Americké a izraelské údery výrazně oslabily íránské námořnictvo, letectvo i vojenskou infrastrukturu. Teherán však nadále disponuje rozsáhlým arzenálem balistických raket, které představují jeho nejvýznamnější prostředek k odvetným útokům. Podle amerických zpravodajských služeb jich může mít k dispozici až 2500 a pokračuje také v jejich výrobě.
Prezident Donald Trump opakovaně prohlašuje, že íránská armáda byla zničena. Zpravodajské odhady však ukazují, že vojenské úspěchy Spojených států a Izraele nemusí znamenat definitivní konec íránských schopností vést další válku. Informoval o tom deník The Wall Street Journal s odvoláním na americké představitele.
Podle informací amerických tajných služeb má Írán stále 1500 až 2500 balistických raket. Přesné počty se však obtížně zjišťují, protože část zbraní se nachází v podzemních skladech a některé mohou být připraveny k odpálení, zatímco jiné vyžadují další úpravy či přípravu.
Zpravodajské hodnocení naznačuje, že Teherán by mohl být schopen zahájit další rozsáhlou raketovou kampaň, pokud by Trump obnovil vojenské údery. Podobné závěry přinesla také zpráva agentury Bloomberg z 10. listopadu, podle níž Írán disponuje nejméně 1700 balistickými raketami.
Írán pokračuje ve výrobě raket
Americké a izraelské útoky sice poškodily íránské výrobní kapacity, ale nezastavily produkci balistických raket. Podle informací Bloombergu Teherán vyrábí přibližně 50 nových raket měsíčně, což odpovídá zhruba polovině jeho předválečné výrobní kapacity.
Írán navíc disponuje tisíci útočných dronů, které mohou představovat další hrozbu pro vojenské i civilní cíle v regionu.
Operace Epic Fury, zahájená 28. února 2026, se zaměřila na vojenská velitelská centra, letiště, protivzdušnou obranu, námořní zařízení, sklady zbraní i infrastrukturu pro výrobu raket. Rozsáhlé údery zasáhly tisíce cílů a podle amerického prezidenta výrazně oslabily konvenční vojenské schopnosti Íránu.
Zastaralé letectvo a zničené námořnictvo
Íránské letectvo patřilo k nejslabším článkům jeho armády už před začátkem války. Tvořily ho převážně zastaralé stroje, z nichž některé pocházely ještě z období před islámskou revolucí v roce 1979. Teherán provozoval například letouny F-14 Tomcat, F-4 Phantom nebo F-5, jejichž údržba a modernizace byly kvůli mezinárodním sankcím komplikované.
Írán se dlouhodobě snažil udržovat tyto stroje v provozu pomocí náhradních dílů a kanibalizace jiných letadel. Jeho schopnosti však nemohly konkurovat moderním americkým stíhačkám, zejména letounům vybaveným technologií stealth.
Podobně dopadlo také íránské konvenční námořnictvo. Americké a izraelské operace podle analýzy Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) z června zničily téměř celou íránskou hladinovou flotilu.
Íránské revoluční gardy však nadále představují hrozbu v Hormuzském průlivu. Využívají k tomu menší útočné čluny, námořní miny a bezpilotní prostředky, kterými mohou ohrožovat obchodní lodě a narušovat námořní dopravu.
Další útoky nemusí přinést rozhodující výsledek
Trumpova vojenská kampaň přinesla Spojeným státům a Izraeli významné úspěchy. Nepodařilo se však zcela eliminovat schopnost Íránu podniknout odvetné útoky. Zpravodajské odhady naznačují, že jeho raketový arzenál zůstává dostatečně rozsáhlý na to, aby představoval vážné riziko pro státy Perského zálivu i další cíle v širším regionu.
Washington tak stojí před obtížným rozhodnutím. Další údery by mohly poškodit zbývající vojenskou infrastrukturu Íránu, zároveň by však nemusely odstranit jeho schopnost odpovědět raketovými útoky. Část íránských zařízení se navíc nachází hluboko pod zemí a jejich úplné zničení by bylo mimořádně obtížné.
Trump nyní spoléhá také na ekonomický nátlak a doufá, že přiměje Teherán k jednání. Ani případná dohoda však nemusí znamenat konec íránského raketového programu. Ten zůstává jedním z nejvýznamnějších nástrojů, kterými může režim odstrašovat své protivníky a udržovat vojenský vliv v regionu.
Zdroj: National Security Journal
Autor/Licence fotografie: Donald Trump, Gage Skidmore, CC BY-SA 2.0

