Aféra Írán-Contras patří k největším politickým skandálům Spojených států v období studené války. V polovině 80. let se ukázalo, že představitelé administrativy prezidenta Ronalda Reagana tajně organizovali prodej amerických zbraní Íránu, přestože Washington vůči Teheránu uplatňoval zbrojní embargo. Část peněz z těchto obchodů navíc směřovala nikoli do amerického rozpočtu, ale k nikaragujským Contras, které bojovaly proti levicové sandinistické vládě.
Aféra odhalila nejen obcházení oficiální americké politiky, ale také rozsáhlý systém utajovaných operací, do něhož byli zapojeni příslušníci CIA, Národní bezpečnostní rady a další představitelé Reaganovy administrativy.
Dvě tajné operace, které se propojily
Írán-Contras vznikla spojením dvou původně odlišných aktivit. Ta první se týkala Íránu. Spojené státy se v letech 1985–1986 prostřednictvím tajných kanálů podílely na dodávkách zbraní Teheránu. Írán tehdy vedl krvavou válku s Irákem a zároveň byl pro Washington nepřátelským státem. Motivace USA ale byla širší. Američané se mimo jiné snažili získat vliv na některé íránské představitele a přispět k osvobození amerických rukojmí držených proíránskými skupinami v Libanonu.
Druhá se týkala Nikaraguy. Sandinistická vláda, která se dostala k moci po svržení diktátora Anastasia Somozy v roce 1979, měla úzké vztahy s Kubou a Sovětským svazem. Reaganova administrativa proto podporovala ozbrojené Contras, které proti sandinistům vedly válku. Problém ale představoval americký Kongres. Ten přijal sérii omezení známých jako Bolandovy dodatky, které administrativě komplikovaly nebo přímo zakazovaly financování vojenských aktivit Contras.
Tajný mechanismus proto začal fungovat mimo standardní rozpočtovou a politickou kontrolu.
Oliver North a exploze aféry v roce 1986
Klíčovou postavou se stal Oliver North, důstojník americké námořní pěchoty působící v Národní bezpečnostní radě. North a další představitelé NSC se podíleli na organizaci tajných operací. Peníze získané z některých prodejů zbraní Íránu byly následně přesměrovány na podporu Contras.
Právě tato část aféry byla mimořádně kontroverzní. Nešlo pouze o to, že administrativa vedla tajné jednání s Íránem. Problematické bylo také obcházení rozhodnutí Kongresu. Do operace se zapojil také bývalý admirál US Navy John Poindexter, který v letech 1985–1986 působil jako poradce pro národní bezpečnost. Další významnou postavou byl Robert McFarlane, Poindexterův předchůdce v čele NSC.
Operace Írán-Contras zůstávala dlouhou dobu utajena. V listopadu 1986 však libanonský časopis Ash-Shiraa zveřejnil informace o tajných dodávkách amerických zbraní do Íránu. Ve Washingtonu vypukl politický požár.
Reaganova administrativa nejprve čelila otázkám ohledně samotných obchodů s Íránem. Brzy se však ukázalo, že existuje ještě závažnější problém, protože část prostředků byla převedena na podporu Contras. Reagan veřejně připustil, že Spojené státy Íránu určité zbraně dodávaly. Zpočátku ale popíral, že by šlo o výměnu „zbraně za rukojmí“. Pozdější vyšetřování odhalilo podstatně komplikovanější obraz.
Reagan následně vytvořil prezidentskou vyšetřovací komisi vedenou bývalým senátorem Johnem Towerem. Towerova komise zveřejnila svou zprávu v únoru 1987. Kritizovala fungování Reaganovy administrativy a zejména systém, v němž Národní bezpečnostní rada prováděla operace, které měly být podstatně lépe kontrolovány prezidentem a dalšími institucemi.
Současně zahájil rozsáhlé vyšetřování Kongres.
Televizní slyšení v roce 1987 udělala z Olivera Northa jednu z nejznámějších postav americké politické scény. North před Kongresem otevřeně popisoval svou úlohu v operaci a tvrdil, že jednal z přesvědčení, že slouží zájmům Spojených států.
Ronald Reagan: Co věděl americký prezident?
Jednou z nejspornějších otázek zůstala role samotného prezidenta. Vyšetřování dospěla k závěru, že Reagan za některými částmi operace politicky stál, ale zároveň nebylo jednoznačně prokázáno, že osobně řídil celý mechanismus přesměrovávání finančních prostředků.
Prezident Reagan tvrdil, že o některých detailech nevěděl. Problémem však bylo také fungování jeho administrativy. Někteří jeho nejbližší spolupracovníci totiž vytvořili systém, v němž se citlivé zahraničněpolitické a bezpečnostní operace odehrávaly mimo běžnou kontrolu. Aféra tak poškodila Reaganovu důvěryhodnost, přestože prezident osobně politicky přežil.
Oliver North byl v roce 1989 odsouzen mimo jiné za obstrukce Kongresu, ničení dokumentů a přijímání neoprávněného spropitného. Jeho odsouzení však bylo později zrušeno kvůli problémům spojeným s použitím jeho výpovědi, díky které získal imunitu.
V roce 1992 prezident George H. W. Bush udělil milost několika dalším významným aktérům případu, včetně bývalého ministra obrany Caspara Weinbergera.
Zdroj: PBS, Ronal Reagan Library
Autor/Licence fotografie: Ronald Reagan, By Unknown author or not provided – U.S. National Archives and Records Administration, Public Domain