Magazín Securitytech.cz přináší rozhovor s politologem a komentátorem Jiřím Pehem. Zajímaly nás kromě zhodnocení jednoho roku vládnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa také další aktuální otázky, jako například situace ohledně Grónska, které chtějí převzít USA, či problematika evropské obrany. „Já si osobně myslím, že Trump pochopil, že cena, kterou by zaplatil za případné násilné převzetí Grónska by byla až příliš vysoká. Musíme si uvědomit, že když chtěl nutit EU do přijetí jeho požadavku, tak začaly padat americké burzy,“ míní Pehe. Více informací a souvislostí v našem interview.
Donald Trump je v Bílém domě jeden rok. Můžeme stručně zrekapitulovat, co vlastně rozhodlo o jeho vítězství nad Kamalou Harrisovou?
Myslím, že to bylo více faktorů. Především příslib zlepšení ekonomiky a problematika migrace, kterou nedokázala předchozí Bidenova administrativa řešit. Byly tam také konkrétní faktory, jako například ten, že Joe Biden nedokázal včas odstoupit z prezidentského klání a připravit půdu pro Kamalu Harrisovou. Ta byla kvůli jeho nerozhodnosti ve velmi těžké situaci, protože měla zhruba jen šest týdnů, aby mohla ve zbývajících šesti týdnech v prezidentské volbě uspět.
Bylo jasné už rok či rok a půl před samotnou volbou, že Biden na to kvůli svému věku nemá. Byla to jeho chyba, protože kdyby se uskutečnily primárky v Demokratické straně a proti Trumpovi vzešel nějaký silnější kandidát, nebo kdyby Harrisová prošla primárkami, tak to mohlo dopadnout nakonec jinak. Demokraté tak rozhodnou chvíli prováhali, navíc souboj trochu podcenili, protože se mnohým zdálo, že s Trumpem, obviněným z více než devadesáti trestných činů, nelze prohrát.
Co se podle Vás Trumpovi během jednoho roku vládnutí povedlo, za co byste mu dal naopak pomyslný černý puntík?
Kdybych měl jmenovat něco, co se Trumpovi opravdu povedlo, řekl bych, že je to uzavření hranice mezi USA a Mexikem. To Američané hodnotí vesměs pozitivně. Naopak pronásledování migrantů a celkově práci Úřadu pro imigraci a cla (ICE) vidí negativně. Dále se Trumpovi povedly některé věci v zahraniční politice. Mohu jmenovat například konflikt v Gaze, kdy americký prezident dotlačil Izrael k tomu, aby přestal útočit, a přijal nějaké mírové řešení. Dál je třeba zmínit útoky na íránská ropná zařízení, k čemuž se žádný americký prezident neodhodlal, ačkoli bylo jasné, že sankce proti Teheránu nefungují.
A co se nepovedlo? Můžeme začít tím, že Trump opakovaně vyvolával chaos uvalováním sankcí na různé státy bez nějakého jasného záměru. To byla politika, která ho nejvíce poškodila. Když se podíváme na průzkumy, tak většina Američanů vidí ekonomiku negativně. Dalšími kroky, které se Trumpovi podle mě nepodařily, je celá řada opatření, jež představují útok na některé pilíře americké demokracie. Trump začal vládnout pomocí výnosů, a to i ve věcech, kdy měl podle Ústavy žádat o souhlas Kongres. To se týká nejen uvalování cel, ale i některých dekretů týkajících se migrace. Vzhledem k tomu, že Republikánská strana, respektive hnutí MAGA kontroluje obě komory Kongresu, nemusí se Trump ohlížet na to, zda mu jeho opatření schválil Kongres. V obecnější rovině bych u amerického prezidenta viděl jako špatné neúctu k Ústavě a jeho diktátorské sklony. A pak také Trumpův boj za některé ideologické požadavky a s tím související útok hnutí MAGA na některé pilíře moci a emancipační agendu, který už zašel příliš daleko.
Jak na konání Trumpa pohlížejí sami další čelní představitelé republikánů, mají s něčím zásadní problém, ať už je to styl politiky, jeho vystupování, posun k autoritářskému výkonu moci?
Zásadní problém se zatím vyskytl ve dvou oblastech. Většina republikánů v obou komorách Kongresů se zatím bála proti Trumpovi otevřeně vystoupit. Jeho kult osobnosti byl na začátku jeho prezidentství zkrátka enormní. To se ale mění. Mnoho republikánů si hlavně v dolní komoře Kongresu začíná uvědomovat, že Trump už není zárukou jejich případného znovuzvolení a naopak se stává určitou přítěží. Zatím otevřeně ale vystupuje málokdo. Viděli jsme jen dva případy, v prvé řadě Epsteinovy složky. Všichni republikáni s výjimkou jednoho podpořili návrh demokratů na zákon, který by přikazoval ministerstvu spravedlnosti, aby Epsteinovy spisy zveřejnilo. A pak se začaly objevovat záporné hlasy republikánů, a to i v Senátu v okamžiku, kdy Trump hrozil invazí do Grónska. Myslím si, že nespokojenost s Trumpem může narůstat, protože pro stále více republikánů se před volbami stává problémem.
A existuje v této souvislosti nějaká viditelná opozice uvnitř Republikánské strany proti Trumpovi, která by jej mohla v budoucnu ohrozit?
Zatím tam nikoho takového nevidím. Pokud jde o možné kandidáty na prezidenta, jedním z nejviditelnějších lidí je viceprezident J. D. Vance, který si však nevede úplně nejlépe v průzkumech, navíc mu Trump nevyjadřuje nějakou silnou podporu. Někteří republikáni v dolní komoře Kongresu, kteří mají spory s Trumpem, by mohli uvažovat o prezidentské kampani. Myslím si, že se časem objeví i jiní kandidáti než J. D. Vance.
