Jednání mezi USA a Filipínami ohledně možného nákupu 20 stíhačů F-16 se zatím pozastavilo kvůli rozpočtovým problémům Manily. Ta se poohlíží i po jiných, levnějších možnostech.
Filipíny chtějí modernizovat své letectvo, v hledáčku mají 16 stíhaček F-16C Block 70/72 a 4 letouny F-16D Block 70/72. USA schválily v roce 2025 potenciální prodej 20 stíhaček za přibližně 5,58 miliardy dolarů. Tajenka ohledně pořízení těchto strojů však ještě nebyla rozluštěna, protože Filipíny zatím letouny kupovat nebudou kvůli rozpočtovým problémům. To potvrdil i filipínský velvyslanec v USA, který prohlásil, že nákup je „pozastaven hlavně kvůli financování“.
Na druhé straně si Manila nezavírá definitivně dveře k pořízení stíhacích strojů které potřebuje k modernizaci svého letectva a potřebě zachycovat čínská letadla nad svými vodami a také ve sporném Jihočínském moři. Cena, kterou za F-16 nabízí americký partner, však momentálně přesahují finanční možnosti Filipín. Již zmíněná cena 5,58 miliardy dolarů znamená vynaložení kolem 320 miliard pesos, a to je podle řady filipínských politiků zcela mimo momentální finanční rámec země v jihovýchodní Asii.
Filipíny mají v této souvislosti spíše malý obranný rozpočet, který se pohybuje mezi 1-1,5 % HDP. Navíc letectvo pro ně stojí v pořadí jiných priorit na méně důležitém místě. Vzhledem ke své poloze staví výš pořízení nových plavidel či pobřežní obranu proti rozpínavé Číně. A pak je to rovněž budování pozemního vojska.
Fa-50 jako částečná kompenzace
Manila si nicméně pořizuje jako alespoň částečnou kompenzaci levnější lehké bojové letouny, dalších 12 FA-50 v hodnotě 700 milionů dolarů od Jižní Koreje. Stroje by měly podle dostupných informací dorazit kolem roku 2030. Tyto modernizované letouny mají schopnost doplňování paliva za letu a budou rovněž vybaveny radary AESA. Letouny FA-50 měly Filipínám sloužit jako cvičné letouny před modernizací letectva na pokročilejší bojové stroje.
FA-50 si pořídila například i Indonésie, kdy v roce 2014 vstoupilo do služby 16 letadel a v roce 2021 bylo objednáno dalších šest letadel.
Autor/Licence fotografie: Filipínský letoun FA-50PH, Mitchell Corley, Public Domain
Nakonec filipínské Gripeny?
A pak je tu ještě možnost pořízení švédských JAS-39 Gripen. V srpnu minulého roku potvrdil generální ředitel společnosti Saab Micael Johansson, že firma vede s Filipínami jednání o potenciálním nákupu těchto víceúčelových letounů. Není vyloučeno, že může dojít k pořízení právě těchto strojů a jako inspirace může Filipínám sloužit Thajsko, které minulý rok odsouhlasilo objednávku na 4 letouny Saab Gripen E/F.
Nové thajské stroje budou operovat po boku stávající letky Gripenů C/D, přičemž v budoucnu se plánuje celkem 12 letounů. Byl to právě švédský Gripen, který porazil v nabídce F-16 Block 70/72, a to i díky výraznému převodu technologií a podpoře údržby.
Filipíny tak mohou teoreticky následovat tento příklad, protože Gripeny mají výrazně nižší provozní náklady, což je v situaci, kdy Manila bojuje s finančními omezeními, jedním z klíčových faktorů. Zatímco náklad na jednu letovou hodinu v případě Gripenu je asi 6 000–8 000 dolary za hodinu letu, u F-16 se pohybuje mezi 18 000–25 000 dolary za hodinu letu. Když tedy provedeme rychlý propočet, tak nám vychází, že Gripen je až třikrát levnější na provoz než jeho americký protějšek.
Jsou tu ale i další faktory, které by mohly do potenciálního výběru švédských letounů významněji promluvit. Filipíny se potýkají nejen s výše uvedenými rozpočtovými problémy, nicméně mají poměrně zastaralou infrastrukturu a s tím související malý počet moderních leteckých základen. To by pro Gripen nebyl až takový problém, protože může startovat i z krátkých drah či provizorních zastaralejších letišť. Naproti tomu ale F-16 potřebuje kvalitnější a modernější infrastrukturu.
Saab jako potenciální partner Filipín je schopen nabídnout i splátky na dlouhou dobu, dostupnost a levnější balíčky. To vše může pozitivně u Manily rezonovat.
Problémy filipínského letectva
Filipíny se po vyřazení 10 stíhaček Northrop F-5 v roce 2005 snaží obnovit, respektive modernizovat svou flotilu, která je objektivně velmi zastaralá. Manila nemá k dispozici nejmodernější stíhací letouny a právě finanční problémy limitují schopnost dosažení znatelnějšího pokroku v postupné modernizaci. Filipíny v současné době musí spoléhat pouze na již zmíněné FA-50 a také turbovrtulové A-29. Chybí ale i další moderní prostředky, jako například letouny AWACS, pokročilé radary a systémy řízení boje. K tomu všemu připočítejme nedostatečný počet pilotů i výcvik.
Filipíny spustily program Horizont, který má modernizovat celkově ozbrojené síly včetně letectva, nicméně z 188 projektů tohoto programu bylo zdárně dokončeno pouze 59 právě kvůli rozpočtovým potížím. Bude tedy záležet primárně na finančních možnostech Filipín, jestli se podaří úspěšně dokončit další projekty. Manilská snaha o komplexní modernizaci leteckých sil je tak během na dlouhou trať.
Zdroj: Philippine News Agency, Defense News
Autor/Licence fotografie: F-16 Block 40, Andy Dunaway, Public Domain
