Dne 11. ledna 2011 vzlétl čínský letoun J-20 „Mighty Dragon“. Podceňovaný stroj se nakonec ukázal jako velmi dobrý letoun 5. generace poháněný domácími motory.
Dvoumotorový stroj je první čínský stíhací letoun 5. generace s technologií stealth, navržený pro dosažení vzdušné převahy s víceúčelovými schopnostmi, včetně přesných úderů. Má konfiguraci kachní delty, pokročilý stealth systém, vnitřní zbraňové prostory a sofistikované senzory. Program J-20 má počátky v čínské iniciativě J-XX z konce 90. let, jejímž cílem byl vývoj stíhačky páté generace typu stealth.
V roce 2008 si Letectvo Lidové osvobozenecké armády (PLAAF) vybralo návrh společnosti Chengdu Aircraft Corporation namísto konkurenčních konceptů. První let vítězné konstrukce se odehrál 11. ledna 2011. Následovalo několik vylepšených prototypů a testování v nízkých nadmořských výškách nebo při vysokých rychlostech.
Stroj oficiálně debutoval na letecké přehlídce v Ču-chaj v listopadu 2016 a formálně vstoupil do služby čínských vzdušných sil (PLAAF) v březnu 2017. Tedy více než deset let poté, co americké letectvo v prosinci 2005 zavedlo do výzbroje svůj první stíhač páté generace F-22 Raptor, a zhruba dva roky poté, co USAF v roce 2015 zprovoznila stíhačku F-35A Lightning II.
J-20 dosáhl operačního stavu pouhých šest let po svém prvním letu, což je rychleji než u srovnatelných programů. Pro zemi, která vyrobila svůj první neviditelný letoun, to byl velký výkon. Čína údajně plánuje dále vylepšovat avioniku J-20, motory, radar a integrovat umělou inteligenci, aby upevnila klíčovou roli tohoto letounu 5. generace v moderním vzdušném boji.
Čínské letouny J-20 dostávají čínské motory
Jedním z hlavních milníků programu J-20 byla náhrada ruských motorů, které je poháněly, čínskými leteckými motory, a nahrazení provizorních ruských motorů řady Saturn AL-31F/FN. Ty poskytovaly dostatečný tah pro testování a rané operace, ale kvůli tvarům trysek výrazně omezovaly možnosti supercruise a stealth, což zvyšovalo radarovou a infračervenou viditelnost J-20. Ostatně stejný problém má jediná ruská stíhačka 5. generace Su-57, která však za čínským strojem výrazně zaostává.
Čína nakonec přešla na domácí motory Shenyang WS-10, což představovalo významný krok k nezávislosti na ruském dovozu a skok v technologii leteckých motorů. Většina letounů J-20, které jsou v současnosti v provozu v ozbrojených silách Číny, je poháněna motory WS-10C.
Další vývojový stupeň motoru má označení WS-15 a podle Číny by se měl vyrovnat motoru F-119 amerického Raptoru. Čína na přehlídce ke Dni vítězství v září 2025 představila modernizovaný J-20 s tímto motorem. Letoun s názvem J-20A byl státními médii, jako je CCTV, popsán jako modernizovaná jednomístná varianta pro vybojování vzdušné převahy. J-20A je pravděpodobně již vybaven modernizovanými avionickými systémy a senzory, možná i novým radarem AESA a vylepšeným systémem elektronického boje.
Čínské stíhačky J-20 u indických hranic a jako hlídač Tchaj-wanu
Čína nasadila J-20 na sporné linii skutečné kontroly během vrcholící patové situace na hranicích s Indií v roce 2020, což bylo pravděpodobně jedno z prvních takových nasazení v blízkosti aktivního ohniska konfliktu. Stroj byl údajně nasazen na letecké základně Hotan, která leží asi 320 kilometrů od Ladaku, kde se indické a čínské jednotky střetly v červnu 2020.
Letouny J-20 se staly jedním z nejcennějších čínských nástrojů pro zastrašování protivníků a projekci síly. Stíhače byly poprvé nasazeny poblíž Tchaj-wanu během rozsáhlých cvičení Čínské lidové osvobozenecké armády (PLA) po návštěvě Tchaj-wanu bývalou předsedkyní Sněmovny reprezentantů USA Nancy Pelosiovou v srpnu 2022.
V roce 2023 čínský pilot J-20 prohlásil, že přeletěl nad Tchaj-wanem, aniž by ho odhalila nebo zachytila armáda Čínské republiky (RoC). Analytici to sice považovali za propagandu PLA, ale zároveň to vyvolalo diskusi o zranitelnosti tchajwanských systémů protivzdušné obrany.
„Kočkování“ s F-35
Čínská stíhačka J-20 se údajně již dvakrát nebo vícekrát setkala s americkými stealth letouny. V červnu 2025 čínská státní média tvrdila, že letadla Čínské armády (PLAAF), včetně J-20, byla vyslána do vzduchu, aby zachytila a zahnala americké stíhačky F-35A, pravděpodobně z letecké základny Kadena na Okinawě, a stíhačky F/A-18 Super Hornet ve Východočínském moři. Od amerických představitelů nepřišlo žádné oficiální potvrzení nebo vyvrácení.
K druhému střetu podle zpráv čínských médií došlo krátce poté, v červenci 2025.
Čína vyrobila více než 300 stíhaček J-20
Výroba letadel se nyní zrychlila na 100–120 strojů ročně, čemuž napomohly nové montážní linky společnosti Chengdu Aircraft Corporation. Naproti tomu Lockheed Martin vyrábí ročně přes 150 letounů F-35, z nichž mnohé jsou určeny pro mezinárodní kupce (v roce 2025 dosáhla výroba rekordních 191 kusů). Výroba F-22 skončila již dávno. Pozorovatelé a analytici PLA se domnívají, že toto číslo je jen špičkou ledovce, a že celkový počet stíhaček J-20 pravděpodobně překročil 300.
Zpráva Pentagonu zveřejněná v prosinci 2024 předpovídala, že Čína bude mít do konce roku 2025 v provozu 400 stíhaček J-20. J‑20 je navržen pro boj mimo vizuální dosah, tzv. BVR (beyond-visual-range), a to nejen díky svým radarům a stealth vlastnostem, ale především díky dlouhému dosahu střel PL‑15. Tyto rakety jsou pravděpodobně schopny překonat i pokročilé západní střely AIM‑120 AMRAAM. Zatímco americké letectvo připravuje nové zbraně jako AIM‑260 JATM a námořní AIM‑174B, jejich plná integrace je otázkou několika let. USAF proto zatím čelí hrozbě, kde kvantita více než 400 provozovaných kusů J‑20 může dočasně převažovat nad kvalitou pouhých 186 F-22 Raptor. Navíc 186 kusů není rozhodně počet, který by USA měly k dispozici.
Zdroj: The EurAsian Times, The National Interest, Stimson
Autor/Licence fotografie: J-20, CC BY-SA 4.0