Čínský stealth stíhač Chengdu J-20 „Mighty Dragon“ patří k nejdiskutovanějším bojovým letounům současnosti. Mnoho amerických analytiků ho automaticky vnímá jako přímého soupeře stíhačky F-22 Raptor v souboji vzdušné nadvlády. Jenže to může být potenciálně nebezpečný omyl.
Past „zrcadlového obrazu“
Jednou z nejhorších analytických chyb je tzv. „mirror-imaging“, tedy předpoklad, že se protivník bude chovat přesně tak, jak by se zachoval váš vlastní stát. Američané navrhli svůj stíhač páté generace F-22 primárně jako nástroj vzdušné nadvlády. Čínský rival, J-20 „Mighty Dragon“, se ale vyvíjel jiným směrem, a většina amerických analytiků tomuto rozdílu nevěnovala dostatečnou pozornost.
Zatímco F-22 byl koncipován jako čistokrevný stíhač určený k dominanci ve vzdušných soubojích, J-20 klade důraz na dlouhý dosah, velký počet raket a síťové operace. Spíše než klasického “dogfightera” tak J-20 čím dál více připomíná leteckého quarterbacka s dlouhým dosahem, jehož primárním cílem jsou hodnotné cíle daleko za frontovou linií.
Beast mode a 14 raket místo stealth
Klíčovým důkazem jsou záběry J-20 v tzv. „beast mode“, tedy konfiguraci s osmi raketami na podkřídlových závěsnících. První takové záběry se objevily 10. února 2025, druhý případ byl zaznamenán 28. září 2025.
Vnější závěsníky s osmi raketami PL-15 na čtyřech podkřídlových pylonech se přidávají k vnitřní kapacitě čtyř raket PL-15 v centrální zbraňové šachtě a dvou PL-10 v bočních. Celková výzbroj tak dosahuje potenciálně až 14 raket vzduch-vzduch. To se vyrovná kapacitě F-15EX a dalece překonává kapacitu F-35.
Tato konfigurace ale přináší zásadní kompromis. Vnější pylony a zátěž výrazně narušují stealth schopnosti letounu a snižují jeho výkonnostní parametry. Peking tak bude volit mezi stealth a nákladem raket.
Hybridní taktika: Stealth vpředu, „beast mode“ J-20 vzadu
Analytici předpokládají, že PLAAF nebude tyto dvě konfigurace stavět do protikladu, ale zkombinuje je. Stealth J-20 operující v čele formace by identifikovaly a označovaly cíle, zatímco J-20 v „beast mode“ by zůstávaly vzadu a odpalovaly rakety.
„Beast mode“ by pravděpodobně nebyl nasazen hned od začátku konfliktu. J-20 by si udržovaly stealth po co nejdelší dobu, a neviditelnosti by se vzdaly až ve chvíli, kdy by nepřátelská vzdušná obrana přestala být hrozbou nebo v misích prováděných pod ochranou čínské bubliny A2/AD, kde maximální stealth není nezbytná.
Skutečné terče útoků J-20: Tankery a letouny AWACS
Nejnebezpečnější rolí J-20 není bombardování Tchaj-wanu. Je to lov letounů, díky nimž americká vzdušná moc vůbec funguje, tedy tankerů, letounů AWACS, průzkumných platforem ISR, letadel elektronického boje a dalších strojů velitelských a řídících struktur.
Právě proto PLAAF potřebuje na svém stealth stíhači velkou zásobu raket s dlouhým dosahem. Nemá žádný vlastní stroj se schopnostmi F-15EX, ale J-20 ho více než nahradí. Vývoj nových zbraní jako raketa PL-17 s dlouhým dosahem je pravděpodobně zaměřen právě na tankery a letouny AWACS. PL-17 má odhadovaný dosah až 400 kilometrů, což je více než dvojnásobek dosahu americké AIM-120D. Vedle ní se vyvíjí i kompaktnější PL-16 se sklopnými křidélky, a také PL-21 s raketovým motorem pro dosah 300–400 km.
Útok na výše uvedená aktiva by de facto ochromil americká vzdušná uskupení. Bez tankerů by bojové stroje neudržely přítomnost v bojovém prostoru, bez AWACSů by ztratily přehled o vzdušné situaci na stovky kilometrů daleko.
Scénář Tchaj-wan: Součást širší sítě
V tchajwanském scénáři by J-20 pravděpodobně neplnil roli klasického stíhače pro vybojování vzdušné nadvlády. Operoval by jako součást širšího čínského „kill chainu“ zahrnujícího letouny AEW, pozemní radary, satelity, drony, protiletadlové raketové systémy s dlouhým dosahem i další stíhačky. Jeho úlohou by bylo rozšiřovat čínskou síť A2/AD do vzdušného prostoru.
V stealth módu by se J-20 mohl dostatečně přiblížit, k napadenému území a nepřátelským strojům. V „beast mode“ by se pak stával nosičem ohromného množství raket poté, co by se nebe nad Tchaj-wanem vyčistilo.
Jiná teorie vítězství
Skutečným ponaučením z vývoje J-20 není to, že Čína postavila lepší stíhač než F-22. Je tím to, že Peking prosazuje odlišnou teorii vítězství. Čína buduje integrovaný systém navržený k oslepení, izolaci a přemožení amerických sil na dlouhou vzdálenost.
V tomto pojetí J-20 tak není pouhý stíhač, je to stealth senzor, síťový manažer bitvy a v případě potřeby těžce vyzbrojený „kamion s raketami“. Analytici, kteří budou nadále pohlížet na J-20 americkýma očima, riskují, že nepochopí, jak PLA zamýšlí bojovat a zvítězit v budoucím konfliktu o Tchaj-wan.
Zdroj:1945, The Aviationist, National Security Journal
Autor/Licence fotografie: J-20, CC BY-SA 4.0