Americké námořnictvo chtělo přestavět tři stealth torpédoborce třídy Zumwalt z problematických lodí bez jasného poslání v jedny z nejnebezpečnějších úderných platforem na světě. Měly jako první americké hladinové lodě získat hypersonické střely Conventional Prompt Strike (CPS) schopné zasahovat cíle na vzdálenost tisíců kilometrů rychlostí přesahující Mach 5. Ambiciózní plán však opět naráží na realitu.
Podle nové zprávy amerického vládního kontrolního úřadu GAO (Government Accountability Office) je celý program přibližně o dva roky pozadu oproti původnímu harmonogramu. Námořnictvo tak bude na první skutečně operační hypersonický torpédoborec čekat déle, než Pentagon předpokládal. Kromě problémů pramenících jak z torpédoborců, tak z raket, údajně námořnictvo a armáda nekoordinují práci na společném programu konvenčních raket Prompt Strike. Letové testy raket plánované na rok 2025 byly odloženy na rok 2027.
Přestavba je mnohem složitější, než se čekalo
Původní torpédoborce Zumwalt byly navrženy především pro palebnou podporu výsadkových operací. Jejich dvě futuristická děla AGS (Advanced Gun System) však nikdy nedostala dostupnou munici. Speciální naváděné granáty byly natolik drahé, že byl celý koncept opuštěn.
Americké námořnictvo proto rozhodlo o radikální přestavbě. Místo nevyužitelných děl vznikají nové Advanced Payload Modules, které pojmou čtyři odpalovací kontejnery. Každý z nich ponese tři hypersonické střely CPS, takže jedna loď bude disponovat celkem dvanácti těmito zbraněmi.
Jenže právě tato přestavba se ukázala být mnohem komplikovanější. Nejde pouze o výměnu zbraňového systému. Nové odpalovací zařízení vyžaduje rozsáhlé konstrukční úpravy trupu, integraci nových systémů řízení palby, testování elektrické sítě i úpravy softwaru. Další komplikace přinesly také práce na unikátním integrovaném elektrickém pohonu lodi, který už v minulosti patřil mezi nejslabší místa celé konstrukce.
Program, který měl změnit pověst nešťastné třídy Zumwalt
Třída Zumwalt je často označována za jeden z nejkontroverznějších amerických námořních projektů posledních desetiletí. Původně mělo vzniknout 32 lodí, následně byl plán snížen na 24, poté na sedm a nakonec byly dokončeny pouze tři jednotky. USS Zumwalt (DDG-1000), USS Michael Monsoor (DDG-1001) a USS Lyndon B. Johnson (DDG-1002).
Cena programu přitom přesáhla desítky miliard dolarů a jednotlivé lodě patří mezi vůbec nejdražší torpédoborce historie.
Právě hypersonické střely měly dát celé třídě nový smysl. Díky nízké radarové zjistitelnosti a schopnosti zasahovat strategické cíle na extrémní vzdálenosti by se Zumwalty mohly stát jedním z hlavních prostředků amerického odstrašení zejména v indo-pacifickém prostoru.
Hypersonické zbraně jako odpověď Číně
Význam programu daleko přesahuje samotné tři torpédoborce. Spojené státy totiž dlouhodobě čelí rychlému rozvoji čínských i ruských hypersonických zbraní. Zatímco Peking již disponuje několika typy hypersonických systémů a Moskva nasadila například střely Kinžal nebo Zirkon, americký program stále prochází náročným vývojem a za svými rivaly zaostává.
Conventional Prompt Strike využívá společně vyvíjené hypersonické kluzné těleso Common Hypersonic Glide Body (C-HGB), které bude používat nejen námořnictvo, ale také americká armáda v pozemních systémech Long Range Hypersonic Weapon.
První operační nasazení na moři mělo představovat významný technologický milník. Dvouleté zpoždění proto znamená nejen odklad schopností flotily, ale i další tlak na celý americký hypersonický program.
Hypersonické střely představují zcela novou kategorii výzbroje. Vyžadují odlišné odpalovací kontejnery, nové bezpečnostní postupy i výrazně složitější plánování misí. Námořnictvo navíc bude muset ověřit spolupráci se satelitními průzkumnými systémy, které budou poskytovat data pro útoky na vzdálené cíle.
Pokud se objeví další technické komplikace během námořních zkoušek, může se harmonogram posunout ještě více.
Zumwalt: Americké námořnictvo program stále nevzdává a utrácí miliardy
V samostatném výročním hodnocení hlavních vojenských programů USA, které bylo zveřejněno začátkem tohoto měsíce, GAO uvedla , že jednotková cena každého z torpédoborců vzrostla na něco málo přes 10,6 miliardy dolarů (včetně nákladů na výzkum a vývoj). Celkové pořizovací náklady programu DDG-1000 nyní činí téměř 32 miliard dolarů. Pro srovnání, cena nového torpédoborce třídy Arleigh Burke typu Flight III se podle údajů zveřejněných loni rozpočtovým úřadem Kongresu (CBO) pohybuje kolem 2,5 miliardy dolarů.
Přesto Pentagon projekt neopouští. Naopak jej považuje za klíčovou součást budoucí námořní strategie. Zumwalty mají sloužit jako technologický předvoj před zavedením hypersonických zbraní na další platformy, včetně ponorek třídy Virginia Block V.
Program tak představuje mnohem víc než modernizaci tří experimentálních torpédoborců. Je to test schopnosti amerického obranného průmyslu převést hypersonické technologie z laboratoří do běžné výzbroje flotily. A právě proto je každé další zpoždění pečlivě sledováno nejen v Pentagonu, ale také v Pekingu a Moskvě.
Zdroj: TWZ, DefenseNews
Autor/Licence fotografie: Torpédoborec Zumwalt, Naval Surface Warriors, CC BY-SA 2.0