
Samohybná houfnice SU-152 byla jedním z nejvýznamnějších sovětských obrněných vozidel druhé světové války.

Studená válka se pod hladinou Barentsova moře odehrávala každý den. Britské útočné ponorky sledovaly sovětské balistické kolosy, připravené je zlikvidovat dřív, než by vypustily jaderné rakety. V květnu 1981 ale jedna taková mise skončila srážkou, kterou Royal Navy po desetiletí maskovala jako nehodu s ledovcem.

Novinář a intelektuál William Oatis požíval americké svobody, ale nakonec zažil československé vězení v padesátých letech.

V březnu 1987 se Atlantik proměnil v dějiště jedné z nejnapínavějších ponorkových operací celé studené války. Sovětské námořnictvo vyslalo pět moderních jaderných ponorek třídy Victor III k americkému pobřeží, aby prověřilo schopnosti NATO.

V noci z 24. na 25. dubna 1980 se pokusily Spojené státy osvobodit 53 amerických rukojmích zadržovaných v Teheránu. Mise skončila katastrofou dříve, než vůbec začala a na jejím kontě bylo osm mrtvých amerických vojáků, pět zničených strojů a hluboká zahraničněpolitická krize. Eagle Claw neboli Orlí dráp dodnes patří mezi největší neúspěchy v historii amerických speciálních operací.

Ponorka K-222 sovětského námořnictva byla první ponorkou s titanovým trupem a ve své době nejrychlejším podvodním plavidlem. V roce 1970 vytvořila světový rychlostní rekord, který dodnes nikdo nepřekonal. Ponorka byla v NATO označena jako třída Papa.

Aby došlo k narušení sovětských dodávek plynu, jeho příjmů v tvrdé měně ze Západu a vnitřní ekonomiky, byl potrubní software, který měl pohánět čerpadla, turbíny a ventily, naprogramován tak, aby se po určitém časovém intervalu zhroutil, resetoval otáčky čerpadla a nastavení ventilů, aby se vytvořily tlaky daleko vyšší, než které jsou přijatelné pro potrubní spoje a sváry.

Na poměry obrněné techniky druhé světové války šlo o mimořádně minimalistickou konstrukci. Pancíř o síle 5 mm mohl chránit pouze proti střepinám a lehkým zbraním na větší vzdálenost. Celkově stroj připomínal spíše něco z dob experimentů během Velké války a bitvy u Verdunu než stroj, který vznikl v době monstrózních Tigerů a Pantherů.

7. dubna 1989 se v Norském moři potopila sovětská útočná ponorka K-278 Komsomolec (v kódu NATO třída Mike) s titanovým trupem poté, co v její zadní části vypukl katastrofální požár. Navzdory zoufalému šestihodinovému boji nezkušené posádky o záchranu lodi skončila pýcha SSSR na dně moře v hloubce 1 680 metrů. Katastrofa si vyžádala životy 42 z 69 námořníků.

Na začátku 70. let si americká rozvědka všimla, že Sovětský svaz používá podmořské kabely bez šifrování pro komunikaci mezi námořními základnami a velitelskými centry. Tyto kabely vedly i na dně Ochotského moře, které Moskva považovala za své „vnitřní jezero“. To byla pro USA obrovská příležitost. Studená válka vrcholila a stále nebylo jasné, kdo bude vítězem. Začala Operace Ivy Bells.