Ruská třída Projekt 677 Lada byla koncipována jako menší, levnější diesel-elektrická ponorka určená pro pobřežní zónu. S délkou 67 metrů a výtlakem 2 800 tun pod hladinou měla nahradit stárnoucí Projekt 877/636 Kilo a přinést modernější senzory i plánovaný ruský AIP systém.
Vývoj AIP se však protáhl a opakovaně selhal, což vedlo ke zpožděním i omezené sériové výrobě. Pohonný systém nezávislý na přívodu vzduchu, tzv. AIP (Air-Independent Propulsion) umožňuje ponorkám vydržet pod hladinou výrazně déle než klasické diesel-elektrické ponorky a provádět dlouhodobé sledovací operace. Stavba první jednotky třídy B-585 Sankt-Petěrburg začala v roce 1997 a do zkušebního provozu byla zařazena až v květnu 2010! I poté ale měla dlouhodobé technické problémy, v operační službě byla hodnocena jako nedostatečná, a díky tomu došlo k pozastavení výstavby dalších lodí třídy. Rusko tak dodnes nemá plně funkční AIP variantu a staví pouze mírně modernizované verze bez AIP.
Japonská třída Sórjú je navržena pro dlouhodobé hlídkování v Jihočínském moři, na souostroví Rjúkjú a kolem Tchaj-wanu. Robustní trup, výborná ergonomie, špičková akustická izolace a technologie AIP u prvních jednotek Sórjú byly doplněny ještě pokročilejším lithium-iontovým bateriovým systémem u posledních plavidel.
Lada používá ruský sonarový komplex Lira a modernější digitální architekturu než starší Kilo, ale reálně nedosahuje úrovně tichosti, jaké nabízí Sórjú. Provozní zkušenosti ruského námořnictva ukazují, že výkon Liry je pouze mírným posunem oproti předchozím generacím.
Obě třídy používají podobný arzenál těžkých torpéd. Sórjú nese torpéda Type 89 a může odpalovat protilodní střely UGM-84 Harpoon. Lada disponuje torpédy UGST a střelami Kalibr-PL, což jí dává potenciál pro údery na velké vzdálenosti, včetně pozemních cílů. Z hlediska protiponorkového boje je však Sórjú efektivnější díky lepší detekci, vyšší tichosti a modernější elektronice.
Japonský úspěch a ruské selhání
Japonská třída Sórjú je na rozdíl od ruských ponorek Lada plně funkční, spolehlivá a početná. Postaveno bylo celkem dvanáct lodí, které tvoří páteř japonských konvenčních ponorkových sil. Jejich výcvik, logistika i integrace s americkými silami činí z celého systému jeden z nejlepších nenukleárních ponorkových programů na světě.
Oproti tomu ruská třída Lada zatím skutečnou náhradu za Kilo nepředstavuje. Prakticky jedinou plně provozuschopnou Ladou je druhá jednotka série, B-858 Kronštadt. Celá třída se tak smrskla na jednu funkční ponorku. Výkony jsou navíc limitovány absencí AIP, menším dosahem a omezenými možnostmi hlídkování daleko od domovských základen.
Špatný výkon ruského průmyslu tak ovlivnil i další osud třídy, kdy exportní verze ponorek nazvaná Projekt 1650 Amur nezískala dosud jedinou objednávku. Lada tak následuje příkladu dalších neúspěšných projektů ruského obranného průmyslu jako stíhačka Su-75 nebo bombardér PAK DA.
Zdroj: Naval Technology, The National Interest, Thai Military and Asia Region, Defense Mirror
Autor/Licence fotografie: Ponorka třídy LADA, Black leon at ru.wikipedia, CC BY 3.0