V únoru tohoto roku se v Německu konaly volby do Spolkového sněmu, v nichž zvítězila konzervativní unie CDU/CSU v čele s lídrem Friedrichem Merzem. Ten však po svém nástupu do funkce německého kancléře musí čelit problémům na více frontách. Navíc na CDU v preferencích mocně doráží krajní pravice, AfD (Alternativa pro Německo), která zažívá nebývalý vzestup.
Už samotné volby v Německu zavdaly příčinám nestability v nynější vládní koalici, protože v ní jsou křesťanští demokraté a sociální demokraté, ideově značně rozdílné síly. Můžeme i konstatovat, že pro kancléře Friedricha Merze se jedná o slabý mandát. CDU/CSU sice zvítězila, ale zdaleka ne přesvědčivě, když získala 28,52 % hlasů. Jako druhá na pásce skončila AfD vedená spolupředsedkyní Alicí Weidelovou se ziskem 20,80 % hlasů. Vláda se neskládala po volbách snadno, v květnu se nicméně Merz stal kancléřem po slabém a nerozhodném sociálním demokratovi Olafu Scholzovi.
Vládní koalice však musí relativně krátce po volbách čelit vážným problémům zahrnujícím vnitřní boje, klesající volební preference pro křesťanské demokraty a také frontálnímu „ataku“ ze strany AfD, které po volbách do Spolkového sněmu mohutně narostlo sebevědomí. Merz sliboval před volbami reformy, mimo jiné oživení stagnující ekonomiky, armády, plédoval rovněž za zpřísnění imigrační politiky. „Vláda musí řešit problémy. A vláda nesmí vyvolávat dojem, že je rozdělená,“ prohlásil v optimistickém tónu Merz.
Nebude to mít ale ve stávající politické konstelaci vůbec jednoduché. Méně než třetina Němců se domnívá, že vládní koalice dovládne do konce volebního období v roce 2029, jak vyplynulo z průzkumu institutu INSA. Možná ještě více je pro Merze je k zamyšlení, že podpora jeho vlády klesla na rekordně nízkou úroveň – 25%, jak ukazují další data z šetření. Na vině je kromě koaličních třenic i mnoho málo uvážených Merzových výroků, které v sobě skrývají výrazný polarizační potenciál.
Rozmíšky ve vládě
Nesmíme zapomenout, že na německé politické scéně stále sílí krajně pravicová AfD. Merz se jí snaží oslabit tím, že protiimigrační agendu od ní převezmou právě křesťanští demokraté, a přijmou v této oblasti účinná a razantní opatření. Jenže sociální demokraté se postavili proti tomu, jak Merz pojímá boj s nelegální migrací. Zejména jej kritizují za to, že používá protiimigrantský jazyk, který přejímá od krajní pravice. Antiimigrační agenda je ale současně odrazem hlubších sporů uvnitř ideově značně nesourodé koalice.
Napětí zejména zvyšuje rozdílný pohled na plán, jak účinně nastartovat churavějící ekonomiku a oživit průmysl. Zatímco CDU v čele s Merzem prosazují rozpočtovou disciplínu a návrat k „dluhové brzdě“, zavedené v roce 2009, a také odmítají další zadlužování země, sociální demokraté zdůrazňují svá tradiční témata jako podpora rodin, sociální investice a také volají po uvolnění „dluhové brzdy“ kvůli potřebě investic do infrastruktury, školství a dalších odvětví. Zároveň sociální demokracie kritizuje svého vládního partnera, že blokuje důležité investice. Připomeňme, že právě dluhová brzda omezuje možnosti vlády financovat veřejné investice, které by byly nasměrovány primárně do obnovení hospodářského růstu a jiných důležitých oblastí.
Mnozí analytikové a ekonomové říkají, že na mnohé problémy bylo zaděláno již za předchozích vlád, a část z nich jsou vnější faktory. Máme na mysli například celní válku, kterou vyvolal americký prezident Donald Trump, vysoké ceny energií či zvýšenou konkurenci z Číny. „Německá ekonomika je stále na vratké půdě,“ zamýšlí se ekonomka a analytička Geraldine Dany-Knedlik z Německého institutu pro ekonomický výzkum. „V příštích dvou letech nás čeká její značný vzestup, nicméně vzhledem k přetrvávajícím strukturálním problémům se tento trend neudrží,“ předpovídá Dany-Knedlik.
