Po první světové válce byla německá flotila omezena nařízeními Versailleské smlouvy. Maximální výtlak 10 000 tun připravoval Němce o možnost stavět konvenční bitevní lodě, ale tato omezení se stala naopak katalyzátorem německé inovace. Výsledkem byla třída Deutschland, často britskými historiky hanlivě nazývaná „kapesní bitevní loď“. Tyto lodě kombinovaly rychlost lehkého křižníku s palebnou silou schopnou likvidovat těžké křižníky nepřítele.
Stavba a technické inovace
Stavba Admiral Graf Spee začala v roce 1932 ve Wilhelmshavenu a byla dokončena v roce 1936. Konstrukce využívala elektrické svařování, což snížilo hmotnost trupu a zvýšilo pevnost. Pohonný systém tvořilo osm dieselových motorů MAN, které umožnily vyvinout maximální rychlost přes 28 uzlů, a prodloužený operační dosah. To byla značná výhoda pro plánované „korzárské“ operace v oceánech.
Hlavní výzbroj tvořilo šest 280mm děl ve dvou trojitých věžích, podstatně silnější než 203mm kanóny většiny těžkých křižníků té doby. Doplňovala je sekundární výzbroj osmi 150mm a osmi 105mm protiletadlových děl, torpédomety a hydroplány pro průzkum.
Predátor v akci
S vypuknutím druhé světové války se Graf Spee stal postrachem obchodních lodí Spojenců. Pod velením kapitána Hanse Langsdorffa operoval od září do prosince 1939 v jižním Atlantiku a Indickém oceánu. Během této kampaně potopil devět lodí o celkové tonáži přes 50 000 BRT, přičemž Langsdorff gentlemansky dodržoval mezinárodní předpisy zajišťující bezpečnost posádek obchodních lodí. Strategická poloha v oceánu a vysoká rychlost umožňovaly lodi zůstat skrytou před britskými hlídkami. Vrchní velitel Kriegsmarine však z obavy o ztrátu cenné lodě nařídil Langsdorffovi, aby se vyhýbal střetnutím s válečnými loděmi stejné nebo vyšší kategorie, což ovlivnilo osud Graf Spee při pozdější bitvě u Rio de la Plata.
Bitva u ústí Rio de la Plata
7 spojeneckých „loveckých skupin“ o celkovém počtu 23 válečných lodí bylo vysláno, aby hledaly Hitlerova korzára. Poté, co potopil další tři lodě, se Langsdorff vydal k rušným námořním trasám u řeky Rio de la Plata v Jižní Americe. Henry Harwood z lovecké skupiny G správně odhadl Langsdorffovy úmysly a 13. prosince se přiblížila k německému plavidlu trojice křižníků. Těžký křižník HMS Exeter a lehké křižníky HMS Ajax a HMS Achilles.
Langsdorff soustředil palbu na těžší Exeter, který zapálil, zničil většinu jeho děl a donutil ho odplout na Falklandské ostrovy. Langsdorff přesunul palbu na Ajax, vyřadil z provozu dvě z jeho čtyř věží a poté se odtrhl z šarvátky a odplul do přístavu Montevideo v neutrální Uruguayi. Harwood hlídal, zatímco do oblasti spěchaly další spojenecké lodě. Podle mezinárodního práva mohla válečná loď zůstat v neutrálním přístavu pouze 24 hodin a britští diplomaté se snažili, aby byla loď internována, nebo ji donutit k odplutí. Langsdorff prodloužil svůj pobyt o 72 hodin, ale nakonec musel 17. prosince vyplout.
Jako posila britských sil dorazil pouze křižník HMS Cumberland, ale Langsdorff, přesvědčený, že čekají silné nepřátelské síly, potopil svou loď sám, než aby riskoval další bitvu. Langsdorff se posléze 19. prosince 1939 v Buenos Aires zastřelil. Posádka byla internována a mnozí její členové zůstali v Argentině i po roce 1945.
Zdroj: IWM, Britannica
Autor/Licence fotografie: Hořící Admiral Graf Spee, Royal Navy official photographer, Volné dílo