Kyjev oznamuje dlouhodobou kampaň útoků hluboko na ruském území. Nejde jen o vojenskou operaci, ale o pokus zasáhnout ekonomiku, logistiku i psychiku protivníka. Otázkou nyní není pouze to, jak silně Ukrajina udeří, ale především jaké možnosti reakce ještě Vladimiru Putinovi zbývají.
Po více než čtyřech letech války vstupuje konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou do další fáze. Zatímco v prvních letech dominovaly především boje na frontové linii, dnes se stále větší část války odehrává stovky až tisíce kilometrů od bojů.
Ukrajina v posledních měsících výrazně rozšířila schopnost zasahovat cíle hluboko uvnitř Ruska. Díky domácímu vývoji bezpilotních prostředků a raket dlouhého doletu dokáže útočit na vojenské základny, sklady munice, logistická centra, letiště i energetickou infrastrukturu. Tyto útoky už nejsou ojedinělými akcemi, ale vytvářejí souvislou kampaň, jejímž cílem je oslabit schopnost Moskvy financovat a vést dlouhodobou válku.
Nová strategie: tlak místo jednorázových úderů
Podle vyjádření ukrajinského vedení má nyní následovat přibližně čtyřicetidenní období intenzivních úderů. Smyslem není pouze způsobit materiální škody, ale vytvořit trvalý tlak na ruský stát.
Kyjev sází na to, že opakované útoky budou postupně narušovat fungování celé ruské ekonomiky. Každý zásah ropné rafinerie znamená komplikace při výrobě pohonných hmot, každý útok na sklady nebo železniční uzly zvyšuje náklady na logistiku a každé narušení vojenské infrastruktury komplikuje zásobování jednotek na frontě. Ukrajinské vedení současně věří, že dlouhodobý tlak může Moskvu přimět k vážnějším jednáním o budoucnosti konfliktu.
Ruská infrastruktura už není nedotknutelná
Ještě před několika lety se zdálo téměř nepředstavitelné, že by ukrajinské zbraně pravidelně zasahovaly cíle stovky nebo dokonce více než tisíc kilometrů od hranic. Dnes je situace jiná.
Útoky se opakovaně zaměřily na ropné rafinerie, vojenské letiště, sklady pohonných hmot i průmyslové podniky. Velkou pozornost vzbudily například zásahy moskevské rafinerie v Kapotni, kde exploze způsobila rozsáhlé škody a záběry z místa obletěly sociální sítě.
Takové útoky mají nejen ekonomický dopad, ale také silný psychologický efekt. Obyvatelé Ruska si stále častěji uvědomují, že válka už není vzdáleným konfliktem odehrávajícím se pouze na Ukrajině.
Obrana obrovské země je mimořádně náročná
Jedním z největších problémů Ruska je jeho rozloha. Země se rozprostírá přes jedenáct časových pásem a obsahuje tisíce objektů kritické infrastruktury. Patří mezi ně rafinerie, elektrárny, mosty, vojenské základny, sklady munice i výrobní závody.
Každý z těchto objektů může být potenciálním cílem. To znamená, že ruské velení musí rozhodovat, které oblasti ochrání moderní protivzdušnou obranou a které ponechá s menší ochranou. Ani rozsáhlé množství systémů protivzdušné obrany totiž nestačí pokrýt celé území země.
Pokud je část těchto systémů přesunuta k ochraně Moskvy nebo strategických zařízení, může tím vzniknout zranitelnost v jiných regionech.
Ekonomický tlak sílí
Vedle vojenských problémů čelí Moskva také ekonomickým výzvám.
Válečná výroba sice běží na vysoké obrátky, zároveň však odčerpává obrovské množství pracovních sil, financí i výrobních kapacit. Civilní průmysl v řadě oblastí zaostává, inflace zůstává zvýšená a sankce nadále komplikují přístup k některým technologiím i zahraničním trhům. Pravidelné útoky na energetickou infrastrukturu tento tlak ještě zvyšují.
Každá poškozená rafinerie znamená nejen náklady na opravy, ale také možné omezení dodávek pohonných hmot a další komplikace pro průmysl i dopravu.
Jaké možnosti má Kreml?
Před Vladimirem Putinem stojí několik možných scénářů, přičemž žádný z nich není bez rizika. První možností je další eskalace útoků proti Ukrajině. Rusko již v minulosti opakovaně využilo rozsáhlé raketové a dronové útoky na ukrajinská města a energetickou infrastrukturu. Zvýšení intenzity těchto operací by mohlo být pokusem oslabit ukrajinskou schopnost pokračovat v útocích.
Takový postup má ale své limity. Moderní přesně naváděná munice je nákladná a její výroba není neomezená. Každá vypálená raketa představuje zbraň, která nebude k dispozici při případných dalších krizích. Další variantou je výrazné posílení protivzdušné obrany uvnitř Ruska. To by však znamenalo přesuny techniky z jiných oblastí a potenciálně i oslabení některých úseků fronty.
Jaderná rétorika zůstává součástí hry
V diskusi o možných reakcích Moskvy se pravidelně objevuje také otázka jaderných zbraní. Ruští představitelé v minulosti opakovaně připomínali, že jejich použití zůstává součástí oficiální vojenské doktríny v případě ohrožení existence státu nebo jeho územní celistvosti.
Přesto většina vojenských analytiků považuje skutečné nasazení jaderných zbraní za krajně nepravděpodobné. Takový krok by totiž znamenal zásadní změnu charakteru konfliktu a pravděpodobně by vedl k mimořádně tvrdé mezinárodní reakci s obtížně předvídatelnými důsledky.
Čeká válku další zásadní obrat?
Nadcházející týdny mohou ukázat, zda je Ukrajina skutečně schopna udržet vysoké tempo útoků po delší dobu. Pokud ano, bude Rusko nuceno investovat stále více prostředků do obrany vlastního území, aniž by mohlo polevit na frontě.
Právě tato kombinace vojenského a ekonomického tlaku může být jedním z hlavních cílů současné ukrajinské strategie. Zda se podaří změnit průběh války, zatím nelze předvídat. Jisté však je, že konflikt vstupuje do období, kdy už nerozhodují pouze boje na frontové linii. Stále větší význam získává schopnost zasahovat protivníkovu infrastrukturu, narušovat jeho logistiku a dlouhodobě oslabovat ekonomické zázemí.
Pokud bude avizovaná kampaň skutečně realizována v plném rozsahu, může se následujících čtyřicet dní stát jedním z nejvýznamnějších období války od jejího začátku. Výsledek nebude záviset jen na síle ukrajinských úderů, ale především na tom, zda Rusko dokáže současně udržet ofenzivu na frontě a ochránit rozsáhlé území vlastní země.
Zdroj: National Security Journal
Autor/Licence fotografie: Vladimir Putin, Pixabay