Masivní cílené investice jsou přesně to, co by mohlo oživit stagnující ekonomiku, protože německé firmy na její rozjetí nestačí. Merz využil situace končícího předcházejícího parlamentu, kdy dokázal se spojenci prosadit objemný finanční balíček v hodnotě 500 miliard eur na obranu, klima či infrastrukturu. Kromě jeho strany a sociální demokracie pro něj hlasovala i Strana Zelených. Cíl vzniku zvláštního fondu je jasný – účinně podpořit ekonomický růst.
Boj o protiimigrační pojetí
Nicméně koalice má problémy se shodnout na dalších klíčových politických agendách, jako je již zmíněný boj proti nelegální migraci. Merz přejal radikálnější rétoriku, prosazuje mnohem přísnější migrační pravidla, kdy je v nejednom ohledu podobná Trumpově pojetí. Požaduje deportaci neúspěšných žadatelů o azyl a současně zrychlení azylových řízení. Jeho koaliční partner, sociální demokracie, zastává jiné principy. Má humanitárnější přístup, důraz klade na integraci a legální pracovní migraci. Evropa má být podle ní v tomto ohledu více solidární.
Merzovi však kromě jiných existujících problémů škodí, že se dostatečně nepřeorientoval ze zahraničněpolitických otázek na domácí scénu, což mu jeho političtí oponenti ostatně zazlívají. Merz se postavil ještě před letošními volbami jako první do řady v podpoře Ukrajiny, které slíbil dodávky zbraní. Nicméně nakonec Kyjev od Německa couvil od slibu, že mu dodá dalekonosné střely Taurus.
Prioritizaci domácí politiky již, jak se zdá, Merz pochopil. Otázkou zůstává, jestli se v nejcitlivějších reformách, a hovoříme zde například o strukturální reformě důchodového systému, konzervativní CDU shodne se střelolevými sociálními demokraty. Na každý pád kancléřovy možnosti jsou omezené, protože koalici sužují již zmíněné vnitřní sváry, a Merz je objektivně nyní relativně politicky slabý. A pak je otázkou, jestli schválené reformy výdajů skutečně podnítí hmatatelný hospodářský růst.
Skeptická studie
Studie renomovaných ekonomů z Univerzity v Mannheimu je v tomto směru skeptičtější. Podle ní totiž každé euro, které německá vláda vynaloží na obranu, povede pouze k 50 centům navíc v hospodářské aktivitě. V této studii došel profesor Tom Krebs k závěru, že z hospodářského pohledu je plánovaná „militarizace“ německé ekonomiky riskantní sázkou s malou celkovou ekonomickou návratností.
I když je podle autorů studie přímý ekonomický efekt vojenských investic nízký, mohly by se podle ekonomů v dlouhodobém horizontu objevit pozitivní účinky, například pokud vojenský výzkum podpoří technologický rozvoj v civilní ekonomice. Krebs a jeho kolegové také konstatují, že podpora výroby v obranném průmyslu váže lidské a finanční zdroje, které by však na druhé straně mohly chybět v jiných oblastech, jako je například vzdělávání, ochrana klimatu či veřejná infrastruktura.
Z problémů v koalici těží AfD
Když se dva hádají, třetí se obvykle směje. A to platí i v německém případě, kdy AfD přirozeně těží z vnitřních sporů v koalici a její oslabené akceschopnosti. „V historii Spolkové republiky Německo se zapíšete jako nejzkrachovalejší kancléř,“ hřměla předsedkyně AfD Weidelová v Bundestagu směrem k Merzovi. Můžeme také říct, že jak klesá současná vláda v průzkumech, tak stoupá AfD. Merze musel v září 2025 znepokojit průzkum, podle nehož by poprvé AfD předstihla CDU/CSU s proponovaným výsledkem 26%, zatímco CDU/CSU by získala o jeden procentní bod méně, jak vyplývá z šetření agentury INSA pro nedělník Bild am Sonntag. Potenciál dalšího růstu extremistické a populistické formace je poměrně velký. Čím méně se bude dařit ekonomice a narůstat problémy v koalici, tím víc bude růst i frustrace běžných Němců. A právě z této frustrace podobné strany jako AfD žijí.
Bude samozřejmě záležet na tom, zda se Merzovi podaří oživit ekonomiku, efektivně řešit migrační otázku a provést další reformy, o nichž již byla řeč. Pokud se mu to nepodaří a hospodářství bude dál klesat, můžeme se dočkat v krajním případě i předčasných voleb, v nichž by mohla poprvé v historii triumfovat AfD. Definitivně by se tak zařadila do politického mainstreamu.
Zdroj: Euractiv, Politico, University of Mannheim
Autor/Licence fotografie: Německá vlajka, Ingo Joseph, Pexels