Přesuňme se nyní k aktuálním událostem. Donald Trump promluvil na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Co jste si Vy osobně odnesl z jeho řeči jako ten nejsilnější moment, co ve Vás zarezonovalo nejvíce?
Já poslouchám Trumpovy projevy pravidelně a neřekl podle mě něco nového. Jeho řeč byla souborem všeho toho, co už řekl někdy předtím. Trump neustále opakuje dokola ty samé věci, ty samé floskule. Ale přišlo mi, jako by si spletl fórum, a byl to spíše předvolební projev někde v USA, kdy například urážel Joea Bidena. Nový byl jen jeho slib, že proti Grónsku nepoužije sílu, protože do schůzky v Davosu to nevylučoval. Takže tam došlo k určitému obratu. Já si osobně myslím, že Trump pochopil, že cena, kterou by zaplatil za případné násilné převzetí Grónska, by byla až příliš vysoká. Musíme si uvědomit, že když chtěl nutit EU do přijetí jeho požadavku, začaly padat americké burzy. Trump je člověk, který vyrostl v byznysu, je to obchodník, takže toto sleduje. Do investičních portfolií jsou totiž vloženy stovky miliard, které mohou během několika hodin zmizet.
Dalším důvodem pak byla odvaha Evropy, která dala jasně najevo, že by násilným převzetím Grónska byla překročena pomyslná hranice, a mohla by na USA uvalit cla prostřednictvím obchodní „bazuky“. To by v praxi znamenalo uvalení sankcí na digitální služby, jako například Meta, Amazon a Google. Je možné, že Trumpovi mohli volat přímo na palubu letadla investoři z technologických firem, kteří měli důvodné obavy, že pokud by došlo k obchodní válce, tak by jejich ztráty byly obrovské.
Když se zaměříme na problematiku Grónska, proč tak horlivě Trump usiluje o jeho převzetí, když tam Američané mají svou základnu, kterou mohou kdykoliv podle potřeby materiálně a personálně doplnit?
Stejně jako v případě útoku na Venezuelu je skutečný důvod jiný. Ve Venezuele šlo prvním místě o ropu, ne o boj s narkoterorismem, jak Trump oficiálně vyhlašoval. V případě Grónska mluví o tom, že ostrov je zásadní pro americkou bezpečnost, nicméně je to jen zástupný důvod. Žádné čínské či ruské lodě se kolem ostrova neprohánějí, jak řekl Trump. A USA si mohou na základě smlouvy z roku 1951 vybudovat tolik základen, kolik chtějí.
Hlavním důvodem o Grónsko je, že s globálním oteplováním se začínají odkrývat místa, která mohou obsahovat nerostné bohatství, především vzácné kovy, které USA potřebují například v obranném průmyslu. Washington tedy k tomu potřebuje určitou teritoriální kontrolu. Trump se chce také zapsat do historie, že by rozšířil území USA právě o Grónsko jako 51. stát. Touží tedy po sobě zanechat historické dědictví. Nevylučuji také, že podobné kroky, z podobných důvodů, bude chtít podniknout i proti Kanadě.
Autor/Licence fotografie: Hlavní město Grónska Nuuk. O největší ostrov světa má Trump eminentní zájem, Oliver Schauf, Public Domain
Trump v podstatě boří zavedený světový řád, z čehož těží Rusko a Vladimir Putin. Dnes je nicméně také ohrožena integrita NATO. Má starý kontinent již činit nyní „preventivně“ určité kroky k utvoření nějaké širší evropské obranné aliance, možná Evropské armády, která by už se Severoatlantickou aliancí nepočítala, nebo je to zatím předčasné, a NATO podle Vás dále bude plnit svou roli jako doposud?
Předčasné to podle mě není, dokonce bych řekl, že to je opožděné. V případě USA se ukazuje, že to není partner, na kterého by mohla Evropa stoprocentně spoléhat. Předchozí prezidenti sice nezpochybňovali roli NATO, přesto bylo jasné třeba už za administrativy Baracka Obamy, že se americká geopolitická pozornost začíná přesouvat směrem k Asii. Evropští spojenci měli už dávno začít s budováním vlastní obrany nejen kvůli tomu, jak USA v posledních letech jednají, ale i kvůli tomu, že Rusko je především jejich problémem.
Evropa tak promeškala drahocenný čas, protože válka na Ukrajině už trvá čtyři roky. Evropa by se měla více osamostatnit, začít budovat obranný průmysl a přestat být vojensky závislá na USA. Německo například alokuje stovky miliard eur na zbrojní průmysl. Evropa musí ale samozřejmě i nadále udržovat spojenectví s USA. Bořit mosty s USA úplně není žádoucí, protože po Trumpovi přijde někdo jiný, kdo může euroatlantickou spolupráci vidět jinak než on. Navíc Evropa bude USA v období, kdy se případně pokusí vybudovat vlastní obranu, potřebovat. I na Ukrajině. Nic jiného než usilovat o mnohem větší samostatnost ji ale nezbude.
Jiří Pehe (*1955) je český politolog, komentátor a spisovatel. Je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Dlouhodobě se zabývá analýzou politického vývoje v USA a souvisejícími tématy. Pravidelně přispívá například do Deníku N, Českého rozhlasu Plus a Deníku Referendum, občas také do Salonu Práva. V roce 2020 získal Novinářskou cenu nadace OSF v kategorii Nejlepší komentář.
Autor/Licence fotografie: Donald Trump, Pixabay