheed Martin F-35 Lightning II k úbytku zdrojů na vybudování flotily F-22.
Chyba letectva spočívala v tom, že neplánovalo dopředu na desetiletí, ale na pouhé roky. A v roce 2014 se všechno změnilo. Na geopolitické scéně se objevilo opět Rusko a na pozadí začala nenápadně oba rivaly z dob studené války předbíhat Říše středu.
Výroba se dala udržet, kupci byli
F-22A nabízí několik skvělých vlastností jako motory s vektorováním tahu, díky nimž je vysoce obratný, technologii stealth, avionický systém, který dokáže sloučit informace do jednoho displeje a schopnost letět nadzvukovou rychlostí ve výšce 15 000 metrů. Upravený F-22A by zájemcům poskytl nejmodernější stíhačku na trhu a pomohl by posílit americkou strategii v regionu zvýšením interoperability s americkými vojenskými silami. Prodej F-22A v zahraničí by také snížil jednotkovou cenu letadla, což by potenciálně umožnilo pořízení dalších F-22A, které by pomohly splnit vojenský požadavek letectva na 243 letadel.
Americký Kongres se ale stavěl k těmto bezkonkurenčním technologiím příliš ochranitelsky. Přestože klíčoví spojenci, jako je Japonsko a Austrálie opakovaně projevili zájem o nákup upravené verze F-22A, Kongres nikdy nezrušil legislativu z roku 1998, která vývozu tohoto letadla bránila. Tzv. Obey Amendment, pojmenovaný podle kongresmana Davida Obeye, zakazuje prodeje letounu F-22 jakékoli cizí vládě.
Japonsko dlouhodobě lobbovalo za možnost pořízení Raptoru jako náhradu za starší stroje, když shánělo moderní stíhačky, aby čelilo rostoucímu napětí v regionu. Austrálie zase oficiálně požádala o to, aby změnou zákona Obey Amendment umožnili prodej F-22 americkým spojencům. Její ministr obrany Joel Fitzgibbon v roce 2008 potvrdil zájem a oznámil, že Austrálie napíše zákonodárcům v USA ohledně možné změny legislativy. Japonsko a Austrálie nebyly jediné státy, mimo to projevil zájem o F-22A například Singapur, Velká Británie nebo Izrael.
F-47 bude muset překonat F-22 ve všech parametrech
Spojené státy, které jako první země nasadily do provozu stíhačku páté generace, si ve vývoji letadel stále udržují náskok před svými téměř rovnocennými protivníky. Americké letectvo se však možná předbíhá tím, že se vzdává F-22, protože cesta k novému letounu NGAD od firmy Boeing bude náročná a drahá. F-47 bude muset F-22 překonat, co se týče schopností. Cokoli jiného než výrazný pokrok oproti F-22 by z F-47 udělalo drahý neúspěch a zanechalo by mezeru ve schopnostech amerického letectva.
Zdroj: The National Interest, The Heritage Foundation, Air and Space Forces Magazine
Autor/Licence fotografie: U.S. Air Force photo by 2nd Lt. Samuel Eckholm, Public Domain