Dne 5. února vypršela platnost smlouvy Nový START, což může být pobídka k nekontrolovanému jadernému zbrojení. Rusko může navíc posílit nukleární přítomnost v Arktidě.
Neprodloužení smlouvy nás bezesporu vrací v čase o mnoho dekád zpět do doby studené války. Je to vlastně symbolický konec éry, která začala v roce 1969, kdy Moskva a Washington poprvé zahájily jednání o smlouvě SALT I. Ta byla podepsána v roce 1972, SALT II potom o sedm let později. Americký ministr zahraničí Marco Rubio s notnou dávkou alibismu uvedl, že smlouva Nový START „byla vyjednána v jinou dobu, aby se vypořádala s jinou výzvou“. A proto již vlastně neslouží svému účelu.
S pozbytím platnosti smlouvy, která byla v roce 2010 podepsána v Praze, se přirozeně otevírají nové závažné otázky, protože mizí smluvně kontrolovatelný rámec jaderných kapacit USA a Ruska. Svět bez závazných jaderných limitů zákonitě upadá do nukleární nejistoty.
Stavidla nepředvídatelnosti
Pokud chybí pojistka a také smluvní vymahatelnost porušení příslušné dohody, a neplatí to zdaleka jen u jaderných zbraní, může to znamenat svévolnost v jednání jednoho či více původně smluvních partnerů, která je namířená i proti zájmům toho druhého.
Je samozřejmě složité predikovat, co se stane dál, ale není vyloučeno v době, kdy stále zuří válka na Ukrajině, situace se vyostřuje na Blízkém východě, jsme svědky četných lokálních konfliktů a dalšího zhoršení bezpečnostního prostředí, že může dojít k novým jaderným závodům a impulsu pro USA, ale i Rusko a další státy, aby navyšovaly své jaderné kapacity. Otevírají se tak stavidla nekontrolovatelnosti a také nepředvídatelnosti. Jaderné velmoci, především Rusko, tak mohou silněji a častěji „šermovat atomovkami“ k tomu, aby si vynutily určité požadavky či ústupky. Malí geopolitičtí hráči tomu mohou akorát jen přihlížet.
Autor/Licence fotografie: Tady se ještě Barack Obama a Dmitrij Medveděv v Praze usmívali. Nyní čeká svět jaderná nejistota, Kremlin.ru, CC BY 4.0
Rusko může vnímat pozbytí účinnosti pražské dohody jako přímou pobídku k zesílení vlastní jaderné přítomnosti v Arktidě, čehož se obává Norsko. Na poloostrově Kola se nachází hlavní část ruských strategických ponorek s balistickými raketami. Tyto ponorky tvoří námořní složku ruské jaderné triády a jsou klíčové pro schopnost druhého úderu. Stručně řečeno, bez Arktidy by ruské jaderné odstrašení přestalo fungovat.
Čína drží trumfy
Další klíčovou otázkou zůstává, jak dlouho může trvat tento stav, který by později neusměrnila závazná smlouva. K tomu, aby se podepsala nová dohoda, je potřeba přirozeně USA i Ruska. Ta by podle Donalda Trumpa měla být „lepší dohodou“ než ty předchozí, ale na každý pád součástí nové dohody, pokud vznikne, by měla být podle něho i Čína.
Jenže zde si může Peking diktovat podmínky, protože už dal najevo, že nezačne jednat dříve, dokud USA a Rusko neomezí své jaderné arzenály. Nicméně je třeba se ptát, zda se nová dohoda o kontrola jaderného zbrojení Číně vůbec nyní hodí, když sama rozšiřuje solidním tempem svůj jaderný arzenál. Nové ujednání by tento trend mohl zvrátit, což by znamenalo nežádoucí omezení čínské schopnosti jaderného odstrašení, kterou chce Peking naopak zvýšit.
Další vývoj nejistý
Vznik nové dohody tak není zdaleka jisté a bude vyžadovat hlavně od Trumpa velmi obratné manévrování na všech frontách. Navíc Evropa jako možný mediátor těžko do celé záležitosti hlasitěji promluví, protože ji Trump nevnímá jako rovnocenného partnera, a hodnotné karty v ruce třímá právě Čína.
Autor/Licence fotografie: Jaderný výbuch (ilustrační obrázek), Pixabay