Polní maršál Albert Kesselring představuje v hierarchii vysoce postavených německých vojenských hodnostářů určitě zajímavou postavu. Jeho vojenská kariéra zahrnuje mnoho válečných štací, kde dokázal prodat své schopnosti. Byl shledán vinným z válečných zločinů a odsouzen k hrdelnímu trestu. Popraven však nakonec „Usměvavý Albert“, jak se mu přezdívalo, nebyl.
Kesselringa můžeme zařadit do kategorie významných německých velitelů, který byl schopen precizně naplánovat pozemní i letecké operace. Vynikal energičností, dnes bychom řekli, že měl tah na branku, a organizačními schopnostmi, patřil k loajálním vojenským hodnostářům Třetí říše. Požíval rovněž respektu mezi západní generalitou, která na něm oceňovala, že i s malými prostředky, které měl zrovna k dispozici, dokázal vytěžit z dané situace maximum. Nemůžeme jej však na druhé straně zjednodušeně označit za fanaticky smýšlejícího nacistu, jako to bylo u mnohých jiných.
Göringovým spolupracovníkem
Nadaný stratég se mohl pyšnit během druhé světové války skutečně zajímavou a barvitou kariérou. V roce 1940 probíhala bitva o Francii, kterou mistrně naplánoval polní maršál Erich von Manstein, letecké operace pak vedl právě Kesselring. Ten zasáhl také do bitvy o Británii v letech 1940-1941, kde velel jednotce Luftflotte 2. Zničení RAF se však nakonec nepodařilo dosáhnout a Británie se ubránila. Válečné osudy Kesselringa zanesly také na Balkán a Středomoří. Na jaře 1940 se zúčastnil invaze do Řecka, o rok později do Jugoslávie. Obě země neměly dostatečnou výzbroj na to, aby mohly klást účinný odpor, a byly obsazeny.
Italská válečná sága
Kesselring později převzal velení nad německými silami ve Středomoří včetně severní Afriky. Mezi jeho klíčové úkoly patřila koordinace obrany Itálie a Sicílie proti spojeneckým invazím a náletům. Nicméně spojenecké invazi na Sicílii (Operace Husky) stejně nezabránil, německé a italské vedení nevědělo, kde se invaze uskuteční. Kesselring se domníval, že Spojenci provedou vylodění právě na Sicílii, zatímco Hitler ukazoval na Sardinii a Peloponés. Výsledkem invaze bylo svržení diktátora Benita Mussoliniho 25. července 1943. Kesselring hrál jednu z klíčových rolí při snaze zastavit postup Spojenců do italského vnitrozemí. K tomu měla sloužit tzv. Gustavova linie, nad jejíž stavbou bděl energický polní maršál.
Budována byla v letech 1943-1944 a tvořila ji důmyslná síť bunkrů, minových polí a protitankových překážek. Kesselring měl jasno – obrana střední Itálie měla být stěžejní, i když mu mnozí generálové oponovali a navrhovali ústup na sever. Nicméně Kesselring trval na svém a vybral oblast kolem horského vrchu Monte Cassina, který měl být ideálním místem pro zadržení postupu Spojenců, jejich tanků, dělostřelectva a dalších zbraňových prostředků.
Krvavá a zdlouhavá bitva u Monte Cassina, která se odehrávala od ledna do května 1944, pak dokonale prověřila Kesselringovy schopnosti. Koordinoval čtyři vlny obrany během čtyř hlavních spojeneckých ofenziv. Kesselringovo taktické řízení mělo své výsledky, dokázalo totiž významněji zpomalit spojenecký postup o více než čtyři měsíce. I když Spojenci slavili nakonec výhru, Řím padl oproti původním očekáváním až 4. června 1944.
Za každého zabitého německého vojáka 10 Italů
Vytěžovaný Kesselring se kromě řady vojenských akcí účastnil i nechvalně známého válečného zločinu, masakru v Ardeatinských jeskyních 24. března 1944 u Říma. Byl odvetou za partyzánský útok proti německým vojákům, jichž zahynulo 33. Hitler se tenkrát rozzuřil tak, že požadoval, aby za každého zabitého německého vojáka bylo popraveno 10 Italů. Kesselring dal této akci zelenou, provedením pověřil generála SS Herberta Kapplera. 24. března 1944 byli zajatci z řad civilistů, například duchovní, lékaři, právníci, ale i další náhodně zatčení lidé přivezeni k Ardeatinským jeskyním a byli ranou do týla bez milosti popraveni. Celkem přišlo o život 335 lidí.
Před britským soudem
V březnu 1945 se stal Kesselring vrchním velitelem na západě, když nahradil odvolaného polního maršála Gerda von Rundstedta. Nicméně ani v jeho silách už nebylo zastavení spojeneckého postupu do nitra Německa. Po zhroucení Třetí říše a Hitlerově sebevraždě 30. dubna 1945 se Kesselring disciplinovaně vzdal americkým jednotkám v Bavorsku, kam ustoupil se svým štábem. Kesselring byl převezen do britské okupační zóny Německa. V roce 1947 musel čelit britskému vojenskému soudu, obvinění se týkala válečných zločinů, hlavně masakru v Ardeatinských jeskyních z roku 1944.
Kesselring, který se distancoval od jakékoliv účasti na tomto činu, byl odsouzen k trestu smrti zastřelením. Nicméně rozsudek byl změněn na doživotí jako výsledek politického tlaku. Roli také hrály humanitární důvody, protože Kesselringův zdravotní stav, kdy neviděl na jedno oko a měl chronické bolesti, byl velmi špatný.
V roce 1952 tak mohl padlý maršál opustit brány věznice, kdy si odseděl pouze 5 let ze svého trestu. Napsal i u nás publikované paměti „Vojákem do posledního dne“, v nichž, jak už to bývá, obhajoval své válečné činy. Nicméně faktem zůstává, že se válečných zločinů objektivně dopustil a stejně jako další němečtí vysoce postavení vojenští činitelé i on postrádal dostatečnou míru sebereflexe.
Zdroj: Warfare History Network, Britannica
Autor/Licence fotografie: Maršál Albert Kesselring (vpravo vpředu) se radí s generálem Heinrichem Gottfriedem von Vietinghoffem na italské frontě, Schmidt – Otfried, Public Domain