Ruská ponorka třídy Kilo je jednou z nejúspěšnějších exportních zbraní Ruska a slouží ve flotilách od Číny po Vietnam díky své vhodnosti pro mělké vody. Ačkoli je pro svou akustickou nenápadnost známá jako tzv. „Černá díra“, odborníci tvrdí, že tato pověst je ve srovnání s moderními západními ponorkami přehnaná.
A to zejména kvůli absenci pohonného systému nezávislého na přívodu vzduchu, tzv. AIP (Air-Independent Propulsion). Vývoj ruského AIP se totiž protáhl a opakovaně selhal, což vedlo ke zpožděním i omezené sériové výrobě. AIP umožňuje ponorkám vydržet pod hladinou výrazně déle než klasické diesel-elektrické ponorky a provádět dlouhodobé sledovací operace.
Tato třída se aktivně účastnila bojů na Ukrajině, kde z Černého moře odpalovala střely s plochou dráhou letu Kalibr, a to i přes skromnou kapacitu maximálně 4 raket Kalibr.
Hvězda ruského exportu
Ruská ponorka třídy Kilo patří mezi nejvýkonnější ponorky, které Moskva vyvezla. Je ve výzbroji Číny, Indie, Alžírska, Vietnamu, Íránu, Myanmaru, Polska a Rumunska. Tato třída vděčí za svůj exportní úspěch relativní sofistikovanosti a svým malým rozměrům, což z ní dělá dobrou volbu pro námořnictva se skromnými zkušenostmi s provozováním ponorkové flotily.
Ponorka třídy Kilo je atraktivní volbou pro každou zemi, která potřebuje schopné plavidlo optimalizovanou pro operace v relativně mělkých pobřežních vodách. Tato ponorka, původně zamýšlená jako lovec ponorek a pro boj s hladinovými plavidly, byla pro tyto úkoly optimalizována.
Asi nejpozoruhodnější charakteristikou této třídy je relativně nízká akustická stopa, která má ponorkám umožnit zůstat neodhaleny protivníkem, tedy údernými skupinami letadlových lodí amerického námořnictva. I když třída Kilo jistě představovala krok vpřed oproti předchozím sovětským konstrukcím ponorek s konvenčním pohonem, její schopnosti jsou přeceňované.
První verze, kterou Sověti nazývali Projekt 877, byla určena pouze pro sovětské námořnictvo, nikoli pro export. Následující Projekt 636 dále snížil akustickou stopu ponorky a upřednostnil automatizaci. Vylepšil se i pohon lodi. Tato ponorka byla označena jako Kilo II-class neboli Vylepšená Kilo.
Poslední a nejpokročilejší varianta se nazývá Projekt 363.3. Od předchozích variant se příliš neliší, ale v ruském námořnictvu dostala prostor díky zpoždění dodávek ponorek třídy Lada.
Třída Lada zatím skutečnou náhradu za Kilo nepředstavuje, protože prakticky jedinou plně provozuschopnou Ladou je druhá jednotka série, B-858 Kronštadt. Celá třída se tak smrskla na jednu funkční ponorku. Lady jsou do budoucna limitovány opětovnou absencí AIP.
Špatný výkon ruského průmyslu tak ovlivnil i další osud třídy Lada, kdy exportní verze ponorek Projekt 1650 Amur nezískala dosud jedinou objednávku. Lada tak následuje příkladu dalších neúspěšných projektů ruského obranného průmyslu jako stíhačka Su-75 nebo bombardér PAK DA.
Ruský mýtus Černé díry
Ponorky třídy Kilo mají úspěšně budovanou pověst obtížně odhalitelných ponorek. „Během studené války si tehdy nová ponorka třídy Kilo získala pověst nenápadné ponorky, někdy s přezdívkou Černá díra. Tento termín se používá dodnes a o její nenápadnosti se hodně mluví i nyní,“ uvádí analytik H. I. Sutton.
„Ale to je relativní. Starší ruské ponorky, které byly v době zavedení Kilo stále rozšířené, byly neuvěřitelně hlučné. Ačkoli přesné podrobnosti samozřejmě nejsou k dispozici, neexistuje žádný důvod předpokládat, že rodina Kilo je tišší než nejnovější západní nejaderné ponorky. Ve skutečnosti absence AIP omezuje celkovou nenápadnost. To neznamená, že je hlučná. Rusko má zkušenosti s redukcí hluku a má vynikající bezodrazové dlaždice. Ale označení „černá díra“ se stalo tak trochu mýtem.“
I když tyto ponorky nejsou černé díry absorbující sonarové paprsky, jsou přesto sofistikovanější a výkonnější než sovětské ponorky, které jim předcházely, a ve skutečnosti je jejich detekce mnohem obtížnější. Výkonnější sonarové systémy ponorkám poskytly lepší podvodní vidění a vylepšené bezodrazové uspořádání ztěžovalo jejich detekci.
Čína už Kilo kupovat nebude
Ačkoli se třída Kilo těšila exportnímu úspěchu zejména v letech po rozpadu Sovětského svazu, soumrak této třídy se neochvějně blíží. Čína byla jedním z prvních kupců ponorek třídy Kilo a stále má několik těchto plavidel v provozu. Vzhledem ke zdokonalování čínských domácích konstrukcí se však zdá nepravděpodobné, že by jejich ponorky třídy Kilo zůstaly dále v provozu, nebo že by si Čína koupila další ruské ponorky.
Zdroj: 19fortyfive, The National Interest
Autor/Licence fotografie: Ponorka Projekt 877, LA(Phot) Guy Pool/MOD, OGL v1.0