Po roce 1948 už nebylo v podmínkách totalitní diktatury pro sociální demokracii místo, byla pohlcena komunisty, nikoliv sloučena, jak se dnes objevuje především v historizující publicistice.

Po roce 1948 už nebylo v podmínkách totalitní diktatury pro sociální demokracii místo, byla pohlcena komunisty, nikoliv sloučena, jak se dnes objevuje především v historizující publicistice.

Poprava Milady Horákové v červnu 1950 ukázala, že se komunistický režim nezdráhal sprovodit ze světa ani ženu, která dokázala přežít nacistické útrapy.

Samohybná houfnice SU-152 byla jedním z nejvýznamnějších sovětských obrněných vozidel druhé světové války.

Beneše můžeme kritizovat za to, že nabídl nejvýchodnější cíp Československa, Podkarpatskou Rus Stalinovi, a to už v průběhu války.

Generál Karel Kutlvašr velel v památných květnových dnech roku 1945 Pražskému povstání. Skromný hrdina se však stal jako mnozí jiní obětí komunistické zvůle.

Rudá armáda osvobodila většinu území Československa, nicméně sovětský vůdce Stalin sledoval na rozdíl od Američanů ryze politické cíle.

Země v srdci Evropy mohla jít jiným směrem, pokud by demokratické síly už těsně po osvobození neselhaly.

Komunistický režim posílal na smrt jak vlastní funkcionáře, majetné vrstvy, studenty, tak i svou oporu – dělníky. Ale nejen ty.

Novinář a intelektuál William Oatis požíval americké svobody, ale nakonec zažil československé vězení v padesátých letech.

Jednou z obětí komunistického režimu se stal kněz Josef Toufar, kterého umučili vyšetřovatelé Státní bezpečnosti, konkrétně Ladislav Mácha.