Donald Trump v Davosu nezklamal. Ve své sáhodlouhé řeči tu chválil, tu zastřeně hrozil, zmatečně se opakoval, protiřečil si, hrál si na uraženého a také se prohlásil za zachránce před všemi světaboly.
Dlouho očekávaný projev amerického prezidenta na Světovém ekonomickém fóru v Davosu se očekávaně zvrtl v horlivou samochválu. Trump se v podstatě stylizoval do pozice zachránce světa a států před všemi nebezpečenstvy. Dozvěděli jsme se například, že bez USA by i Švýcaři mluvili německy, přitom němčina je jednou z úředních řečí této země. Trump narážel na válku, kdy Švýcarsko bylo neutrálním státem, ale nacistické Německo exploatovalo jeho zbrojní průmysl.
Názor Gróňanů ho nezajímá
A Trump si také řekl o „kus ledu“, tedy Grónsko. V tom „kusu ledu“ je však jasně zakódováno jeho povýšené uvažování a celkový přístup ke slabšímu partnerovi. Americký prezident argumentoval mlhavě o tom, že USA největší ostrov světa potřebují nutně pro svou národní bezpečnost. Snažil se vyvolat dojem, že Grónsko, potažmo Evropa nemají dostatek prostředků ostrov bránit. Aby své domnělé tvrzení podpořil, dodal, že se kolem ostrova v nebezpečné blízkosti prohánějí čínské a ruské lodě. Co na tom, že to není pravda, ale typická Trumpova nadnesená fabulace obohacená téměř o „povinný“ fatalismus.
Amerického prezidenta vůbec v této souvislosti sotva zajímá názor samotných obyvatel Grónska, ke komu chtějí patřit, tím méně pohled svého spojence, tedy Dánů. Popírá právo na sebeurčení. Jde se si však tvrdě za svým. Přitom reálný pohled je takový, že Grónsko USA vlastně nepotřebují, mají tam svou základnu Pituffik a mohou ji v případě potřeby posílit jak materiálně, tak personálně. Ostrovu ve skutečnosti nehrozí bezprostřední nebezpečí. To Trump musí od svých tajných služeb přece vědět.
Povzbuzení pro ostatní
Jeho řeč v Davosu zapadá do širší strategie, která na prvním místě počítá se zbouráním dosavadního světového řádu a v zásadě neguje mezinárodní právo, které je cupováno na kousky. Je otázkou, jestli si Trump vůbec uvědomuje hlubší důsledky svého konání či nikoliv. Podstatné je říct, že tato strategie, která nevylučuje použití síly i proti spojenci v podstatě legitimizuje budoucí územní nároky Číny a Ruska nebo dalších zemí, které mají nějaké letité územní spory. Co se týče například Číny, ta se může ve svých ambicích na Tchaj-wanu cítit maximálně povzbuzena, a pokud by se skutečně odhodlala k invazi, má už nyní díky Trumpovi pádné zdůvodnění – Čína nutně Tchaj-wan potřebuje k zajištění národní bezpečnosti. Tečka. Dělají to USA jako velmoc, proč bychom to nedělali i my, že ano.
Nebezpečný precedent
To je současně velmi nebezpečný precedent do budoucna, protože zmizely jistoty, které otřesený světový řád přese všechno přinášel mnoho dekád. Jistoty, které jsme znali, však už za Trumpa neplatí, naopak platí právo „silnějšího klacku“. Evropa na to musí reagovat větším politickým a bezpečnostním sblížením, není jiné možnosti. Protože není vyloučeno, že NATO se rozpadne a starý kontinent se bude muset zamyslet nad vznikem nové evropské aliance, která by byla sice bez USA mnohem slabší, ale představovala by alespoň určitou teritoriálně omezenou sílu.
Trump se chce za každou cenu zapsat nejen do amerických dějin. To se mu už podařilo. Za několik dekád na něho budeme vzpomínat jako na jednoho z nejhorších amerických prezidentů, který nezvládl své zbytnělé ego, zbořil dosavadní světový řád a pomohl tím objektivně Rusku.
Autor/Licence fotografie: Donald Trump, CC BY-SA 2.0