Čína kompletně nahradila ruské systémy na torpédoborci Tchaj-čou a loď díky tomu získala výrazně větší dostřel a bleskovou rychlost reakce na ohrožení. Tyto torpédoborce byly vyráběny za studené války v SSSR a následně i v Rusku po rozpadu Sovětského svazu. Lodě využívají trup křižníku Projekt 1134A Berkut-A (v kódu NATO třída Kresta II) a již sovětská varianta byla tzv. „po zuby ozbrojená“.
Čínské námořnictvo 24. dubna 2026 představilo svůj modernizovaný torpédoborec Tchaj-čou (trupové číslo 138) třídy Projektu 956EM. Odhalení proběhlo v provincii Jiangsu u příležitosti 77. výročí vzniku námořnictva PLAN a poskytlo vůbec první ucelený pohled na rozsáhlou přestavbu plavidla sovětské konstrukce, provedenou výhradně čínskými silami.
Torpédoborec Tchaj-čou vstoupil do služby v roce 2006 jako součást druhého páru lodí třídy Sovremennyj pořízených z Ruska v letech 1999 až 2006. Modernizace představuje fakticky úplnou náhradu ruských bojových systémů čínskými, přičemž původní pohonná jednotka a dvojhlavňový kanón AK-130 ráže 130 mm zůstaly zachovány.
Od lodi určené k likvidací amerických letadlových lodí k víceúčelovému torpédoborci
Klíčovou konstrukční změnou je instalace 48buňkového vertikálního odpalovacího systému H/AKJ-16, rozděleného na 32 přídových a 16 záďových buněk, který nahradil původní protiletadlové systémy se středním dosahem. Torpédoborec, původně primárně určený především pro boj proti hladinovým lodím (zejména americkým svazům letadlových lodí) a vzdušným cílům, se tím proměnil ve víceúčelový bojový prostředek schopný plošné protivzdušné obrany, odpovídající standardní raketové architektuře PLAN zahrnující střely HQ-16, HQ-10 a Yu-8.
Původní ruská výzbroj sestávala z osmi protilodních střel 3M80 Moskit ve dvou čtyřnásobných odpalovacích zařízeních, dvou odpalovacích zařízení pro protiletadlové střely SA-N-12, čtyř systémů blízké obrany (tzv. CIWS) AK-630 30mm a dvou dvojitých torpédometů ráže 533 mm. Tato sestava upřednostňovala protilodní úder na relativně krátkou až střední vzdálenost, avšak skýtala pouze omezenou vrstvenou protivzdušnou obranu, což by se v dnešní době mohlo pro tuto poměrně masivní loď stát fatálním problémem.
Zabiják lodí ještě vražednější
Odpalovací zařízení střel Moskit (3M80) nahradilo osm nadzvukových protilodních střel YJ-12 ve shodné konfiguraci. Původní systém Moskit s dosahem 120 až 240 km a hmotností střely téměř čtyři tuny vystřídal modernejší systém s odhadovaným dosahem 400 až 500 km a rychlostí mezi Mach 3 až 4.
Menší rozměry střely YJ-12 snižují nároky na palubní prostor, zjednodušují údržbu a zlepšují schopnost přežití díky menšímu radaru a infračervené odrazové ploše. Prodloužený dostřel však přesahuje dosah vlastních senzorů plavidla, jehož površkové radary zpravidla dosahují 30 až 50 km. Loď proto bude pro zaměřování potřebovat pomoc zvenčí jako letouny AWACS, satelity nebo datové linky. To značí zásadní doktrinální posun čínského námořnictva od útoků zblízka ve stylu nasycení obrany cíle k distribuovanému naváděcímu řetězci a koordinovaným úderným operacím.
Protivzdušná obrana a boj proti ponorkám
Vertikální odpalovací systém H/AKJ-16 umožňuje odpaly s intervaly blízkými jedné sekundě na buňku, čímž teoreticky dosahuje výstřelu více než 30 střel za minutu při obraně před saturačními útoky.
Základní náplní VLS jsou protiletadlové střely středního dosahu HQ-16 se dosahem 40 až 70 km podle varianty, tedy schopnost plošné obrany, která na původních torpédoborcích třídy Sovremennyj prakticky vůbec neexistovala. Systém může rovněž odpalovat torpédo Yu-8 pro protiponorkový boj. V sovětském/ruském námořnictvu úkoly protiponorkové obrany zajišťovala třída torpédoborců Udaloj.
Původní systémy CIWS nahradily dva jedenáctihlavňové kanóny typu Gatling ráže 30mm H/PJ-11 a jeden odpalovací systém střel krátkého dosahu HQ-10A s 24 střelami. Kadence H/PJ-11 dosahuje 10 000 až 11 000 ran za minutu, zatímco HQ-10A nabízí dosah 10 km s kombinovaným infračerveným a radarovým naváděním.
V oblasti protiponorkového boje nahradily původní ruské torpédomety ráže 533 mm čínské trojnásobné torpédomety ráže 324 mm kompatibilní s moderními lehkými torpédy. Přidány byly také čtyřiadvacetihlavňové raketomety Type 726-4 pro protiponorkové střely, akustické návnady a prostředky protiponorkového boje.
Senzory a datová spojení jsou nyní Made in PLC
Veškeré klíčové ruské senzory, včetně radaru MR-750, nahradily moderní čínské systémy jako radar pro sledování vzdušného prostoru srovnatelný s Type 382 a radar s dosahem „za horizont“ podobný Type 366. Systémy řízení palby jsou schopné současně sledovat a ničit více cílů.
Zapojení do datových sítí PLAN navíc dovoluje přijímat zaměřovací data z letadel a dalších plavidel a sdílet vlastní senzorické informace, čímž torpédoborci umožňuje koordinované útoky i za horizont.
Systémy elektronického boje a obrany byly rozšířeny instalací čtyř odpalovacích zařízení klamných cílů H/RJZ-726-4A. Díky tomu je loď schopna nasadit radarové návnady, infračervené klamné cíle a akustická protiopatření. Tato rozšířená sada podporuje funkce protiraketové obrany i obrany proti torpédům, čímž rozšiřuje odolnost proti ponorkám nad rámec omezených elektronických protiopatření dostupných v původní ruské konfiguraci. Integrace akustických protiopatření také podporuje protiponorkové operace tím, že komplikuje navádění příchozích torpéd a zlepšuje celkovou odolnost torpédoborce.
Čtyři lodě Sovremennyj ve službách Číny
Čínské námořnictvo provozuje celkem čtyři torpédoborce třídy Sovremennyj. Starší jednotky projektu 956E Hangžou (136) a Fučou (137) dostaly 32buňkový VLS, zatímco oba torpédoborce projektu 956EM Tchaj-čou (138) a Ning-po (139) obdržely VLS s 48 buňkami díky odlišnému vnitřnímu uspořádání a disponibilnímu prostoru po konstrukčních změnách. Srovnatelné lodě v ruské službě byly do poloviny 20. let vyřazeny nebo zneschopněny poruchami pohonných systémů.
Přestavba Tchaj-čou ilustruje schopnost Číny integrovat zahraniční platformy do vlastní průmyslové a doktrinální struktury a prodloužit jejich životnost způsobem, který jejich původní výrobce nikdy nedokázal zopakovat.
Zdroj: Army Recognition, Euromaidan Press
Autor/Licence fotografie: Torpédoborec Tchaj-čou, Astrowikizhang, CC BY-SA 3.0