Válka na Ukrajině ani po více než třech letech nekončí, boje pokračují dál. Ruský agresor nemá ve skutečnosti zájem o příměří, tím méně o mír. Ukrajina nicméně ústupek v podobě akceptování míru přijala, a to už v březnu tohoto roku. Je tedy jasné, kdo je zde válkychtivý a kdo nechce v ničem ustupovat.
Konec války na Ukrajině je zatím v nedohlednu. 11. března 2025 se v Džiddě dohodla Ukrajina a Američané na tom, že Kyjev akceptuje příměří, míček tedy ležel na ruské straně. Kreml pod různými mlhavými a malichernými záminkami nechce příměří přijmout, odmítá na rozdíl od Ukrajiny jakékoliv ústupky a stále trvá na maximalistických požadavcích. Dále zasypává raketami a bombami ukrajinská města. Nepovedená ruská šaráda z Istanbulu, kam Kreml vyslal k jednáním třetiligovou garnituru, pak jasně dokazuje, že příměří není pojmem, s nímž by nějak v Moskvě reálně pracovali.
Americký prezident nic nedojedná
Donald Trump sice stále trvá na tom, že je v jeho moci dojednat příměří na Ukrajině, respektive mír, ale v tom se zásadně mýlí, protože jedna strana konfliktu odmítá jakékoliv ústupky, jak už bylo řečeno. Americký prezident, který do této doby tlačil na slabšího, nyní trpce zjišťuje, že dojednat něco s Vladimirem Putinem znamená v podstatě přistoupit na jeho požadavky, z nichž nikterak nesleví. V Rusku by byl totiž Putin brán jako slaboch a špatně by prodával doma skutečnost, že silnější slabšímu z něčeho vůbec ustupuje.
Trumpova páka na Čínu
Přitom páky na Rusko určitě Washington má, jenže je nevyužije, alespoň tedy ne v té míře, která by agresora skutečně ekonomicky zabolela. Hovoříme například o odstřižení od systému SWIFT či uvalení mimořádného cla ve výši několik stovek procent na země, které dovážejí ruské nerostné suroviny, především ropu.
Trump je pragmatik, jehož sotva zajímají nějaké hodnoty, a potřebuje Rusko jako mocenskou páku na Čínu, která je jeho největším politickým a obchodním rivalem, jak sám ostatně několikrát deklaroval. Americké hlavní zájmy leží nyní jinde, především v indo-pacifické oblasti, kde se sráží pozornost mnoha zemí.
Z oběti je agresor
Ve stínu všech objektivních faktů je opravdu paradoxní, že se z Ukrajiny dělá agresor, který chce válčit, přitom jako oběť se pouze brání nevyprovokované agresi silnějšího. A brání se hlavně proto, že nechce být loutkovým státem, druhým Běloruskem, které by poslušně plnilo kremelské rozkazy. Proto je důležité Ukrajinu neopustit a nadále ji vojensky podporovat, protože Rusko nemá žádný zájem o ukončení bezprecedentní agrese a nadále vede genocidní a destruktivní válku.
Autor/Licence fotografie: DonkeyHotey, CC BY-SA 2.0