Koncem 60. let byl přísně tajný sovětský program na propašování jaderných zbraní okolo amerických radarů včasného varování zaměněn za sérii pozorování UFO. Zbraň, známá jako FOBS (Fractional Orbital Bombardment System), vytvořila na noční obloze záhadný vzor, který si mnozí spletli se známkami návštěvy mimozemšťanů.
Mimozemšťané nad SSSR? Tajné rakety
Na jaře roku 1967 si lidé žijící v západním Sovětském svazu za soumraku všimli na obloze něčeho zvláštního. Záhadného srpku světla ve tvaru půlměsíce, z většiny směrů velkého asi jako Měsíc, ale z jiných většího. Záhadné světlo se objevilo v roce 1967 celkem šestkrát, vždy ve stejnou denní dobu, než nakonec zmizelo.
Po šestém incidentu náhle sovětský tisk přestal informovat o těchto událostech. Někdo v Moskvě s patřičným oprávněním si uvědomil, že půlměsíc na obloze při západu slunce byl důkazem přísně tajného testu jaderných zbraní. Testu, který porušoval stávající smlouvy o rozmístění jaderných zbraní ve vesmíru.
Pozorování „UFO“ byly ve skutečnosti zkušebními odpaly R-36 Orb, tajné jaderné vesmírné střely. Raketa R-36 Orb, vyvinutá na základě mezikontinentální balistické střely SS-9 Scarp, byla navržena tak, aby se dostala na nízkou oběžnou dráhu Země a z ní sestoupila nad Spojenými státy. Zbraň vypuštěná jižním směrem mohla přeletět jižní pól a poté se dostat ke Spojeným státům ze směru Mexika, přičemž by obešla síť radarů včasného varování směřujících na sever.
Cesta by byla delší, ale Američany by zaskočila a umožnila by Sovětům odpálit termonukleární zbraň o síle 2–3 megatun, kdekoli by si vybrali.
R-36 byla takzvaná zbraň „prvního úderu“. Jediným logickým důvodem pro vlastnictví takové zbraně bylo její použití v jaderné válce jako první. R-36 byla zbraň určená ke zničení amerického vedení a systémů jaderného velení a řízení. Problém? R-36 nebyla přesná.
V průměru by polovina raket R-36 odpálených během války dopadla do vzdálenosti tří mil od svého cíle. To není s pětimegatunovou hlavicí rozhodující faktor, ale vylučuje to přesné zničení nepřátelských raketových sil. Přesto by se R-36 dala použít, pokud by došlo ke zničení Bílého domu, Pentagonu, amerických jaderných bombardérů na letištní ploše a dalších důležitých amerických zařízení během překvapivého útoku.
Odhalený test
Sovětská armáda provedla šest testů R-36, každý ve stejnou denní dobu, kdy byly rakety osvětleny, ale záznamové kamery byly ve stínu. Osvětlený srpek měsíce byl způsoben brzdným manévrem zbraně, při kterém se zapálil motor pro snížení oběžné dráhy a vychrlil výfukové plyny, když se zbraň otočila o 180 stupňů. To vytvořilo na podvečerní obloze jasně viditelné písmeno „C“. Manévr zpomalil R-36 tak, že vstoupila na nízkou oběžnou dráhu Země a později byly motory znovu zažehnuty během finálního procesu snížení letové výšky a útoku na cíl. Na nízké orbitě mohla raketa zůstat velmi dlouhou dobu a čekat na pokyn k útoku.
Ačkoli Sověti zpočátku testy vysvětlovali jako vypuštění vědeckých výzkumných satelitů, americká rozvědka nakonec zjistila, co se chystá, a SSSR na to upozornila. Do osmi měsíců od prvního testu USA věděly, že R-36 je zbraň prvního úderu.
To bylo v rozporu s chystanou smlouvou o vesmíru, která zakazovala umisťování jaderných zbraní na oběžnou dráhu, a také v rozporu s rezolucí OSN č. 1884, přijatou v roce 1963, která vyzývala USA a SSSR, aby neumisťovaly jaderné zbraně do vesmíru.
Sovětský svaz se k raketě R-36 nikdy nepřiznal. Osmnáct těchto zbraní bylo umístěno v silech poblíž Tjuratamu a později byly zakázány smlouvou o kontrole zbrojení SALT II z roku 1974. V té době byly R-36 již dávno zastaralé díky novým americkým radarům včasného varování orientovaných na jih a sovětským ponorkám s balistickými raketami, které mohly udeřit rychleji než původně plánované rakety překonávající jižní pól.
Zdroj: Popular Mechanics, Next Space Flight
Autor/Licence fotografie: Jaderná exploze, Free for use under the Pixabay Content License