Hypersonická střela Ch-47M2 Kinžal patří mezi nejcennější konvenční zbraně ruského arzenálu. Její kombinace vysoké rychlosti, dlouhého doletu a schopnosti zasahovat silně chráněné cíle z ní činí prostředek určený především proti nejvýznamnějším cílům, jako velitelským stanovištím, letištím, bunkrům či systémům protivzdušné obrany.
Klíčovou otázkou proto zůstává, kolik těchto střel je Rusko schopno skutečně nasadit a jak velké zásoby si dokáže udržovat.
MiG-31K a Kinžal
Hlavním nosičem střel Kinžal je specializovaná verze přepadového stíhače MiG-31K (později modernizovaná varianta MiG-31I). Letoun vznikl odstraněním části původního radarového vybavení a úpravou avioniky pro nesení jediné střely Ch-47M2 pod trupem.
Podle otevřených zdrojů disponují ruské Vzdušně-kosmické síly přibližně 20 až 25 operačními letouny MiG-31K/I, přičemž část flotily prochází údržbou nebo výcvikem. Teoreticky tedy může Rusko při maximálním nasazení vypustit zhruba dvě desítky Kinžalů během jediné úderné operace. Reálné bojové použití však bývá výrazně menší, protože letouny jsou rozmístěny na různých základnách a jejich nasazení závisí na dostupnosti samotných střel.
Podle serveru The Military Balance provozovalo Rusko na konci roku 2023 24 letounů MiG-31K. Ve srovnání s nejnovějšími údaji HUR, které hovoří až o 40 kusech to naznačuje, že Rusko za poslední dva a půl roku přidalo nejméně 16 dalších strojů, pokud je možné se na ukrajinské zdroje spolehnout.
Protože Rusko již nové stíhačky MiG-31 nevyrábí, byly tyto letouny téměř jistě přestavěny z dlouhodobě uskladněných draků. V roce 2018 se odhadovalo, že Rusko má ve skladech cca 130 až 150 MiGů-31, což poskytovalo dostatečný počet pro další přestavby.
Kolik Kinžalů Rusko vyrobí?
Výroba Kinžalů zůstává utajovaná a Moskva žádná oficiální čísla nezveřejňuje. Většina západních analytiků proto vychází z údajů ukrajinské vojenské rozvědky HUR, satelitních snímků, analýz útoků a průmyslových kapacit.
Nejčastěji citovaný odhad dnes hovoří o výrobě přibližně 5 střel měsíčně, tedy kolem 60 Kinžalů ročně. Pro srovnání Rusko vyrobí zhruba 700 balistických střel Iskander-M a několik stovek střel s plochou dráhou letu Ch-101 ročně.
Kinžal tak představuje jednu z nejméně vyráběných strategických konvenčních zbraní Ruska. Přesný počet skladovaných střel není znám. Otevřené zdroje se však shodují, že Rusko od začátku invaze na Ukrajinu odpálilo již několik stovek Kinžalů. Současně ale výroba pokračuje nepřetržitě.
Na základě tempa výroby a známého bojového použití většina analytiků odhaduje, že se současné zásoby pohybují přibližně mezi 100 až 200 střelami, přičemž konkrétní číslo závisí na tom, jak velkou část nové produkce si Moskva ponechává jako strategickou rezervu.
Logika tak významného rozšíření flotily letounů MiG-31K je sporná. S více než 40 letadly a přibližně 100 raketami Kinžal, které jsou v současné době na skladě, kapacitou vyrobit do konce letošního roku zhruba 30 dalších raket by Rusko mělo v podstatě k dispozici pouze asi tři rakety na letadlo.
Proč Rusko nepoužívá Kinžaly častěji?
Na první pohled by se mohlo zdát, že pokud má Rusko několik desítek nosičů MiG-31K, mohlo by podnikat masivní hypersonické útoky. Ve skutečnosti tomu brání několik faktorů.
Především jde o velmi nákladnou zbraň využívající složité naváděcí systémy a komponenty, jejichž výroba je výrazně pomalejší než například u bezpilotních prostředků Geran nebo střel Iskander. Každé odpálení proto představuje ztrátu zbraně, jejíž nahrazení trvá týdny.
Dalším důvodem je samotný charakter Kinžalu. Střela je určena k ničení mimořádně hodnotných cílů a není ekonomicky ani vojensky vhodná pro běžné útoky proti infrastruktuře nebo městům. Rusko ji proto zpravidla používá při kombinovaných raketových úderech, kdy má zahlcovat protivzdušnou obranu společně s balistickými střelami Iskander, střelami s plochou dráhou letu a útočnými drony.
Z vojenského hlediska proto Kinžal zůstává spíše strategickou rezervou pro nejdůležitější cíle, než prostředkem určeným k masovému každodennímu nasazení.
Zdroj: Defense Express, Pravda.ua
Autor/Licence fotografie: MiG-31BM, CC BY 4.0