Pavel Sudoplatov byl jedním z nejnebezpečnějších mužů Stalinovy éry. Generál NKVD, který zorganizoval vraždu Lva Trockého a řídil sovětskou špionáž kolem amerického projektu Manhattan. Vždy tvrdil, že jen sloužil vlasti.
Pod velením Lavrentije Beriji
Pavel Anatoljevič Sudoplatov (1907–1996) patří k nejtemnějším i nejzajímavějším postavám sovětské tajné služby. Narodil se v Melitopolu v rodině drobného úředníka ruské matce a ukrajinskému otci. Už jako čtrnáctiletý vstoupil do bolševické mládeže a brzy poté i do bezpečnostního aparátu nově vzniklého Sovětského svazu. Měl pověst disciplinovaného, chladnokrevného a mimořádně loajálního důstojníka.
Ve třicátých letech se stal jedním z nejspolehlivějších lidí Lavrentije Beriji, který tehdy řídil NKVD. Právě Berija spolu se Stalinem mu svěřili jednu z nejodvážnějších a zároveň nejtemnějších operací celé sovětské tajné služby – odstranění bývalého revolučního vůdce Lva Trockého.
Vražda v Mexiku
Po svém vyhnanství se Trockij stal pro Stalina osobním nepřítelem číslo jedna. Z exilu v Mexiku vedl propagandistickou kampaň proti „stalinskému znetvoření socialismu“ a získával stoupence po celém světě. Stalin se obával, že Trockij může rozštěpit komunistické hnutí a poškodit autoritu Moskvy. Rozkaz tedy zněl jasně: Trockij musí být odstraněn.
Sudoplatov byl v roce 1939 pověřen přípravou celé akce. Pod jeho dohledem vznikl plán, který kombinoval zpravodajské hry, falešné identity a dlouhodobou infiltraci. NKVD vyslala do Trockého okruhu mladého španělského komunistu Ramóna Mercadera, který se postupně vetřel do důvěry lidí kolem exulanta. Sudoplatov osobně schválil jeho výběr a dohlížel na výcvik i legendu krytí.
Dne 20. srpna 1940 vykonal Mercader v Trockého domě v Coyoacánu v Mexiku rozkaz. Udeřil Trockého do hlavy horolezeckým cepínem a smrtelně ho zranil. Akce byla okamžitě oznámena do Moskvy jako úspěch. Sudoplatov za ni obdržel Stalinovu osobní pochvalu i povýšení. V jeho pamětech „Спецоперации: Лубянка и Кремль“ (Specoperacii: Lubljanka i Kreml, vyd. v Rusku po roce 1990) popisuje tuto operaci bez emocí, jako rutinní úkol v logice tehdejší doby „byla to válka, jen jiné formy boje“.
Projekt Manhattan a jaderná špionáž
Během druhé světové války se Sudoplatov přesunul k operacím strategického významu. Stal se šéfem tzv. Správy zvláštních úkolů NKVD, která měla na starosti sabotáže za frontou a především špionáž v zahraničí. Pod jeho vedením vznikla síť agentů, která se zaměřila na jeden z nejpřísněji střežených tajných projektů, americký program vývoje atomové bomby, známý jako projekt Manhattan.
V pamětech vydaných po pádu Sovětského svazu Sudoplatov tvrdí, že jeho oddělení mělo přímé kanály k vědcům, kteří se podíleli na projektu v Los Alamos, Chicagu i Kanadě. Podle něj Sověti získávali informace nejen od placených agentů, ale i prostřednictvím „sympatizujících vědců“, kteří sdíleli obavy z americké hegemonie.
Sudoplatov zmiňuje jména jako Robert Oppenheimer, Enrico Fermi či Leó Szilárd ne jako vědomé špiony, ale jako lidi, kteří „morálně podporovali“ sovětské úsilí o atomovou rovnováhu.
Jeho tvrzení vyvolala po vydání knihy v devadesátých letech obrovskou polemiku. Zatímco některé případy, například agentura fyzika Klause Fuchse, byly jednoznačně prokázány, přímé zapojení Oppenheimera či Fermiho historici odmítají jako neprokazatelné. Sudoplatov v knize popisuje mechanismy, jak Sověti kombinovali legální kontakty s nelegálními kanály, jak z drobných informací skládali obraz amerického výzkumu. Tato mozaika poznatků pomohla urychlit sovětský jaderný program, který vyústil v první sovětskou atomovou zbraň už v roce 1949.
Pád špióna
Po Stalinově smrti se Sudoplatov ocitl na špatné straně. Byl zatčen v roce 1953, obviněn z účasti na „berijovském spiknutí“ a odsouzen k dlouholetému vězení. Strávil za mřížemi patnáct let, většinu času v těžkém režimu. Po propuštění v 60. letech žil v ústraní a až po rozpadu SSSR mohl otevřeně mluvit o své minulosti. V devadesátých letech vydal paměti, které způsobily senzaci nejen v Rusku, ale i na Západě.
Sudoplatov zemřel v roce 1996 v Moskvě. Sám o sobě napsal: „Dělal jsem, co jsem musel. Každý z nás měl v rukou krev, otázkou bylo jen, v čí službě tekla.“
Zdroj: Militera.lib.ru, Washington Post, 27. 9. 1996: Pavel Sudoplatov, Soviet Spy and Assassin, Dies at 89.
Autor/Licence fotografie: Trockij v Mexiku, Neznámý, U.S. National Archives and Records Administration, Volné dílo