Za pevnou konstrukcí německých bitevních křižníků nestál šéf admirality Tirpitz, jak by se mohlo zdát, ale prozíravost samotného německého císaře, který chtěl udolat početní převahu Velké Británie kvalitou svých lodí, a navíc chtěl, aby jeho bitevní křižníky jen nelovily ty britské, ale aby byly schopné rovnocenně bojovat s bitevními loděmi nepřítele.
Nejlepší bitevní křižníky
Vrcholem německého vývoje bitevních křižníků byla třída Derfflinger, v níž vznikly tři lodě, samotná první jednotka SMS Derfflinger a SMS Lützov s SMS Hindenburg. Lodě dostaly jména podle polního maršálka Georga von Derfflingera, generálporučíka von Lützova a polního maršálka Hindenburga. Lodě stály postupně od nejlevnějšího Derfflingeru 56, 59 a 59 miliónů marek. Poslední loď byla třídou sama o sobě, kdy se němečtí inženýři poučili na předchozích dvou lodích a implementovali změny designu na základě zkušeností s Derfflingerem a Lutzovem.
Revoluční lodě této třídy měly přežít i souboj s britskými bitevními loděmi, které již v té době disponovaly děly ráže 356 mm u HMS Canada, nebo dokonce 381 mm u legendární třídy Queen Elizabeth a díky tomu byla pancéřová ochrana zvednuta asi o 30 mm, došlo tedy ke zvýšení výtlaku a ztrátě rychlosti. Z lodí byly vlastně „rychlé bitevní lodě“. Lodě dostaly děla hlavní ráže 305 mm do čtyř dělových věží, výtlak vyrostl na téměř 27 000 tun!
Poslední loď této třídy Hindenburg byla o 2,5 metru delší, a díky efektivnějšímu uspořádání kotlů měla výkon větší o 10 000 koní. Děla byla také upgradována z Drh LC/1912 na Drh LC/1913, došlo tak ke zvětšení elevace děl z 13,5 na 16 stupňů a dostřel se díky tomu zvětšil o 2 kilometry. Ráže torpéd vzrostla z 50 na 60 cm.
Masakr u Skagerraku
Německá konstrukce jasně ukázala svoji nadřazenost nad britskou během bitvy u Dogger Banku, tak během slavné bitvy u Jutska.
U Dogger Banku 24. ledna 1915 zasáhl Derfflinger dvěma granáty ráže 305 mm britský bitevní křižník HMS Lion, který byl prakticky ochromen a z boje musel být neslavně odtažen. Jeho hlavní chvíle ale přišla v květnu 1916, kdy během bitvy u Jutska SMS Derfflinger potopil bitevní křižník HMS Queen Mary zásahem svých granátů ráže 305 mm, které způsobily výbuch muničního skladu. Z 1266 mužů na palubě britské lodi se zachránilo pouhých 9! V této největší námořní bitvě všech dob se Derfflinegr podílel společně se svou sesterskou lodí Lützov na zničení dalšího bitevního křižníku Royal Navy – HMS Invincible, což jim trvalo pouhých 10 minut, než také vybuchly skladiště munice britské lodi.
Derfflinger ale za potopení obou britských lodí u Jutska těžce zaplatil v podobě 21 zásahů a 157 mrtvých námořníků. Britové poté začali Derfflingeru přezdívat Iron Dog, tedy Železný pes.
Potopení německého loďstva ve Scapa Flow
Konec obou skvělých bitevních křižníků Derfflinger a Hindenburg nastal 21. června 1919 ve 14:45, kdy se lodě potopily ve Scapa Flow, aby nepadly do rukou vítězům Velké války. Ve Scapa Flow byla německá Hochseeflotte internována po skončení války v listopadu roku 1918.
Loď byla vyzvednuta v roce 1939 a byla zakotvena, stále převrácená u ostrova Risa do roku 1946, kdy loď získala pochybnou poctu, že strávila více času na vodě vzhůru kýlem než obvyklým způsobem. Derfflinger byl poté poslán do přístavu Faslane a do roku 1948 byl rozmontován. Jeden ze zvonů lodi byl dodán německému spolkovému námořnictvu 30. srpna 1965 a druhý je vystaven před kostelem sv. Michaela na ostrově Eriskay.
Zbytky Železného psa leží stále ve Scapa Flow, kde byl objeven pod vodou jeden dieselový agregát z lodi a zbytky stožáru, který Derfflinger dostal během oprav po bitvě u Jutska, nebo velký reflektor císařova bitevního křižníku.
Zdroj: The Scotsman, SMS-navy.com
Autor/Licence fotografie: N.R. George. – This image is available from the United States Library of Congress’s Prints and Photographs divisionunder the digital ID cph.3b32655, Public Domain